Nepustím tě!

XVII. Kapitola

Otočil jsem si ho čelem ke mně. Začal jsem líbat jeho rty, chutnaly jako cukrová vata...mňam! Z rtů jsem pokračoval ke krku. Zanechal jsem mu na památku několik značek. Doufám že mu to nebude vadit. 

Nějak se rozjel, ale mě to nevadí. ,,Tak co, pořád si myslíš, že tě nechci?" řekl Akio a začal mě znova líbat na rtech. ,,Ne, už ne." řekl jsem a nechal se znova obdarovávat polibky od těhule......ne, od Akia, proč mu pořád chci říkat těhule?!

Dokončil jsem svůj obrazec. Vypusinkoval jsem mu tom A, jako Akio. Aby každý věděl že jen můj. Za nic na světě bych ho nikdy, NIKDY!...nevyměnil. Je moje štěstí, útěcha, opora a mnohem další. Ale nejvíc je to že je to kluk který mě miluje. 

,,Co si mi tam vypusinkoval?" zeptal jsem se a trochu se pousmál. ,,Zjistíš, až se koukneš do zrcadla." ,,Okej. Kolik vlastně je?" zeptal jsem se a prohrábl si vlasy. ,,Je 8 hodin." mi jsme se tu skoro 3 hodiny líbali?! ,, Dobře, za 2 hodiny půjdu dělat oběd." ,,Ty ne Iniko. Já jsem tady něco jako "žena", takže se mám o domácnost starat já."

Usmál jsem se a dal mu poslední pusinku na nos. ,,Tak jo...co by jsi chtěl k obědu? Hlavně něco co zvládnu a nespálím." Začal si mnout bradu jako nějaký detektiv, který přemýšlí co by tak mohl navrhnout za vraha. ,,Nó...tak nám udělej vajíčka se slaninou." ,,Tak dobře." Vstal jsem z postele a šel jsem do kuchyně. ,,Jdu udělat to jídlo, ty se běž zatím kouknout do zrcadla."

Vstal jsem opatrně z postele a šel se podívat do zrcadla. To co sem viděl, mě dostávalo do rozpaků. ,, A jako...Akio?" řekl jsem potichu a přejel po tom rukou. Pomalu jsem dokulhal k Akiovi do kuchyně a lehl si na gauč.. ,,Iniko?" ,,Hmm?" ,,Smím se zeptat... čím sem tě vlastně na začátku zaujal?"

Hodně mě to zajímá. Nebylo na mě něco zajímavého...možná až na ti oči. Ale i tak...mě to zajímá. Konečně jsem našel poslední kousek na náš oběd a začal jsem smažit vajíčka i se slaninou.

Hmmm..... Jak mu to mám říct. ,,V-víš...j-já...n-no." Uklidni se Inko. Nádech, výdech. ,,Všechno se m-mi na t-tobě líbilo. Tvůj hlas, tvé oči, tvé vlasy. Všechno." řekl jsem a začal se červenat. Akio, tohle mi nedělej. 

,,Jo aha...a co se ti nejvíc líbilo?" Chci aby to co se mu nejvíc líbí aby to taky nejvíc ukazoval. Dodělal jsem slaninu, vytáhl jsem talíře a nandal nám oběma oběd. Vzal jsem si skleničku a nalil jsem si do toho vodu. Donesl jsem mu talíř na stůl do obýváku. Vzal jsem si svojí porci a začal jsem ji po kouskách jíst. Ale pořád jsem čekal na Inikoho odpověď.

,,Odpovíš mi?" řekl Akio a strčil si kousek do úst. ,,Akio... já nevím, co se mi na tobě nejvíc líbí... líbí se mi na tobě všechno." řekl jsem a začal jíst.

No dobře. ,, A co se ti líbí na mě?" Trošku mi zaskočilo ale znal jsem jasnou odpověď. ,,Jsi ve všem první: Kdo mi řekl že mám krásné oči, že mně miluješ, dal si mi mojí první pusu a hlavně jsi vydržel moje takové okamžiky za které se nemám moc rád."

Woow, má toho hodně. ,, Možná by se tu pár věcí, co se mi na tobě nejvíce líbí našlo." řekl jsem a pokusil se o úsměv. ,,Povídej." řekl Akio a já spustil. ,,Takže: Tvé doteky, máš totiž takové malé prstíky, tvé polibky, jsou plné lásky a... tvé nádherné oči.  Můžu se v nich topit. Jsou vážně nádherné." řekl jsem a usmál se ještě víc. Akio začal popotahovat a potom si položil svojí hlavu na moji hruď a začal brečet. ,,A-ar-arigato."

Tohle, tohle jsem nečekal. Ježiši, já jsem přecitlivělí, doufám že to Inikoho neštve. Chci žít s ním na věky. Chci aby jsme spolu vychovaly naše děti, začal jsem si hladit bříško. Už se na ně těším, už jsem 2 týden v tom...měl bych jít asi za ginekologem, aby mi řekl co a jak. Knížky mi toho řekly hodně ale asi to podstatný se dozvím od něj.

Začal se hladit na bříšku a já se usmál. ,,Těšíš se na něj?" ,,Hai. Hlavně, aby bylo v pořádku." řekl Akio a podíval se na mě. ,,Hai. Ale ty musíš být také v pořádku." řekl jsem a pohladil ho po hlavě.

Užil jsem se jeho dotek. ,,Budeme muset zajít za ginekologem aby se na něj koukl a i na mě." Potřebuju vědět že jsme oba dva v pořádku a že zvládnu jeho porod bez jakýkoliv komplikacemi. 

,,Ještě je tu otázka, kolik jich bude. A co to bude. Já bych chtěl chlapečka i holčičku. Ale ty zase budeš holčičku rozmazlovat." řekl jsem a uchechtl se.

,,Jak to můžeš vědět." Bouchl jsem ho do ramene, ale má pravdu. I kdyby to byl kluk tak bych ho rozmazloval. ,,Ty by jsi chtěl dvě?" No...jako chtěl bych taky asi dva ale problém je to že se bojím, co když jeden zemře?!

,,H-hai." řekl jsem a objal ho. Opatrně jsem se zvedl a sehnul k jeho bříšku. Vyhrnul jsem mu tričko a políbil ho na bříšku. 

TIMESKIP

Aaaa......je 19:00 a mi teprve vyrážíme! A já kulhám. Takže...jídlo, mám, prstýnky, mám, deku, mám. Mám všechno. ,,Můžeme?" řekl jsem a usmál se. ,,Jo." řekl Akio a propletl si se mnou prsty. 

Šli jsme kolem lesa a došli na velkou louku. Hvězdy už krásně svítili. Roztáhl jsem deku, samozřejmě mě u toho hrozně bolel zadek, položil na ní jídlo a nakonec  se na ni s Akiem posadil.

Bylo to tak překrásné.Být pod oblohou a koukat se na hvězdy a souhvězdí. Sedl jsem si vedle Inikoho a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Je to tu tak překrásné." ,,Jo je." Otočil se na mě...ty jeho oči! V nočním světle vypadali jako ty nejsvětlejší hvězdy. To je tak kawaii.

,,Mám něco na obličeji?" řekl jsem a nechápavě se na něj díval. ,,Ne.....ale tvoje oči jsou překrásné." řekl Akio a usmál se na mě. ,,Ještě něco." řekl jsem a vytáhnul z kapsy od mikiny krabičku. Klekl jsem si na koleno a otevřel krabičku. ,,Akio Takamuro, vezmeš si mě?" řekl jsem a zkusil se usmát.

Pane bože! ,,ANO!" Už my začali tíc slzy, skočil jsem mu okolo krku. Hned po mém vybrečeném moři jsme si navzájem vyměnili prstýnky. Byly tak přenádherný, měly úžasný vzor. Byla to jako nekonečná osmička a veprostřed náš svět. 

Byl jsem tak šťastný. Konečně budeme manželé. Já a má láska. Neudržel jsem to a začal trochu popotahovat. Akio si toho všimnul a vystrašeně se na mě podíval.

°°°°

Ahojky, jak se vám to líbí?

Jinak se moc omlouváme, že poslední dobou vycházejí kapitoly málo kdy, ale škola, to peklo, si nás volá :(

Vaše Vitae a Morten