3.9

5.2K 305 52
                                    

„Blaise! Už s tím přestaň, je to otravné!" vyjekla Hermiona, když Blaise opět něco říkal o Lyře. Už se to nedalo vydržet.

„To nebylo nutné," pokáral ji a Hermiona si odfrkla.

„Víš, co není nutné? Neustále mluvit o tvé zmojozelské spolužačce," řekla a šla se posadit ke svému stolu, jelikož už se ocitli ve Velké síni.

„Prostě odešla," zamumlal Blaise nevěřícně a sám se šel posadit ke stolu, cestou ale zjistil, že Draco sedí u Thea a ten si vesel povídá s Lyrou. Copak je ta holka teď všude? Pomyslel si Blaise, který měl pocit, že ji vidí častěji, než by chtěl.

„Dobré ráno, Blaise," pozdravil jej Draco, když se Blaise posadil naproti němu.

„Draco, Theo," řekl a kývl na pozdrav, pak se jeho oči setkali s těmi šedomodrými a on si dopřál malou pauzu, „Lyro," pozdravil i jí a ona se na něj jak jinak, než ušklíbla.

„Páni, zná to moje jméno. Mám být unesená?" zeptala se kousavě.

„Merlin, jen jsem tě pozdravil. Jestli s tím máš problém, tak tamhle je volné místo," odpověděl a ukázal na druhý konec stolu.

„Vyhazuješ mě? Ty mě?"

„Ne, jen říkám, že jestli máš nějaký problém, nikdo tě tady nedrží."

„No, já bych spíš řekla, že jestli tu má někdo problém, tak jsi to ty. Vadím ti tady, Zabini?" zeptala se pobaveně a zvedla jedno obočí, aby naznačila, že stále čeká na jeho odpověď.

„Samozřejmě, že ne," odpověděl a ona si na to jen odfrkla. Draco s Theem si vyměnili nechápavé pohledy.

„Takže, co si o tom myslíš?" zeptal se Theo Lyry, aby přerušil tohle jejich štěkání. Lyra se naposledy ušklíbla na Blaise a pokračovala v konverzaci, kterou s Theem vedli, než je Blaise přerušil.

„Co je?" sykl Blaise, když si všiml Dracova výrazu. Ten jej pod stolem kopl do nohy, nevěřícně na něj zakroutil hlavou a znovu se věnoval své snídani.

Mezitím se u nebelvírského stolu k Hermioně připojila Ginny, která byla v podezřele dobré náladě na to, že bylo ráno.

„Dobré ráno, Hermiono," pozdravil ji s úsměvem a posadila se vede ní.

„Dobré, co že tak z vesela?"

„Ani nevím," řekl a pokrčila rameny.

„Hele Ginny, znáš Lyru, že?" zeptala se Hermiona, když se její pohled zastavil u zmijozelského stolu.

„Jo," odpověděla jednoduše.

„Jaká je?"

„Nevím, moc se spolu nebavíme, ale párkrát jsme spolu skončili ve dvojici na lektvarech a nebyla tak špatná. Na to, že je to zmijozelka," ušklíbla se a Hermiona nad tím zakroutila očima.

„Hmm, a co máš dnes v plánu?" zeptala se a nevědomky se podívala na svého zmijozela. Ona měla své plány jisté.

„Máme trénink a pak se chceme jít s Harrym projít. Přijdeš na trénink, že ano?" zeptala se pro změnu Ginny a Hermiona se na ni překvapeně podívala. Tohle byl poslední den, který mohla celý trávit spolu s Dracem. Zítra jim opět začíná škola a oni dva měli na dnešek plány, ale věděla, že se nedokáže na nic vymluvit. Ginny nebere ne, jako odpověď. Třeba to ale Draco pochopí, ne? Dobrá, to byla hloupá otázka. Samozřejmě, že to Draco nepochopí a bude na ni naštvaný, ale v tomhle případě neměli na výběr. Ona bude muset jít na trénink a on se s tím bude muset smířit.

„Samozřejmě," odpověděla s lehkým úsměvem.

„Výborně!" vykřikla nadšeně Ginny a Hermiona začínala mít pocit, jestli si něco nešlehla. Takhle veselou ji snad ještě ani neviděla. Znovu se podívala ke zmijozelskému stolu a dostala nápad, jak tohohle promarněného času na tribunách při tréninku využít.

„Hele, může se mnou jít Lyra?"

„Vím, že to moc nesleduješ, Miono, ale Lyra je ve zmijozelském famrpálovém týmu, a znáš pravidla," vysvětlila Ginny a Hermiona si povzdechla.

„Ale Blaise na trénink mohl!"

„To byla výjimka a vůbec, co s ní pořád máš?" zeptala se nechápavě Ginny.

„Myslím, že mezi ní a Blaisem by něco mohlo být, tak chci trochu vyzvídat, chápeš ne?" odpověděla a Ginny se na ni zkoumavě podívala.

„Fajn, můžeš ji vzít sebou, třeba si toho ani nikdo nevšimne," řekla Ginny a Hermiona se vítězně usmála.

„Děkuji!" vypískla a vstala od stolu. Ginny nejdřív nechápala, co dělá, ale pak jí došlo, že míří ke zmijozelskému stolu, nejspíš za Lyrou.

„Merlin, co to dělá?" zamumlal zmateně Blaise, když s všiml, jak k nim míří usměvavá Hermiona. Ostatní si ji vůbec nevšímali, jen Draco a Blaise ji se zájmem sledovali.

„Ahoj," pozdravila s úsměvem a jako odpověď se jí dostalo pár nechápavých pohledů včetně Blasieova a Dracova.

„Čauko, Grangerová," pozdravila ji Lyra, která se k ní otočila čelem, jelikož na lavici seděla zády k ní. Hermiona se nacpala mezi ní a Draca, kterému nevěnovala jedinou pozornost.

„Hele, musím jít dnes na famrpálový trénink a my dvě jsme si dlouho nepopovídali, tak jsem si řekla, jestli nechceš jít se mnou, a než začneš protestovat, pozvání jsem ti zařídila."

„Fajn, proč ne," souhlasila s úsměvem a Blaise musel zamrkat aby se ujistil, že dobře vidí. Ta protivná holka se uměla i smát?

„Jestli jste vy dvě slepice skončily, rád bych dostal tvé vlasy z mého obličeje," zavrčel Draco a Hermiona poznala, že to není jen tím, aby udržel jejich krytí, ale i tím, že je naštvaný, že mu dala košem. Hermiona se na něj otočila se sladkým úsměvem na tváři.

„Promiň, tebe nikdo nepozval," řekla a vstala na odchod. Dobře, tohle bylo slabé, ale nic víc neměla. Jakmile překročila lavici, otočila se a věnovala jim poslední pohled a přesně v ten momet se Lyra vražedně podívala na Draca a dala mu pohlavek.

„Kdo je u tebe slepice?!" zeptala se naprosto ledovým hlasem a Hermiona se nad tím zasmála, když si vzpomněla na Dracova slova o tom, že je lepší se od ní držet dál.


Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat