,,Budeš s tím něco dělat?"
,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?"
,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen.
,,Ta mrcha...
,,Hej, víš co? Jsem šťastná," řekla Hermiona a políbila svého přítele.
,,To je dobře, protože jsem včera v noci pracoval vážně tvrdě, abych viděl tenhle úsměv," ušklíbl se a Hermiona ho praštila do ramene.
,,Jsi pitomec."
,,Ale tvůj," řekl a znovu si ji přitáhl do polibku.
,,Lidi, provozujete v noci taky něco jiného než -"
,,Sklapni, jsme zamilovaní," přerušila ho Hermiona a objala svého přítele.
,,Vím, a proto to nerad vidím."
,,Nerad vidíš, co?" zeptala se zmateně.
,,Tohle," řekl a ukázal na jejího přítele, který na ni mířil hůlkou.
,,Obliviate."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dobře, přemýšlela jsem. Myslím, že na mě někdo použil Obliviate a tohle jsou útržky."
,,Ano, to mě taky napadlo, ale to přece není možné," řekla Ginny, která se v téhle situaci necítila příliš dobře. Jak se měla chovat, když už znala pravdu?
,,Ne, pokud to neprovedeš správně."
,,I to není možné, moc dobře to víš. Kdyby se to někomu nepovedlo, zbláznila bys se."
,,Nemám k tomu daleko, Ginny."
,,Jsi nejchytřejší čarodějka doby, dělej to co umíš, nejlépe. Už musím. Zítra se stavím," řekla a ve spěchu odešla z její kanceláře. Nechtěla takhle odejít, ale nemohla tam zůstat déle, pokud nechtěla nic prozradit. Možná, že jí to Harry neměl říkat vůbec.
,,Fajn, budu pátrat," řekla si pro sebe Hermiona a už vymýšlela plán.
(...)
Draco pozoroval svoji matku, jak si pobroukává nějakou melodii, zatím co opečovává své růže. Od té večeře byla jiná. Nevěděl o čem si s Lyrou povídala, ale její nálada byla od jejich rozhovoru lepší. Připadalo mu to, jak by se snad léčila. Jako by se po dlouhém roce beze změny, její zdravotní stav konečně lepšil, ale netušil, jak to bylo možné.
A když už byl myšlenkami u Lyry, stále nevěděl, proč v ten večer přišla. Chtěla s ním mluvit, ale nakonec spolu prohodili sotva pár slov a lhal by, kdyby řekl, že nebyl zvědavý, co mu chtěla říct.
„Kašlat na to," zamumlal si pro sebe a zvedl se z křesla, aby mohl přejít k letaxové síti.
V tu dobu Lyra pročítala materiály k práci a odpočítávala poslední minuty do pauzy na oběd. Zrovna četla jednu velmi zajímavou část, když se ozvalo zaklepání na dveře a následně se v místnosti objevila další osoba.
„Neříkej mi, že jsem to zase prošvihla," řekla se smíchem Lyra, ale oči od papírů neodtrhla.
„Cože?" zeptal se zmatený Draco. Lyra se zamračila a odložila papíry. Tenhle hlas rozhodně nepatřil Hermioně.
„Oh, to jsi ty," zamumlala překvapeně, když k němu vzhlédla.
„To jsem já."
„Co potřebuješ?" zeptala se a zvědavě se na něj podívala.
„Vlastně jde spíš o to, co potřebuješ ty. Přišla jsi za mnou, že mi musíš něco důležitého říct a pak už jsi se o tom nezmínila."
„Ukázalo se, že to nakonec tak důležité nebylo," odpověděla s lehkým úsměvem. Úplně na to zapomněla!
„Co? To ti mám věřit? Něco to bylo, a podle toho, jak jsi mluvila, to bylo důležité," řekl Draco, který se rozhodně nehodlal spokojit s touhle odpovědí.
Lyra chtěla něco říct, ale byla přerušena příchozí hnědovláskou, která rozrazila dveře a vpadla do její kanceláře stylem Blasie Zabiniho. No, zkrátka to bylo dost neomalené.
„Lyro! Obědová pauza netrvá věčně, když na ni neumíš chodit včas, tak si nařiď budíka!" zvolala a až pak si všimla, že Lyra není v kanceláři sama.
„Vskutku spořádané," odfrkla si Lyra, ale ani jeden ji nevnímal. Draco propaloval svoji nebelvírku pohledem a to bylo vše, co Lyře stačilo k tomu, aby poznala, že je do ní stále šíleně zamilovaný. A když se pak podívala na Hermionu, spokojeně se usmála, protože její kamarádka intenzivně hleděla do očí zmijozela, který jí očividně nebyl lhostejný.
„Tak jo, vy hrdličky, to stačí," zavtipkovala, když už na sebe hleděli příliš dlouho a přestávalo ji to bavit, ale s nimi to vůbec nehnulo. Zmateně se na ně podívala a přešla k Hermioně.
„Zavři dveře až budeš odcházet, nás čeká oběd," řeka Dracovi a Hermionu odtáhla z kanceláře pryč. Jako doslova, musela ji ven dostrkat, aby ji dostala z toho transu.
Jakmile zmizely z Dracova dohledu, probudil se on z toho svého a zmateně se porozhlédl po kanceláři.
Merlin, jak mu jen ta kudrnatá hnědovlasá čarodějka chyběla!
