6.1

3.9K 220 21
                                    

Uběhl jeden týden od toho velkého nedorozumění a konečně se všechno zdálo být tak, jak má. Hermiona právě seděla ve Velké síni u nebelvírského stolu a dopřávala si pořádou porci lívanců. Před sebou měla pár pergamenů, z kterých se učila na dnešní test, nebo to tak aspoň vypadalo, ale ve skutečnosti se utápěla ve svých myšlenkách.

S Dracem spolu budou už skoro půl roku a ona jejich vztah musela neustále analyzovat a zvláště teď, co se situace značně zkomplikovala. Celé ty roky, když se na něj podívala v něm viděla rozmazleného kluka, kterého nenáviděla, ale když se na něj podívá teď, vidí muže, kterého miluje. A i když jej milovala nad vše a dokázala si představit, že by s ním strávila zbytek jejího života, neviděla jejich budoucnost. Brzy se bude muset probudit z téhle pohádky a čelit faktům.

„Hermiono," promluvil jemně Harry a chytil ji za ruku. Už tu pár minut seděl, ale jeho kamarádka si jej nevšimla a on věděl, že se trápí kvůli tomu, co jí včera řekl.

„Ano?" zeptala se a odtrhla oči od pergamenu.

„Netrap se tím, prosím," řekl a lehce se pousmál.

„Jsem v pořádku," zamumlala, ale nepřesvědčila jej.

„Jsi první komu jsem to řekl, a musíš vědět, že tě potřebuji, ale není tvoje povinnost jít do toho se mnou. Ale je to blízko, Miono, je to blíž než jsme si mysleli," zašeptal a ona měla co dělat, aby se nerozbrečela. Takhle to nemělo být. Měla si ještě pár měsíců užívat s Dracem, vtipkovat s Blaisem a víc poznat Lyru, ale tohle bylo celé špatně. Nebyla připravená vrátit se do světa brzké dospělosti a čelit zodpovědnosti za záchranu světa.

„Dej mi čas, Harry, bylo to příliš nečekané a opravdu si teď nedokážu představit, že bychom se vydali neznámo kam, hledat kousky jeho duše! Jak je tohle vůbec možné?"

„Samozřejmě, že ti dám čas. Jen jsem chtěl, abys to věděla."

„Dobře," přikývla a podívala se na její talíř se zbytkem lívanců, na které ji náhle přešla chuť. Odsunula talíř od sebe, pergameny hodila do tašky a znovu se ponořila do svých myšlenek. Harry si povzdechl a přemýšlel, jak zachránit situaci, ale ve hloubi duše věděl, že s tím nic nezmůže. Nečekal, že ji to tolik vezme, ale chápal to. Ani on na tom nebyl nejlépe, když se o tom dozvěděl.

„Někdo umřel?" zeptala se pobaveně příchozí Ginny, která se spolu s Ronem posadila naproti nim.

„Cože?" zamumlal Harry, který se jako první dostal do reality.

„Tváříte se oba, jak kdyby někdo umřel," vysvětlil Ron a bez dalších řečí se pustit do jídla. Hermiona si vyměnila pohled s Harrym a nahodila úsměv, který byl ovšem falešný.

„Jen jsme unavení," odpověděla Hermiona a nikdo to dál nerozebíral.

Mezitím, co se dva nebelvíři vrátili zpátky ke svým myšlenkám a dva se pustili do jídla, byl u zmijozelského stolu Blaise Zabini taktéž ponořen do svých myšlenek a momentálně přemýšlel o tom, jak vyřešit problém s jménem Theodor Nott.

„Já to nechápu, Theo! No tak, jsi v tomhle mistr a já opravdu potřebuji ten test udělat," povzdechla si Lyra a Theo se na ni ušklíbl.

„Měla jsi se to učit dřív a ne až ráno před hodinou," řekla a Lyra letmo pohlédla na svého přítele.

„Hmm, měla jsem něco na práci," zamumlala.

„Něco, nebo někoho?" zeptal se pobaveně Theo a Lyra jej bouchla do ramene.

„Sklapni a radši mi pomoc," odsekla.

„Nech mě přemýšlet."

„Theo, prosím! Vím, že jsi v lektvarech ten nejlepší," zaúpěla a začala vymýšlet plán, jak se z hodiny ulejt, aby to nebylo moc nápadné.

„No tak dobře," souhlasil nakonec Theo a naklonil se k ní, aby mohl nahlédnout do jejích poznámek, „vážně? Vždyť je to jednoduché!" odfrkl si a pustil se do vysvětlování. Blaise se vrátil zpět do reality a pohlédl na svoji přítelkyni a jejího snoubence. Chvíli je pozoroval a zjistil, že se mu vůbec nelíbí, jak blízko u sebe jsou. Vstal, překročil lavici a udělal jeden nebo dva kroky, aby se mohl znovu posadit, ale tentokrát mezi Lyru a Theo.

„Čus, Theo, potřebuji s tebou probrat nějaké prefetské věci," řekl a přerušil tak jejich konverzaci. Lyra si povzdechla a otočila se na druhou stranu od nich. Blaise a jeho žárlivost na Thea se jí nelíbila. Jako jo, sice byli zasnoubení, ale Lyra věděla už teď, že si Thea nevezme. Byl pro ní jako starší brácha, a hlavně nadevše milovala Blaise, i když mu to ještě neřekla. No, ale stejně nebyla ráda, když na Thea žárlil, ona taky nežárlila na Hermionu. Tedy, když si zrovna nemyslela, že spolu spí.

„Takže, ještě jsi na mě naštvaný kvůli tomu, co se stalo minulý týden?" zeptala se Lyra Draca.

„Hmm, ne," zamumlal a dál se věnoval své snídani.

„Pomůžeš mi?" zeptala se a on se na ni otráveně podíval.

„Co mi zbývá," povzdechl si a pustil se do vysvětlování.

***

Příští kapitola bude čistě přemýšlecí, tak snad nebude vadit! Názory? <3

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat