5.0

4.1K 240 55
                                    

„No, tohle byl opravdu náročný den a myslím, že bychom si zasloužili nějakou odměnu. Zvu Vás na panáka té nejlepší ohnivé whiskey, ženy," řekl Blaise, když se vrátili do školy.

„Myslím, že to vynechám," odmítla slušně Hermiona.

„Ale no tak, na plese ti dost chutnalo," utahoval si z ní Blaise.

„Jsem unavená, Blaise."

„Fajn, ale doufám, že ty mi košem nedáš," řekl směrem k Lyře.

„Máš pravdu, byl to náročný den a panák nebo dva té nejlepší ohnivé whiskey by se mi opravdu hodily," pronesla už se svým pověstným úšklebkem.

„Tak se mi to líbí," zaradoval se Blaise a všichni tři se zamířili do pokoje primusů, kde se jejich cesty rozdělili, poněvadž ať se Blaise po cestě sebevíce snažil Hermionu přesvědčit, aby si šla dát s nimi, stejně jej odmítla. Na druhou stranu má příležitost strávit pár chvil s Lyrou o samotě a trochu více ji poznat.

Hermiona sledovala, jak se za Blaisem a Lyrou zavřeli dveře, a proto i ona odešla do svého pokoje, kde na ni čekalo menší překvapení. Uprostřed jejího pokoje stál prostřený stůl plný jídla.

„Nevěděl jsem, jestli se stihnete vrátit na večeři, tak jsem nám vzal nějaké jídlo z kuchyně, a zároveň bych se tím chtěl omluvit za to před tím," promluvil Draco, který ji úpěnlivě pozoroval.

„Víš, měla bych se asi omlouvat já. Když jsme dnes vymýšleli, co s Lacertou, došla mi jedna věc. Všechno, co s Blaisem říkáme, jsou jen prázdné sliby. Tvrdíme, jak ti pomůžeme, ale co jsme proto zatím udělali? Nic. Nemůžu na to ani pomyslet, a víš proč? Protože je to tady. Válka se neodkladně blíží a tohle všechno se může rozplynout ze dne na den. Mám strach, že to nedokážu. Co když všechno, co říkáš je pravda? Náš vztah skončí ještě rychleji, než začal a nic s tím nezmůžeme. Tvůj otec je nebezpečný, a i když tě někam ukryjeme, můžeme si být jistí, že tě nenajde?" drmolila Hermiona a Draco si nebyl jistý, jestli právě neprožívá jeden z těch záchvatů úzkosti.

„Hermiono, vím, co jsem řekl, ale neměla bys si s tím lámat hlavu. Byla hloupost žádat Vás o pomoc. Musíte to nechat na mně, a já slibuju, že kdyby mi to přerostlo přes hlavu, půjdu za Vámi, ale teď to není Váš problém, ano?" řekl a přešel k ní, aby si ji mohl vtáhnout do objetí.

„Jen tě nechci ztratit," zamumlala do jeho hrudi.

„Neztratíš," řekl a políbil ji do vlasů.

Mezitím co si Draco s Hermionou vychutnávali skvělou večeři, ve vedlejším pokoji se láhev od ohnivé whiskey pomalu ale jistě vyprazdňovala.

„Už jsem ti říkala, jak moc vděčná ti jsem?" zeptala se Lyra, která už na sobě účinky té zlatavé tekutiny pociťovala.

„Dneska už nejméně desetkrát," odpověděl jí Blaise, který taky nebyl úplně nejstřízlivější.

„Opravdu jsem. Děkuju," řekla a zničeho nic spojila jejich rty. Byl to jen jemný polibek, ale i tak tomu Blaise nemohl uvěřit.

„Co to bylo?" zeptal se nechápavě, když se od sebe odtrhli.

„Pusa, hlupáčku," odpověděla s úsměvem a dolila si skleničku.

„Ale, proč? Říkala jsi-"

„Ber to jako děkovnou pusu," přerušila jej a vrazila mu do ruky skleničku s whiskey.

„Dobře, v tom případě si myslím, že bych si zasluhoval větší vděk," řekl s úšklebkem a ona se na něj zkoumavě podívala. Chvíli si hleděli do očí, a pak se všechno semlelo hrozně rychle. Nevěděli, kdo se na koho vrhl jako první, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo. Už nešlo o žádný jemný polibek, ale i přesto, že byl vášnivý, se jednalo o něžný polibek. Lyra se k němu přitiskla, co nejvíc to šlo, ale naneštěstí ztratil Blaise rovnováhu a přepadl na záda, přičemž Lyru stáhl sebou, takže teď na něm ležela. Oba věděli, kam tohle spěje, ale ani jeden to nehodlal zastavit. Na to si to až moc užívali.

***
Tým Lyra a Blaise!!❤️ Názory, názory? Taky nevěříte, že už je tohle padesátá kapitola?! 🤔😱

Věnováno @marketa7 ❤️

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat