5.3

3.9K 244 60
                                    

Hermiona se snažila sníst si svoji večeři, ale neustálý chichot Daphné jí v tom bránil. Již po několikáté očima zabloudila ke zmijozelskému stolu, kde se Draco smál něčemu, co ta koketa řekla. Vztekle odhodila příbor na stůl, až to zařinčelo a Ron sedící vedle ní leknutím nadskočil.

„Co se děje?" zeptala se Ginny, zatím co Harry napodobil Hermionu a věnoval jeden rychlý pohled ke stolu vedle.

„Nic, jen jsem unavená. Uvidíme se zítra," rozloučila se svými přáteli a odešla z Velké síně. Byla naštvaná jako nikdy a jestli se jí její přítel dostane pod ruku, bude rád, když vyvázne živý.

„Hermiona miluje Blaise," vyštěkla na obraz, a ten ji radši pustil dovnitř. Nasupeně pochodovala po společence asi pět minut, než se dveře znovu otevřeli a dovnitř vešel Draco, který nevěděl, co se děje, ale obraz se mu snažil rozmluvit jeho návštěvu pokud nechce přijít o hlavu.

„Proč si najednou odešla?" zeptal se nechápavě Draco, který si všiml, že jeho přítelkyně odešla od večeře dřív, než se jemu vůbec stihlo na stole objevit jídlo.

„Ty sis všiml?" vyprskla a Draco těžce polkl. Tohle nebylo dobré.

„Proč bych si nevšiml?"

„Já nevím, třeba proto, že jsi měl plné ruce práce smát se něčemu, co ti povídala ta blonďatá pipina!"

„Žárlíš, princezno?" zeptal se s úšklebkem a vůbec mu nedošlo, že tím přilívá olej do ohně.

„Děláš si ze mě srandu? Víš, že ty přezdívky nesnáším a použiješ ji, když vidíš, že jsem naštvaná? Ty asi vážně chceš, aby se ti něco stalo, že?" zeptala se a vraždila jej pohledem.

„Přiznávám, že to bylo hloupé, ale to s tou Daphé, o nic nejde."

„Pokud si dobře vzpomínám, řekla jsem ti, že už ke ní nikdy víc nepřiblížíš!" vyštěkla. No tak byla žárlivá no. Nejde o to, že by nevěřila Dracovi, jde o to, že nevěří Daphné.

„Ano, ale je se mnou v koleji, jen těžko zařídím, že se k ní nepřiblížím," řekl a Hermiona měla pocit, že opravdu zkouší její hranici trpělivosti.

„Je mi to jedno."

„Hele věc se má tak, že se s ním musím bavit, protože přes ní vede cesta k tomu, abych se nestal smrtijedem," vysvětlil a Hermionin vztek zmírnil.

„Co?" zeptala se nechápavě.

„Přemýšlej. Greengrassovi nepodporují ty víš koho, takže nechtějí, aby se jejich dcera motala kolem nějakého smrtijeda. Je to velmi bohatá a zámožná rodina, a moji rodiče by velmi stáli o spojení našich rodů, ale-"

„Ale pokud budeš mít na ruce znamení zla, nebudeš se moci s Daphné oženit," dokončila za něj zcela šokovaná tím, co jí tady řekl. Vážně jí právě oznámil, že si v budoucnu hodlá vzít jinou dívku?!

„Ano, proto můj otec přestal naléhat. Povedlo se mi to," řekl a chtěl ji chytit za ruku, ale nenechala jej.

„Řekni mi, myslíš tohle vážně?" zeptala se klidně, ale ve skutečnosti nevěděla, jestli má brečet nebo jej proklít, „tohle je tvoje řešení?"

„Samozřejmě, že to myslím vážně," odpověděl nechápavě.

„Odejdi," zašeptala a dala mu tím jedinečnou příležitost vyhnout se jejímu vzteku, ale Draco nechápající situaci zůstal stát na místě.

„Cože?"

„Řekla jsem, abys vypadnul!" vykřikla, „hned teď odejdi, nebo za sebe neručím."

„Ale já to nechápu."

„Opravdu? Tak já ti to vysvětlím. Právě jsi mi řekl, že si chystáš vzít Daphné. Co si z toho mám jako vzít? My dva nemáme žádnou budoucnost! Řekl jsi, že ti mám věřit a nechat to na tobě, tak jsem to udělala, ale pokud je tohle tvoje řešení, začínám si myslet, jestli by nebylo lepší, nechat tě přijmout znamení. Zničil jsi nás, Draco Malfoy," vyštěkla a přešla k němu, aby si do něj mohla bouchnout, „Nenávidím tě!"

„Takhle to vůbec není," bránil se a chytil její ruce, aby jej přestala mlátit, „nehodlám si ji vzít."

„Nehodláš? Řekni mi jednu věc, když se vaše rodiny tak pěkně domluvili, určitě museli sepsat i nějakou smlouvu, nemám pravdu? Nejsi ty už náhodou zasnoubený?"

„To sice ano, ale jakmile bude po všem, nějak to obejdu."

„Tak ty to nějak obejdeš, jistě. Víš co? Usnadním ti to, nic obcházet nemusíš, rozhodně ne, kvůli mně. Teď se seber a vypadni. Nechci tě vidět!" křikla a Draco se na ni bolestně podíval, ale i přes to odešel. Věděl, že teď by nic nevyřešili.

Mezitím si Blaise a Lyra užívali své první rande. No, tedy užívali si jej, dokud jim to někdo nepřekazil. Blaise připravil romantickou večeři u něj v pokoji a oba se skvěle bavili, ale pak to museli zničit jeho dva pitomí kamarádi. To jak na sebe křičeli, slyšeli i přes dveře a v Blaisovi se momentálně odehrávala bitva. Mohl dělat, že se nic z toho nestalo a pokračovat dál ve večeři, ale vyhrávala spíše druhá strana. Pochopí Lyra, když ukončí jejich rande a půjde se ujistit, že je jeho kamarádka v pořádku?

„Blaise Zabini, jestli okamžitě nezvedneš tu svoji prdel a nepůjdeš za ní, můžeš na nějaké další rande zapomenout," řekla Lyra, která věděla, že svádí boj. Blaise se na ni překvapeně podíval a věnoval jí úsměv, než odešel.


***

Jeden problémek, jak jsem Vám slíbila (: Začíná jít tzv do tuhýho a hlavní zvrat se nekompromisně blíží. Teď nás čekají spíše ty vážnější kapitoly, ale nemusíte se bát! Bude dost i těch "vtipných".

Názory? <3 Chtěli byste dnes ještě jednu kapitolu?

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat