0.4

6.6K 379 97
                                    

Hermiona se pomalu blížila k učebně lektvarů, které ji čekaly následující dvě hodiny a naneštěstí ještě se Zmijozelem. Včera se Malfoyovi sice vyhnula, ale byla si jistá, že dnes to nenechá jen tak být a jejich společná dvouhodinovka mu dávala příliš mnoho prostoru a času. Vešla do učebny a velmi si oddechla, když zjistila, že tu Malfoy ještě není.

,,Ahoj, kluci," pozdravila Rona s Harrym, a posadila se vedle nich.

,,Ahoj, vypadáš nějak otráveně," poznamenal Harry a šťouchl do Rona, který spal na lavici.

,,Jen už chci mít tuhle hodinu za sebou. Ostatně jako vždy," povzdechla si a stejně jako ostatní se postavila, protože profesor Snape už přišel.

,,Hej Grangerová!" sykl na ni Malfoy, když se všichni posadili a ona se chtě nechtě otočila.

,,Co?"

,,Tenhle příšerný lektvar smrdí jako ty!"

,,Trhni si, Malfoyi!"

,,Grangerová! Malfoyi! Ticho, oba!" okřikl je Snape a ona byla překvapena, že napomenul i Malfoye a ne jen ji.

,,Ano, pane profesore," zamumlali oba najednou.

,,Dobře, teď, může mi někdo říct, co za lektvar to je? Ano, pane Zabini?"

,,Amortentia, pane," odpověděl Blaise a Hermioně se náhle obrátil žaludek vzhůru nohama. To Malfoy nemohl aspoň jednou být ticho?

,,Dobře, velmi dobře. Co je to Amortentia? Ano, pane Zabini?"

,,Amortentia je jeden z nejsilnějších lektvarů na světě, a voní Vám tak jako osoba, která Vás přitahuje a ano, Draco. Všichni jsme slyšeli tvoji poznámku," řekl s úšklebkem Blaise a celá třída se dala do smíchu. Hermiona zrudla a měla chuť někoho zabít. Ne někoho, ale Malfoye!

,,Prosím, řekni něco, co mě nedonutí zabít Malfoye právě teď a tady."

,,V Azkabanu nemají knihy," řekl Harry se smíchem a Hermiona vydechla všechen přebytečný vzduch, který do teď zadržovala.

,,Děkuji."

,,Ticho!" zahřměl Snape a všichni se okamžitě přestali smát, ,,teď se rozdělte do dvojic a dejte se do práce."

Hermiona se otočila na své dva kamarády, kteří už byli ve dvojici. Povzdechla si a rozhlédla se po třídě, ale jak se zdálo, nikdo jí nezbyl. Pak se její pohled zastavil na dvojici Malfoy - Zabini a dostala další nápad, jak naštvat Malfoye. Ze země sebrala tašku a rozešla se k jejich lavici.

,,Malfoyi, zvedej se, jsem s Blaisem," řekla pevným hlasem a koutkem oka zkontrolovala Blaiseovu reakci. Ten se jen ušklíbl a čekal, co se bude dít dál.

,,Zapomeň," odsekl Malfoy.

,,Blaise?"

,,No tak, Draco, slyšel si. Zvedej se," řekl a Draco se na něj překvapeně podíval.

,,Žertuješ, že?"

,,Ne, a teď padej," řekl s úšklebkem a užíval si Dracův naštvaný výraz.

,,Být tebou, tak si dám bacha, Grangerová, i Blaise má jistou pověst," odfrkl si a nakonec se zvedl a sedl si k Pansy.

,,Tenhle školní rok mu nezačal zrovna nejlépe," poznamenal Blaise, když se pustili o práce.

,,Všimla jsem si. Jeho poznámky jsou rok do roku horší."

,,Za to tobě to jde rok od roku lépe."

,,Vážně? Děkuju! Snažím se, ale Malfoy je nepředvídatelný, těžko říct, co udělá příště. Teď se může zdát být mimo, ale znáš jej mnohem lépe než já, takže víš, že může zničehonic zase být ve formě," řekla s obavami a sledovala Blaise, jak připravuje lektvar. Na to nebyla zvyklá. Většinou to bylo tak, že ona dělala práci za ostatní.

,,Pravda."

,,Ukaž, pomůžu ti," řekla a převzala od něj učebnici, aby zjistila postup.

Draco je mezitím vztekle pozoroval. Jak se můžou jeho nejlepší kamarád a jeho noční můra skamarádit? Co komu udělal?

***

No, hádejte, kdo to po včerejším mini infarktu nevydržel do středy? Vina. Názory? <3

Jinak co se týče včerejška, tak se mi příběh asi na dvě hodiny kompletně smazal a já dost panikařila, už jsem vydala nový prolog, když se příběh znovu objevil! Zaplať Merlin, no a tady máte poznámku ke včerjšímu novému prologu, který naštěstí není potřeba, ale aspoň budete vědět, jak jsem se cítila a btw kapitoly už jsou zálohovany pro podobný případ ---------> Takže, kde jenom  začít? Měla jsem napsaných krásných 16 kapitol, které byste si nejspíš  zamilovali, protože si myslím, že byly docela vtipné. Blaise, Draco,  Hermiona i další nám v nich ukázali, co si myslí, a jak vtipní někdy  dokáží být, ale co se nestalo? Píšu takhle 16 kapitolu a chci ji uložit,  ale bohužel už není kam. Příběh mi wattpad smazal a ani si nedokážete  představit, jak jsem se v tu chvíli cítila. S prominutím neskutečně  nasraná, zklamaná, smutná a tak dále. Dřív jsem si příběhy psala nejdřív  ve wordu, ale pak jsem z nějakého důvodu přestala a proto jsme tam, kde  jsme. Vím, že wp pár dní blbne, ale stále nechápu, jak se něco takového  mohlo stát. Do tohohle příběhu  jsem vkládala velké naděje. Byla jsem z něho neskutečně nadšená,  intenzivně jsem na něm pracovala posledních 14 dní a nemohla jsem se  dočkat vašich názorů, ale pak přišel wp a všechno zničil mrknutím oka.  Vážně jsem si tím dala záležet, znovu jsem začala psát dlouhé kapitoly a  snažila se tomu urvat tolik času kolik jen šlo i na úkor jiných věcí.  Mám chuť se vším skončit, takže nevím, jak to bude dál. Znechutili mi to  a už se mi těch 16 kapitol nechce psát znovu, protože vím, že už  nebudou takové, jaké byli před tím a já s nimi byla po dlouhé době  spokojená. Po dlouhé době mě to zase bavilo se vším všudy! Takže tady  máte prolog a dejte mi trochu času to zpracovat, rozhodně budu  pokračovat, jen mě to hrozně mrzí. <------- Takže, další kapitola bude už opravdu ve středu a budu ráda, když zanecháte komentáře! <33

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat