1.6

6.3K 341 63
                                    


Hermiona se mohla probudit do krásného dne. Konečně zase spala ve své posteli, a musela uznat, že oproti lůžku na ošetřovně je to jako ráj. Na to, že už byl konec října, si slunce našlo své místo na blankytně modré obloze. Takže ano, Hermiona se mohla probudit do krásného dne, kdyby ji ovšem jeden nejmenovaný Zmijozel stále nebouchal na dveře a nechal ji se pořádně vyspat.

,,Grangerová!" BUCH, ,,Grangerová!" BUCH, ,,Grangerová!" BUCH, ,,Grangerová!" BUCH.

,,Proč zrovna já?" zamumlala si pro sebe Hermiona, která se neochotně vymotala z peřin a snažila se z hlavy vytěsnit představy o tom, jak Blaise zabije.

,,Grangreová!" BUCH, ,,Grangro-"

,,Co je?!" vyštěkla, když se konečně objevila u dveřích a mohla tak umlčet Blaiseovo volání a mlácení na dveře.

,,Merlin, ty jsi ale po ránu příjemná!"

,,Kdybys mě nechal vyspat, nemuselo se to stát!" odsekla.

,,Ale tohle nemohlo počkat!" řekl se škodolibým úsměvem a ona v duchu zaúpěla.

,,Jestli jsi mě vzbudil kvůli nějaké hlouposti, tak si mě nepřej."

,,Ne, bude se ti to líbit. Přísahám!"

,,Tak už mluv!" vyzvala jej.

,,No, takže byla jsem na famfrpálovém tréninku tvé koleje..." začal, ale jakmile tohle řekl, Hermiona jej přestala poslouchat. Jak mohla zapomenout? Byla na každém nedělním tréninku, a teď jej prostě zaspala! Zabijou ji. Ledaže by se prostě omluvila. Poslední týden nebyl nic moc, vždyť ležela na ošetřovně! A pak taky ta situace s Cormacem. Pochopili by, že nepřišla, ne?

,,Hej! Ty mě neposloucháš!" vykřikl Blaise, čímž ji vytrhl z přemýšlení a znovu si získal její pozornost.

,,Promiň, jen jsem se zamyslela," vysvětlila a pohledem mu naznačil, že může pokračovat.

,,Dobrá. Jak jsem před chvílí říkal, byl jsem na tréninku Nebelvíru a všichni si dost slušně podali McLaggena. Taková škoda, že jsi tam nebyla a neviděla to! Ten kluk nejspíš znovu přehodnotí svoji kariéru famfrpálového hráče. Nedivil bych se, kdyby ještě dnes šel za Potterem a řekl mu, že v týmu končí," řekl s úšklebkem a Hermiona nevěděla, co na to říct. Jednou vynechá a přijde o veškerou zábavu! Byla si ale jistá, že Ginny jí vše detailně popíše.

,,Počkej, jak to, že jsi mohl být na tréninku? Nikdo tě nevyhodil?" zeptala se zmateně, když ji došel ten fakt, že Nebelvír a Zmijozel měli jistou dohodu. Nesmí si vzájemně chodit na tréninky a musí hrát čestně, což všichni dodržovali. Dokonce i Malfoy a to jí vždycky překvapovalo. Došla k závěru, že všichni berou famfrpál vážně a nikdo by si nedovolil podvádět. Stále nechápala, co je na tom tak úžasného.

,,Byl jsem pozvaný."

,,Byl jsi pozvaný? To mi chceš vážně namluvit, že za tebou Harry přišel a pozval tě na trénink? Jen tak?"

,,Jo, přesně tak to bylo. Odchytil mě po snídani, při čemž mě nejdřív ujistil, že mě opravdu nemá rád, tak jsem mu řekl, že jej taky nemám rád. No, a potom, řekl, že si cení toho, jak se k tobě chovám a že jsem tě bránil před tím idiotem a že kdybych měl čas a chtěl se podívat, jak jej dodělají, je pro mě výjimečně na tribuně místo," řekl a Hermiona se nestačila divit.

,,Koukám, že tenhle den je plný překvapení."

,,I pro mě to bylo překvapení! Když mi to Potter řekl, byl jsem stejně překvapený, asi jako když mi Draco řekl, že jej přitahuješ!" vykřikl se smíchem, ale pak zachytil Hermionin šokující výraz a uvědomil si, co právě udělal.

,,Co-co prosím?!"

,,Co? Nic," vyhrkl a snažil se rychle vymyslet řešení téhle situace. Proč vždycky rychleji mluví, než přemýšlí?

,,Řekl jsi právě, že přitahuju Malfoye?" vyjekla a chytla se za hlavu. Tenhle den už nemůže být lepší.

,,Nic takového jsem určitě neřekl," snažil se to popřít.

,,ŘEKL! Neštvi mě, Blaise! Co si tím myslel?"

,,Co bych tím asi jako myslel? Proč se vůbec divíš? Přitahuješ spoustu kluků. Draco je jen další z nich, není důvod to řešit."

,,Ale jsem to já a on je on," povzdechla se a snažila se tuhle novinku vstřebat.

,,A já jsem já! Je to jen fyzické, nemusíš se bát. Pořád tě nenávidí."

,,Bezva. Hned je mi líp," odsekla a zavřela se v pokoji.

,,Co? Myslel jsem, že to je dobře," řekl si zmatený Blaise pro sebe, ale hned na to se dveře od Hermionina pokoje zase otevřely.

,,Merlin, samozřejmě, že je to dobře, jen je to matoucí! Pořád říkáš, že mě nenávidí, ale já jsem ti řekla, že je mi ukradený. I když mi ne něm nějak moc nezáleží, nemusím od tebe pořád slyšet, že mě nenávidí."

,,Není to tak, že by tě nenáviděl, ale je mnohem lepší říct tohle, než vysvětlit váš vztah. Co vlastně jste? Nenávist mezi Vámi již nepanuje, rádi se pošťuchujete, ale kamarádi nejste, vzájemně se znáte lépe, než si myslíte, takže ani nejste jen obyčejní spolužáci," vysvětlil Blaise, který tímhle vším začínal být poněkud zmatený.

,,Já nevím, dobře?! Několikrát jsem se přistihla, jak na něj myslím jako na kamaráda, že se s ním a s tebou cítím stejně jako s Harrym a Ronem, akorát s nimi jsem obyčejná knihomolka, ale s Vámi můžu dát průchod něčemu jinému. Jako bych byla úplně jiný člověk, a líbí se mi to, Blaisei."

,,Sakra, já říkal, že tě klobouk špatně zařadil!" vykřikl s úšklebkem a Hermiona se na něj pohoršeně podívala.

,,Tak se zase uklidníme, ano? Víš, že Nebelvír bych neměnila za nic."

,,To říkáš teď, ale kdyby jsi byla ve Zmijozelu od prvního ročníku, mluvila bys jinak."

,,Končím tuhle debatu," řekla a opět se za ní zavřely dveře.

***

Blaise, Blaise, Blaise...ty jedna malá drbno :P tak co asi myslíte, že se stane dál?

ty jedna malá drbno :P tak co asi myslíte, že se stane dál?

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat