Purple Guy-Story

Díl 26. Vše v bílém

Gareth byl uvězněný. V nádherně bílé a polstrované cele s kazajkou na sobě. Připadal si jako skutečný blázen. Ale chápal ty opatření. Někdo za ním vešel.

Žena: Nesu vám jídlo.

Žena nejistě vkročila do místnosti s tácem jídla a za ní stála ostraha chystající se zakročit při jakémkoliv rychlém pohybu.

Žena: Mohl by jste si sednout?

Gareth si sedl pomalu na postel a ona k němu přišla. Vzala si vypolstrovanou židli, která byla na straně postele a sedla si naproti němu. Vytáhla lžičku a nabrala polévku.

Gareth: Nemůžu se najíst sám?

Žena: Je mi líto, ale to nemůžete.

Gareth: Líto? Aspoň přiznejte že mi nechcete sundat kazajku kvůli tomu že se mě bojíte.

Žena: Kdo říká že se vás nebojím? Bojím se vás skoro nepřectavitelně, ale přesto...tu jsem.

Gareth: Tak proč tu jste?

Žena: Protože nikdo jiný by vás nenakrmil. Stačí?

Gareth se jen trochu pousměje a žena taky.

Žena: Takže...odedneška se o vás budu starat jakožto, ošetřovatelka a jako vaše vrchní krmička.

Gareth: Něco jako chůva?

Žena: Přesně jako chůva.

Žena se znovu usměje a Gareth ucítí jak její úsměv zahřeje celé jeho tělo, na tom úsměvu bylo něco příjemného.

Gareth: Jste na mě nějak hodná?

Žena: Je to má práce.

Gareth: Nemyslím si.

Žena: Raději mlčte a jezte.

Gareth ji poslechne a začne jíst polévku.

Gareth: Chutná to jak obyčejná voda.

Žena: Ale no tak, není tak špatná a hlavně si chtějte vařit pro tolik lidí zároveň.

Gareth: No...je to lepší než nic... Jak se vůbec jmenujete?

Žena: A proč vás to zajímá?

Gareth: Jen tak.

Žena: ...Jmenuji se Eleanor.

Gareth: Eleanor...hezké jméno.

Eleanor dá Garethovi poslední lžičku polévky a nakonec misku se lžičkou odloží zpátky na tác.

Eleanor: Máme dojezeno. Za chvíli si pro vás někdo příjde.

Gareth: A proč?

Eleanor: Máte totiž zamluvené sezení s naší paní psychiatričkou. Zatím můžete odpočívat.

Eleanor popadne tác a chystá se odejít.

Gareth: Eleanor?

Eleanor se otočí a čeká co Gareth řekne.

Gareth: Děkuju.

Eleanor se trochu pousměje.

Eleanor: Nemusíte děkovat.

Eleanor odejde a nechá Garetha samotného v jeho pokoji. Gareth si povzdychne, lehne si na postel a začne se dívat na vypolstrovaný strop a přemýšlet o tom čím vlastně je a kým byl. Kdyby mohl, podíval by se na své ruce a pozorně by je zkoumal. Ale jediné co může teď dělat, je jen čekat. O pár minut později, Gareth uslyší jak se jeho dveře od pokoje otevírají a když se otevřou, uvidí dva muže oblečené v bílém.