Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

25. kapitola

Harry se probudil jako první pln radostné nervozity. Vnímal tíhu na svém hrudníku a spokojeně se zašklebil, když ho zašimraly špičaté vlasy, v tu chvíli zacuchané a žalostně neupravené, vypadající jako jeho obvyklé vrabčí hnízdo s rozdílem, že měly barvu tekutého zlata. Natočil hlavu a sledoval část obličeje spícího muže, oddychujícího s chvějícími vějířky světlých řas, chránících jeho oči barvy letní bouřky. Odolal pokušení prohrábnout lechtající kadeře z jeho čela a probudit ho, aby ty oči mohl vidět otevřené. Času bylo dost, nikam nespěchali, mohl se do nich dívat celý den, navíc předešlý večer se dostali do postele dost pozdě.

Procházeli se po Vinohradech, ukazoval mu okolí domu, v němž měl svůj byt. V parcích sledovali mudly venčící psy, jakož i tatínky s malými dětmi, hrající si ve sněhu, aby maminkám nepřekáželi při přípravě štědrovečerní večeře. Drželi se za ruce, s prsty propletenými, skrytými v kapse Harryho kabátu, aby unikli mrazivému chladu. Ani jeden z nich nechtěl držet ruku druhého v rukavici. Oba chtěli naplno cítit teplou kůži ve své dlani.

Harry si užíval Dracovu radostnou náladu, sledoval jeho spokojeností zesvětlalé oči a ve svém nitru cítil hřejivý pocit z pouhé jeho přítomnosti. Stále se neodvažoval mu přiznat své city, neboť se obával – nejspíš zbytečně – nesouhlasné reakce. Jeho mysl vykreslovala scénáře, kterak, po vyslovení těch dvou kouzelných slov, Draco křiví tvář v neradostném úleku a nasazuje zpět svou neutrální masku, schovávaje za ni veškeré emoce a odpovídá mu neutrálním hlasem, že na něj příliš spěchá. Ačkoliv zároveň cítil, že jeho obavy jsou vystaveny na absurdních základech, přesto se raději rozhodl za sebe nechat hovořit svá gesta, doufaje, že jeho lásku pozná i beze slov.

Procházeli spolu Vinohradskou ulicí, cestou se zastavujíce v jeho oblíbené pizzerii, aby po jídle pokračovali k nábřeží a podél Vltavy, a se svařeným vínem ve volných prstech spolu obdivovali krásy vánoční Prahy. Domů se vrátili až navečer, zkřehlí zimou a Draco mu pod jeho vedením pomáhal dodělat pozdní večeři, která se podařila nad jejich očekávání.

Z přemýšlení nad proběhlým dnem ho vytrhlo zaklepání na okno. Natáhl se pro brýle, odložené vedle postele na nočním stolku a s nimi zaostřil k oknu, kde uviděl tři sovy. Pousmál se a jemně s Dracem zatřásl, neboť nehrozilo, že by se mu podařilo vstát, aniž by ho probudil.

„Hm?“ zamumlal a více se k Harrymu natiskl.

„Je tu pošta, musím z postele.“ Omluvně pohladil jeho paži, spočívající na vlastním břichu.

Neochotně rozlepil oči a protřel si je hřbetem dlaně. „Proč jim neotevřeš hůlkou?“

„Protože na ni nedosáhnu a navíc jim stejně budu muset odvázat to, co přinesly.“ Políbil ho do vlasů. „Klidně ještě lež, ale pusť mě.“

„Nechci.“ Přitiskl se k němu blíž, pak se však neochotně od něj odkulil. Zachumlal se do deky a sledoval, jak se Harryho tělo, oblečené jen do spodního prádla, zatřáslo chladem, když pouštěl sovy dovnitř. Tichými slovy je požádal, aby počkaly, zavřel za nimi okno a došel jim pro misku s vodou, omlouvaje se, že pro ně nemá žádné pamlsky.

Draco zaujatě pozoroval Harryho počínání a usmíval se jeho jemnosti, kterak probíral peří jednotlivých ptačích velikánů a opatrně hbitými prsty odvazoval zmenšené balíčky z jejich natažených nožek, a bodlo ho u srdce. Tento jemný muž, jenž zároveň dokázal být neuvěřitelně pevný a rozhodný, byl jeho partner, a Draca při tom uvědomění zalévaly pocity, jež neuměl pojmenovat, avšak způsobovaly mu vnitřní napětí celého těla. Obratné prsty si snadno poradily s provázky, jako si o dva dny dříve poradily s ním. Lehce zrůžověl při vzpomínce, jak tyto dokonalé prsty bloudily po jeho těle a k jeho neprobádaným pocitům se přidal další, vzrušení. Oči se mu zaleskly, klouzající po křivkách jeho prochladlého těla, studující hry svalů při každém jednotlivém nádechu a pohybu.