Animae fidelium

7.1

Rok po finální bitvě

Draco stál před zrcadlem a znovu pečlivě zkontroloval svůj odraz. Měl na sobě obyčejnou bílou košili a k tomu černé kalhoty.

„Koho se snažím oblafnout? Blaiseovi bude úplně jedno, co budu mít na sobě," zamumlal si pro sebe. Popadl obálku ze stolu a odešel z pokoje. Blaise svůj slib ohledně toho, že už s ním nikdy nepromluví, hodlal dodržet a Draco se dnes chystal udělat jednu riskantní věc.

„Kam se chystáš?" zeptala se jej Narcissa, když si všimla, jak prochází kolem salónku.

„Za Blaisem, mami," odpověděl a vešel dovnitř, aby ji zkontroloval, než odejde. Jeho matka byla vždy silná žena, ale válka ji zlomila a jí se přitížilo.

„Dali jste vše dopořádku?"

„Ještě ne, ale dnes se o to pokusím," odpověděl s malým úsměvem.

„Dobrá, a Daphné?" zeptala se s menší trpkostí.

„Měla by jsi odpočívat," zamluvil to a políbil ji na čelo, než se vydal na odchod. Nebyl dobrý herec a jeho matka se nesměla dozvědět, že tu Greengrassovic holku nasnáší. Myslela si, že se milují, a on nechtěl, aby se jí přitížilo ještě více, kdyby se dozvěděla pravdu.

Odletaxoval se na ministerstvo a pořád přemýšlel o tom, co by měl říct. Dal mu dost času, ale nemohl dovolit, aby jejich přátelství zaniklo. Prožili toho spolu hodně, a i když to byl on, kdo to pokazil, nedovolí Blaisovi, aby to on dodělal. Jenže čím víc se blížil k Blaisově kanceláři, tím více byl na pochybách a nejradši by se vrátil domů. Netušil, jak moc je Blaise naštvaný, přece jen se skoro dva roky neviděli a Merlin věděl, že Blaise dokáže být naštvaný dost dlouho. 

Dostal se do druhého patra a Blaiseovu kancelář našel téměř ihned. Natáhl ruku, že zaklepe na dveře, ale nějak zamrzl na místě. Tohle pro něj byl opravdu velký krok, a pokud Blaise nebude naštvaný, tak se naštve až mu řekne tu novinu. Tohle byl velmi špatný nápad, ale už byl tady a nesměl to vzdát. Lehce zaklepal, a když se z druhé strany ozval hlas, otevřel dveře a vstoupil.

Blaise zvedl hlavu od papírů, aby se podíval, kdo jej přišel navštívit, ale když jeho pohled padl na jeho bývalého nejlepšího přítele, tak mu na chvíli připadalo, že sní.

„Ahoj," pozdravil nervózně Draco a Blaise párkrát zamrkal, aby se ujistil, že je tohle skutečnost.

„Takže, trvalo ti dva roky, než jsi se odhodlal se mnou promluvit?" zeptal se a stále na něj upíral zrak, i když Dracovi se zdálo, že hledí spíše skrze něj než na něj.

„No, chtěl jsem ti dát prostor, ale řekl jsem si, že je na čase obnovit naše přátelství, co myslíš? Taky jsem ti přinesl tohle," řekl a podal mu obálku. Blaise si ji nejistě převzal a vytáhl z ní pozvánku, o kterou doopravdy nestál.

„Děláš si srandu, že? Ty přijde po dvou letech a dáš mi tohle? Tím chceš obnovit naše přátelství?! No, ty jsi se snad zbláznil, ne?" vyjekl a Draco si povzdechl. Přesně tuhle reakci čekal.

„Vím, že to není ideální, ale já v tom tu možnost viděl."

„Ty si ji opravdu chystáš vzít? Potom všem?" zeptal se a Draco přikývl.

„Je to hlavně kvůli matce. Ale i kdyby, pochybuji, že se ještě někdy do někoho zamiluji, tak už je jedno koho si vezmu," zamumlal.

„Koukám, že jsi pořád stejný idiot, co?" 

„Tím už budu asi navždy," uchechtl se, ale pak zvážněl, „přijdeš?"

„Nemůžu nic slíbit, ale nechám si to promyslet. Platí to i pro můj doprovod?" zeptal se a Draco přikývl. Nechtěl se ptát, koho myslí, protože kdyby mu to Blaise chtěl říct, řekl by mu to sám, ale pevně doufal, že myslí Lyru. Nikdy nezapomene na to, jak o ni málem přišli. Tehdy z toho byli všichni mimo. On, Blaise, Hermiona i Ginny, se kterou se skamarádila v jejich sedmém ročníku, když Zlaté trio hledalo viteály. Naštěstí se jí podařilo zachránit, a to bylo naposled, co jí viděl.

„Někdy se ozvi, nechám to na tobě," řekl, a když Blaise přikývl na souhlas, odešel.

***

Věnováno @AnetAnetka13 ♥️

Jsme zpátky a máme tu něco menšího na rozjezd! Ale zítra už se můžete těšit jak na Draca a Blaise, tak i Harryho, Lyru a Hermionu...děj se odehrává 2 roky po poslední kapitole, tudíž 1 rok od finální bitvě, snad se v tom vyznáte. Názory? 🙏🏻♥️