9.0

4.1K 237 50
                                    

Draco sledoval Hermionu, jak spí a nemohl uvěřit svému štěstí, že si vzpomněla. Bylo to nemožné, a přece se to stalo. Stále se nebyl jistý, jestli jen nesní, ale byl přesvědčený, že je to skutečnost a on děkoval Merlinovi, že dostal ještě jednu šanci, protože tentokrát to neposere.

„Co?" zeptala se a otevřela oči. Už nějakou chvilku na sobě cítila jeho pohled, ale oči neotevřela, protože si vychutnávala ten pocit. Takhle to mělo být.

„Nic, jen mi tohle chybělo. Jak jsi to dokázala?" zeptal se a přitáhl si ji do objetí. Byl rozhodnutý, že už ji nikdy nepustí.

„My dva, pane Malfoy, jsme si souzeni takže si nemyslete, že se mě jen tak zbavíte," řekla s úsměvem a políbila ho.

„Jak?" zeptal se znovu, protože to byla věc, která jej doopravdy zajímala. Nevěděl, proč to tak touží znát, ale z nějakého důvodu to potřeboval vědět.

„Víš celou tu dobu jsem věděla, že je něco špatně. Jako by kus mě chyběl, a pak jsem začala mít velice zvláštní sny, ve kterých jsem se cítila tak moc šťastná. Chvíli mi to trvalo, ale vzpomněla jsem si na všechno. Miluju tě," odpověděla a Draco se musel usmát, když řekla, že jej miluje.

„Já miluju tebe," řekl s úsměvem a přitáhl si ji do polibku.

„Budu muset jít do práce," řekla a odtáhla se.

„A já budu muset jít dát do pořádku to, co jsme včera způsobili. Unesu tě na oběd?" zeptal se, když vstala s peřinou omotanou kolem těla.

„Pauza mi začíná ve dvanáct, buď přesný, jinak uvidíš," řekla a lehce ho políbila, než přešla ke skříni.

„Skoro přemýšlím, že to risknu a přijdu déle, jen abych zjistil, co by se stalo," řekl s úšklebkem a pozoroval ji jak se obléká.

„Zkus to a budeš mít celibát," odfrkla si a on se zasmál. Merlin, ani si nepamatoval, kdy se naposledy upřímně smál, ale byl si jistý, že to bylo s Hermionu, než použil Obliviate.

„Tak krutá, to se mi líbí," ušklíbl se a posadil se.

„Merlin, zmlkni už," řekla a rychle jej políbila, než stačil ještě něco dodat. Pak už se přemístila do práce, kde začala psát dopis Ginny.

„Asi ji požádám o ruku," řekl si pro sebe Draco a začal si představovat tu krásnou budoucnost, která jej čeká.

(...)

Blaise se naposledy podíval na svoji spící dívku a povzdechl si. Neměl to srdce ji budit, ale za chvíli musel odejít do práce a ona musela vstávat, aby stihla přijít včas do té své. Pohledem zkontroloval krabičku v ruce a pár kroky se dostal k posteli. Sklonil se k Lyře a políbil ji na čelo, načež ona něco zamumlala a spala dál. Blaise se zasmál a posadil se na kraj postele vedle ní. Ani ne za půl minuty jí začne zvonit budík, který ji vždy dokáže probrat.

„Vypni ten křáp!" ozvala se sekundu po té, co budík začal zvonit a Blaise se musel zasmát. Vypnul budík a přesunul svůj pohled zpátky na Lyru.

„Dobré ráno," pozdravil, když se posadila a protáhla se.

„Dobré," zívla a s úsměvem se na něj podívala.

„Pokud vím, tak ti něco dlužím," řekl a otevřel krabičku, ve které se nacházel jejich rodinný prsten.

„Jen do toho," zasmála se Lyra a natáhla k němu ruku. V tenhle moment už nemohla být šťastnější. Blaise se taky usmál a vyndal prstýnek, který následně navlékl Lyře na prst, z krabičky.

„Miluju tě," řekl a políbil ji na čelo.

„Já miluju tebe," řekla s úsměvem a vstala, aby jej mohla vyprovodit ke krbu. Tam se rozloučili, Lyra počkala až Blaise zmizel v zelených plamenech, a pak se vydala do jídelny, aby se nasnídala, než se bude muset jít chystat do práce.

U jídelního stolu seděla Charlotte jako vždy a popíjela svoji ranní kávu, zatím co si četla Denního věštce. Jakmile ale vešla Lyra dovnitř, noviny odložila a s úsměvem ji pozdravila. Lyra jí úsměv opětovala a posadila se na své, bývalé Blaisovo, místo.

„U svatého Merlina, ten kluk mě konečně poslechl," vyjekla Charlotte ve stylu, který u ní nebyl zvykem, když se Lyra natahovala pro konvičku s kávou. Lyra se na ni zmateně podívala, a když si všimla, že její pohled směřuje na její ruku, ve které stále držela konvičku, musela usmát.

„Ano," řekla jen.

„Merlin, jsem za vás tak šťastná, děti moje!" vykřikla a vstala, aby mohla obejmout Lyru, která měla pocit, že v jejích očí dokonce vidí slzy.

A tady to bylo. Důkaz, že ačkoliv Charlotte zlikvidovala všechny své muže a nedávala najevo jakoukoliv lásku, tak ji měla. A Lyra věděla, že všechna ta láska patří jejímu synovi, a teď i jí a Lacertě, a děkovala Merlinovi za to, protože ona v Charlotte viděla matku, kterou ji Voldemort vzal.

***

Věnováno LezataOsmicka <3

Takže, tímto oficiálně skončila jednodílovka, takže zájemci už si ji mohou přečíst. Jinak jsme se dostali na cílovou rovinku a do konce příběhu zbývá rovných 10 kapitol a epilog.

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat