Zlomená duše

vítr fouká

Vítr fouká, ohýbá stromy.

  Vítr fouká, cuchá mi vlasy do podkovy.

Vítr fouká, je klid před bouří.

Vítr fouká, a on ví, že po slunci já netoužím.

Vítr fouká, a nese smutek.

Říkáš mi běž se schovat , ať tě neodnese pryč , ale ... co když přesně tohle já chci?

  Vítr fouká a já mu tiše šeptám ať k útesu zamíří.

Vítr fouká, kam já chci ... nese mě ... mám ho za zády.

Stojím na útesu, vítr fouká , slyším jen vlny vysokou skálu omýlat.

  Vítr fouká, a jí s ním šeptám své sbohem poslední....