BIZZLE

Chapter 30 - „Ty nejsi normální, Jasone."

S Ryanem jsme se vrátili lehce před desátou zpět k Jasonovi. Jakmile jsme vešli dovnitř, tak jsme oba dva poznali vůni alkoholu a cigaret po baráku. Všude hrála hlasitá hudba, přes kterou jsem skoro neslyšela svoje myšlenky. Všechno tohle vycházelo z obýváku a já jsem se opravdu bála toho, co tam uvidím, jestli se tam půjdu podívat. Odhodlala jsem se a přešla jsem do obýváku, kde se mi vyskytl pohled na něco, co mi dokázalo naprosto zkazit celý dnešní večer, který jsem si opravdu užila. Po celém obýváku byly flašky alkoholu a v popelníku, který ležel na stole byly típnuté cigarety a jointy. Jason seděl na sedačce a okolo něco byly dvě holky, které mu jasně dávaly najevo, že je o něj dobře postaráno. Sápaly se po něm, jako po poslední kapce vody na celé planetě a on si to očividně nechal rád líbit. Nechtělo se mi na tohle vůbec dívat, ale přišlo mi jako bych se nemohla pohnout z toho, jak jsem byla v šoku z toho pohledu.

„Candice, pojď se přidat. Holky tě tu určitě taky rády uvítají, i když se nerady dělí." Ozval se Jason, jakmile mě spatřil stát naproti němu. Viděla jsem na něm, že je naprosto opilý a sjetý, což mi samozřejmě došlo hned, jak jsem vešla do domu. Jen se mi to právě teď i potvrdilo.

„Nech mě být, Jasone."  Odfrkla jsem a chystala jsem se odejít z místnosti a přesunout se do mého pokoje, abych se nemusela dívat na Jasona ani na ty holky vedle něho.

„Kam si kurva myslíš, že jdeš?" Vykřikl Jason, když jsem byla na odchodu. Já jsem se ovšem rozhodla pokračovat a neotáčet se, ale Jason byl rychlejší a vzal mě za zápěstí a otočil mě čelem k němu.

„Nech mě odejít. Nechci tu s tebou být." V tomhle jsem byla naprosto upřímná, jelikož se mi momentálně hnusil.

„Nikam kurva nepůjdeš. Ryan tě možná někde v jeho zasraným autě šukal, ale to ti nedává moc, abys mi odporovala!" Zhluboka jsem začala dýchat a cítila jsem, jak mě jeho slova bodaly do srdce.

„S Ryanem nic nemám. Nech mě jít." Prosila jsem ho, i když mi bylo jasné, že mě nenechá jít.

„Jsi další laciná coura, Candice. Měla by ses přidat ke mně na gauč mezi svoje společnice." Měla jsem hroznou chuť mu vlepit facku a utéct.

V ten moment, ale do místnosti vešel Ryan, který neměl ani ponětí, co se děje, jelikož se zmateně rozhlédl po pokoji. Jakmile jsem si ho všimla, tak jsem dostala šílený nápad, který mi přišel v zápalu momentu jako dobrý. Vzala jsem Ryana za mikinu a přitáhla si ho k sobě, abych mohla položit své rty na jeho. Nevěděla jsem, proč mě napadl takhle pitomý nápad ani proč jsem to opravdu udělala.

„Máš pravdu, Jasone, nejspíš jsem tedy coura." Vypadlo ze mě, když jsem se odtáhla od Ryana, který nevěděl, co má dělat a na koho z nás má položit svůj pohled.

„To si ze mě už děláš kurva prdel!" Zakřičel a obrátil vzteky menší stolek, na kterém byla lampa, aby mohl jít ke mně. Cítila jsem úzkost na mé hrudi a jak se mi začaly třást ruce. Každým krokem, kterým se přibližoval ke mně, tak já jsem se od něj vzdalovala, dokud se má záda nedotkla stěny.

„Sám jsi to řekl, Jasone, a teď mě nech už odejít. Nechci se koukat na tebe ani na tyhle holky." Odfrkla jsem mu, zatímco se mi díval přímo do očí. Jeho oči byli tmavé, plné hněvu a nenávisti. Najednou se otočil a vzal Ryana pod krkem. Nedokázala jsem zareagovat, jelikož jeho čin mě dočista paralyzoval. Jason ho hodil na zem, a to jsem se probudila z transu a hodlala ho za každou cenu zastavit.

„Jasone, nech ho být!" Zakřičela jsem a snažila se ho z Ryana odstrčit, ale bylo to k ničemu, jelikož má mnohem více síly než já. Bouchala jsem do něj, abych ho aspoň na sebe upozornila a donutila, aby přestal.

„Ty za tohle můžeš, Candice. Ty jsi kurva ten důvod proč tohle dělám!" Zakřičel a stoupnul si. Chtěla jsem se ujistit, že je Ryan v pořádku, ale on se stačil rychle zvednout a co nejrychleji opustil obývák.

„Proč jsi to udělal je to tvůj kamarád! Jsi normální!?" Také jsem křičela, jelikož jsem nedokázala udržet všechen ten vztek, který se ve mně nashromáždil. Nerozuměla jsem Jasonovi a přijde mi, že jemu nerozumí vůbec nikdo. On je neuvěřitelně zvláštní typ člověka, který si všechny omotá okolo prstu, a proto se možná Ryan nebránil, když mu tady před chvílí mlátil pěstí do těla.

„Myslíš si, že bych normálně něco takového udělal?! Nevím kurva, proč tohle dělám, ale ty máš na mě sakra tenhle vliv a já to nedokážu přijmout. Nechci, abys nade mnou měla nijak navíc. A nejsem normální, Candice, jelikož kdybych byl, tak bych nikdy neudělal ty sračky, které jsem provedl!" Křičel z plných plic a jeho tváře byly od vzteku červené. Nedokážu říct, že jsem se ho nebála, jelikož myslím, že by se momentálně bál Jasona každý. Ty holky, které Jason měl u sebe utekli pryč, ale on si jich nevšímal. Ani jednou se za nimi neohlédl a místo toho se jeho pohled zabodával do mě. Cítila jsem, jak mi tečou slzy po tváři z celé této situace.

„Ty nejsi normální, Jasone." Vypadlo, že mě sice potichu, ale dost nahlas na to, aby to slyšel. Jeho výraz v obličeji se celý naprosto změnil a o malinko se zjemnil.

„Možná nejsem, ale řekni mi, moje Candy. Měnila bys?" Viděla jsem, jak se na jeho obličeji najednou objevil široký úsměv, jelikož on mě měl přečtenou i pozpátku.

„Neměnila." Skoro jsem zašeptala a v ten moment cítila jeho rty na mých. Já bych neměnila, ale někdy si přeju, abych mohla říct opak. Občas si přeji, abych Jasona nikdy nepotkala, jelikož si připadám, že by můj život byl lepší. Nejspíš se to nikdy nedozvím, jestli by byl lepší nebo ne, ale moje srdce mi říká, že mi tohle stojí za všechno na světě. A zrovna v tento moment, kdy jsme stáli uprostřed hádky a líbali jsme se vášnivě, jako ještě nikdy, jsem si uvědomila, že jsem i přes všechno šťastná za to, že jsem ho potkala a že jsem schopna objetovat pro něj všechno, co mám. Uvědomila jsem si, že jsem se zamilovala do Jasona.