Animae fidelium

4.1

„Chápeš to? Prostě šla sledovat trénink Nebelvíru místo toho, abychom byli spolu, jak jsme se domluvili. Vždyť ona nemá ani famfrpál ráda!" vyjekl Draco, který byl stále naštvaný, že mu Hermiona dala košem a ani se o tom nezmínila. Kdyby nešla z nějakého divného důvodu přizvat Lyru na trénink, ani by se to nedozvěděl.

„Vynecháváš tu podstatnou věc! Šla s Lyrou. Copak jsou kamarádky? Co tam s ní asi dělá? Paktuje se s nepřítelem."

„Ano, přesně to Hermiona dělá, pokud jsi zapomněl, tak chodí se mnou! Zřejmě má v oblibě kamarádíčkovat se s nepříteli, a vůb – počkej, proč je Lyra nepřítel?" zeptal se nechápavě Draco.

„Ta holka je šílená! Copak jsi neviděl ten její pohled, když si jí označil za slepici? Kdyby její oči zabíjeli, byl bys dávno tuhej, a proč? Protože si ji nazval slepicí! To není normální."

„Myslím, že ti to vlezlo na mozek. Měl bys se trochu uklidnit, kamaráde."

„Jsem klidnej!" vypískl a Draco se na něj pobaveně podíval.

„Ano, to vidím," ušklíbl se. Blaise chtěl něco namítnout, ale než stihl cokoliv říct, dveře od pokoje se otevřeli a společenkou se ozval zvonivý smích dvou dívek.

„To se vážně stalo?"

„Ano, bylo mi tehdy tak trapně!"

„Nemůžu uvěřit, že jsi sama sebe proměnila v kočku!" vyprskla Lyra smíchy, ale hned přestala, protože se setkali se dvěma zmatenými zmijozely.

„Merlin, a ještě ji přitáhne k nám do pokoje!" vyjekl Blaise a vyskočil z křesla.

„Kde je problém? Myslela jsem, že ty mě vlastně ani nevidíš," ušklíbla se Lyra.

„Nepřeji si, aby tady byla!" vyštěkl a Hermiona se na něj překvapeně podívala.

„Jo? A co s tím jako uděláš? Blaise, tenhle pokoj je stejně tak můj jako tvůj," řekla výhružně Hermiona a Lyra se nad jejím postojem usmála. Ta holka vážně není vůbec marná.

„Měla by jít, Grangerová," přidal se Draco a věnoval jí významný pohled, kterého si všimla i Lyra a opět se jí zdálo, že tu něco nesedí.

„No, kdybych se o Vás dva pitomce nějak zajímala, velmi byste mě teď ranili. Máte štěstí, že nezajímám," ušklíbla se a otočila se na odchod.

„Proč odcházíš?" zeptala se zmateně Hermiona.

„Poznám, když někde nejsem vítaná, ale to nevadí. Zřejmě musíte něco vyřešit, uvidíme se později," rozloučila se s ní a zmizela za dveřmi.

„Tak jste normální? Co to do Vás dvou vůbec vjelo?! Pro Vaši informaci je Lyra fajn, a možná se tu teď párkrát objeví, tak se s tím smiřte! Dneska mě málem trefil potlouk do hlavy a jen díky ní se to nestalo, takže byste mohli projevit krapet úcty!" vyštěkla.

„Hele, je fajn, že jsi si našla novou kamarádku, ale podívej se na Blaise! On z té holky za chvílí zešílí! Možná, že pro zdraví nás všech by měl zase zapomenout, že vůbec existuje," řekl Draco, který měl o svého kamaráda vážné obavy. Hermiona se podívala na Blaise, který seděl v křesle jako hromádka neštěstí. Povzdechla si a posadila se vedle Draca.

„Omlouvám se, že jsem šla na ten trénink, ale musela jsem," řekla Hermiona a podívala se na svého přítele s nadějí v očích, že jí to odpustí.

„To nic. Přiznávám, že jsem byl naštvaný, ale hlavní je, že jsi v pořádku. Možná, že bys tam neměla chodit, dokud se vaši nenaučí pořádně hrát. Nerad bych, abys tím potloukem příště opravdu dostala."

„Jsi blb," odfrkla si.

„To už víme," ušklíbl se a sklonil se k jejímu obličeji. Hermiona na nic nečekala a opatrně přitiskla rty na jeho. Byl to počestný polibek, jen něžný dotek. Dotýkali se jen rty, lehce si vycházeli vstříc. Ale na tom nesešlo, protože Hermionino srdce vybuchovalo stejně, jako kdyby se líbali hladově a vášnivě. Z kontaktu s Dracovými rty se jí tělem šířil hřejivý, příjemný pocit, a za očními víčky jí tančily hvězdy. Draco naklonil hlavu na stranu, aby se posunul trochu blíž, jeho rty lehce zatlačily proti jejím a Hermiona mu to ochotně dovolila. Milovala jej. Milovala Draca Malfoye a milovala jej celým svým srdcem.

„Miluju tě," řekla, když se od sebe odtáhli.

„Já tebe."

„Ale já tebe víc," řekla s hravým úsměvem.

„No, to těžko, protože já tě miluju nejvíc na světě."

„Ne, já tebe!"

„Kdyby to někoho zajímalo, tak já Vás nesnáším. Oba. Proč tohle musím snášet?!"

„Vím, v čem je tvůj problém. Ty žárlíš," řekl Draco a svůj pohled přesměroval na něj.

„To určitě. Můžu mít každou, teď když jsi mimo hru."

„Takže ti vlastně projevuji laskavost."

„Zapomeň," odfrkl si Blaise.

„Proč tu vlastně jsi? To tě musím pořád vyhánět?"

„Abych Vás mohl štvát přece," zazubil se na ně Blaise a Draco zaúpěl. Pobídl Hermionu a oba zmizeli u ní v pokoji.