MadHouse ( Niall Horan CZ )

4. Big mistake

Bolela mě z toho všeho hlava. Měla jsem spoustu otázek, ale žádnou odpověď. V jákémkoliv pokusu něco zjistit mi bránil Pan Neznámý. Došla jsem opět na mýtinu a sedla si na trávu. Cítila jsem na sobě něčí pohled, ale kdykoliv jsem se ohlédla, nikdo tam nebyl. Nad myšlenkou, že mě sleduje on jsem se otřásla. Mé podvědomí mi říkalo ať toho nechám, ale srdce mi říkalo, ať tomu přijdu na kloub. Nebude to jednoduché, to už vím. Koukla jsem se na hodiny, bylo něco po desáté. Měla jsem dostatek času, tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat na druhou stranu budovy. Obešla jsem starou část a přes les jsem prošla až k plotu, který dělil pozemek na dvě části. Našla jsem menší otvor v plotu a protáhla se ním. Přede mnou se tyčila podobná část budovy jako předtím, jen byla opravená a působila méně děsivě. Předchozí část budovy měla šedý nádech zničené omítky, ale tahle byla sněhově bílá s občasným šedým pruhem. Místo rozbitých oken tu byla plastová okna s tmavším sklem, tudíž přes ně nešlo vidět. Šla jsem co nejblíž k nim. Bohužel byla moc vysoko  na můj metr šedesát pět. Obcházela jsem to, abych se dostala k přední části. Asi po 10 metrech jsem narazila na dvířka v zemi zřejmě od sklepa. Chtěla jsem je otevřít jsem slyšela kroky za sebou, pak nějaký kus látky na ústech a poté už jen tmu. Zase.

****

Probudila jsem se a cítila nervozitu i strach. Otevřela jsem oči pořádně abych se rozhlédla. Nade mnou viselo lustr, ze kterého se linulo nepříjemné bílé světlo. Snažila jsem se pohnou, ale nešlo to. Ruce i nohy jsem měla přivázané hnědými pásky k jakémusi lehátku. Místnost byla bílá a celkem prázdná. Byla jsem sama. Dech se mi zrychlil. Co tu dělám ? Udělal to ON ? Slyšela jsem jak se dveře, které byly zřejmě za mnou tudíž jsem je neviděla, otvírají a někdo vchází. Ten někdo obešel to lehátko, vzal si židli a sedl si ke mně. Pootočila jsem hlavu abych na něj viděla. Lekla jsem se. Byl to muž ve středním věku. Hnědé  vlasy měl sčesané dozadu, čokoládové oči měl upřené na mně. Jeho výraz byl prázdný a chladný. Od rtu se mu linula asi dvou centimetrová  jizva, která končila uprostřed tváře. Zvedl ruku a začal mě hladit po ruce. Měla jsem z toho husí kůži. Byl hezký ale zároveň tak odporný.

" Mám otázky a ty mi musíš odpovědět, je ti to jasný ?" řekl klidným hlasem. Kývla jsem.

" Tak je to dobře." usmál se." Co si tady dělala ?" zarazila jsem se. Mám mu říct pravdu nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla , že prozatím radši ne.

" Procházela jsem se." hlas se mi strašně třásl. On jenom vstal a pro něco šel. Neviděla jsem na to, ale věděla jsem, že to nebude nic hezkého. Oknem , které bylo naproti mně se linul malý sluneční paprsek a na tu věc, kterou měl v ruce . Bylo to něco lesklého.

" Takže to asi nepůjde po dobrém!" štěkl, sedl si zpátky na židli a vzal si moji ruku tak abych na ni neviděla. Chvilku ji jen tak držel a pak jsem cítila tlak na zápěstí, něco chladného  a pak už jen prudkou bolest. Něco teplého mi stékalo po rukách. Krev!

" Tak se zeptám na něco jiného. S kým si předtím mluvila v té místnosti ?"  znovu se zeptal. Pokud myslí tu místnost kde jsem předtím byla, jakto že o tom ví. Jsou tam snad kamery, ale pokud ano, proč neviděl i toho kluka. Pokud tedy ten kluk nechtěl být viděn.

" S nikým!" zašeptala jsem. Jen zamručel a znovu přiložil tu kovovou věc k mému zápěstí. Několikrát to zopakoval. Byla to strašná bolest. Chtělo se mi křičet, chtělo se mi řvát, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásek.

" S někým si mluvila!" přiblížil se obličejem blíž ke mně. 

" Mluvila jsem sama se sebou!" řeka jsem rozhodně. Jen zakroutil hlavou, vstal a odešel.

****Pohled Nialla****

Poté co ta holka odešla jsem ji pro jistotu chvilku pozoroval. Seděla na mýtině. Nechápala do čeho se pouští. Tohle není nic pro ní. Musím ji nějak odradit. Šel zpátky a doufal, že se už nebude prozatím do ničeho motat. Prošel jsem vchodem do staré budovy a zamířil do sklepa. Když jsem došel do svého "pokoje" sedl jsem si na postel. Vzal jsem si konzervu z poličky nad postelí, otevřel jí a začal jíst. Měl jsem velký hlad. Od toho včerejška, kdy jsem ji objevil u těch dveří, jsem na ni  musel myslet. Byla tak krásná. ty vlasy, ty oči. Ne Nialle, nemysli na ni nebo ji dostaneš ještě do většího nebezpečí. Dojedl jsem a šel na obhlídku. Všiml jsem si kroků kolem mého okna. Zahlídl jsem jen nohy ale pochopil jsem, že to bude ona. A šla k druhé části budovy. Pokud ji někdo už viděl...Sakra!

Doufám, že je to lepší než minule. Přidala jsem pohled Nialla a taky novou postavu, kterou bude Liam. Omlouvám se, že z něho udělám takovýho zlosina, ale jinak to nešlo. A taky doufám že se to někomu líbí. :) za chyby se OPĚT omlouvám. :)