1.4

6.3K 340 49
                                    

Hermiona Grangerová nemohla být spokojenější. Právě ji propustili z ošetřovny a k tomu byl za dva dny Halloween a maškarní ples byl stále neoficiální. Co víc si mohla přát?

Pravda byla taková, že ve skutečnosti spokojená nebyla vůbec. Dny na ošetřovně se vlekly příliš dlouho a ona tak měla příliš mnoho času na přemýšlení. Nevěděla, co za zvrácenosti s ní její mysl hraje, ale najednou nemohla myslet na nikoho jiného než na Draca Malfoye. Myslela na to, jak ji zachránil, jak moc si byli blízko, jak mohla slyšet tlukot jeho srdce, cítit jeho dech na své kůži, a v neposlední řadě myslela na jejich rozhovor. Oslovil ji jménem, bylo to snad poprvé a od něj to znělo tak dobře. Dokonce o ni měl ten bastard strach! Udělal jí v hlavě zmatek, ale byla si jistá, že to bylo jen tím, že na ošetřovně byla nuda. Teď už na něj určitě myslet nebude.

,,Hermiono! Kde jsi byla? Mám pocit, že jsem tě neviděl od minulého týdne," promluvil na ni někdo, čímž ji vytrhl z myšlenek. Otočila se na mluvčího a v duchu si zanadávala.

,,Na ošetřovně," odsekla, protože na něj neměla náladu, a taky proto, že nevěděla jestli je opravdu tak blbý, nebo to jenom dělá.

,,Ach, ta nehoda na lektvarech, že? To to bylo tak vážné?" zeptal se a Hermiona se nervózně porozhlédla kolem sebe. Touhle chodbou skoro nikdo nechodil, takže věděla, že tentokrát ji Blaise, ani nikdo jiný nezachrání.

,,Hele, Cormacu, vážně bych si s tebou ráda popovídala, ale jsem celkem unavená," vyhrkla a rozešla se od něj pryč, ale on ji dohnal a chytil ji za ruku.

,,Nač ten spěch? Chci si jen popovídat. Navíc mi dlužíš odpověď na jednu otázku."

,,Asi si nepamatuji," řekla a chtěla se mu vytrhnout, ale chytil ji pevněji. O co mu sakra jde?

,,Však víš, když jsi dala přednost Zabinimu. Co na něm vidíš, Hermiono?" zeptal se a ona se na něj zamračeně podívala.

,,Tak hele, Blaise je kamarád. Nechci s tebou jít ven, tak se s tím smiř! Jsi jako posedlý a jestli ti to nedošlo minule, tak ti to snad dojde teď. Myslíš, že nevím, že mě sleduješ? Je to odporné!" vykřikla a znovu se pokusila o útěk, ale on znovu zesílil stisk.

,,To vskutku bolí, Hermiono. Tohle jsem si o tobě nemyslel," řekl velmi strašidelným hlasem, a Hermiona si hnedka pomyslela, jestli spíše neměla držet jazyk za zuby.

,,To je mi líto, ale je to pravda," řekla a všimla si, že jeho oči potemněly. Jasně, Miono, ještě ho dráždi. Vážně skvělé.

,,Vždycky dostanu, co chci!" zamumlal a přirazil jí ke zdi, což ji docela bolelo.

,,Au, pusť mě!" vykřikla a snažila se jej od sebe nějakým způsobem odstrčit, ale prot němu neměla šanci. On byl silný, a ona byla stále ještě slabá, z toho dlouhé léčení.

,,Ani mě nehne!" odsekl a začal se k ní přibližovat.

,,No fuj," odfrkla si a snažila se mu nějak vyhnout, ale jelikož byla přitlačená ke zdi, tak neměla kam.

,,Už zase?!" zavrčel, když mu někdo poklepal na rameno. Otočil se a shledal se s pravým hákem Draca Malfoye.

,,Myslel jsem si to. Jen dvě rány, jedna, jak jsem tě praštil a druhá, jak jsi sebou praštil o zem," ušklíbl se pro sebe, když sledoval, jak se zkácel k zemi.

,,Malfoy! Nemůžeš jen tak mlátit studenty!" křikla na něj Hermiona a zděšeně se podívala na Cormaca, který nebyl při smyslech.

,,Co prosím? Tak já ti už po druhé zachráním krk a ty na mě křičíš?"

,,Hele, jsem ti vděčná, nemysli si, že ne, ale mohl jsi ho prostě jen odstrčit. Nebo ho bouchnout tak, aby se nesložil, nebo jsi mohl použít jednu z těch tvých zastrašovacích metod," plácala jednu věc za druhou.

,,Ale on obtěžoval naši milovanou primusku, nemohl jsem to jen tak přejít. Nebo jo?" uchechtl se.

,,Ne, ale co s ním asi jako mám teď dělat?"

,,Coby? Nech ho tady, nic jiného si ani nezaslouží. Věř mi, bude v pohodě."

,,Fajn," povzdechla si a chtěla se rozejít, ale zamotala se jí hlava a ona sebou málem sekla o zem, ale Draco opět rychle zakročil a chytil ji.

,,No vážně, já vím, že jsem neodolatelný, ale nemusíš v mé přitomnosti pokaždé omdlít," ušklíbl se a ona se mu vysmekla.

,,Haha, vtipný. Jsem v pořádku, pitomče."

,,Fajn, tak já jdu," odsekl a rozešel se. Hermiona se za ním jen dívala a nechápala, co jej zase naštvalo.

,,Děkuju!" křikla za ním ještě, ale nevěděla, jestli ji vůbec slyšel, ,,Draco," dodala pro sebe, aby si vyzkoušela, jak jeho jméno zní. Pak věnovala poslední škodolibý pohled Cormacovi, který byl stále mimo a odešla směr Velká síň.

***
Věnováno @marrta20
Co myslíte? Pochopil to Cormac už? 🤔 Jak se Vám kapitolka líbila? ❤️

A když nám končí pololetí dám Vám sem obrázek, který mě rozesměje vždy, když jej vidím 😂

A když nám končí pololetí dám Vám sem obrázek, který mě rozesměje vždy, když jej vidím 😂

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat