Unsure [Marcus Gunnarsen CZ] ✓

♠Epilog♠

Marcus

Nervózně jsem přešlápl z jedné nohy na druhou. Přede mnou stál dům, ve kterém se odehrála velká část mého života. Bydlí v něm lidé, na kterých mi záleží nejvíc. Přesto mám strach se jen o kousek pohnout.

,,Klid," pohladila mě Haily po paži, proplétajíc si se mnou prsty na téže ruce.

,,Tobě se to lehce řekne," polkl jsem kus knedlíku, který mi uvízl v krku. ,,Tak jo, jdu na to."

Krok po kroku s ní za zády jsem se přibližoval k domovním dveřím. Když jsem se ocitl úplně u nich, zmáčkl jsem plastové kolečko zvonku.

,,Já otevřu!" Ozvalo se zevnitř krátce před tím, než se dveře rozlétly do stran a objevila se v nich nízká brunetka. Úsměv na tváři ji ztuhl ve chvíli, kdy se mi zahleděla do očí.

,,Emmo? Kdo je to?" Ozvala se zevnitř máma, nejspíš byla v kuchyni a vařila oběd.

,,Marcusi," šeptla však moje mladší sestřička, jako by ji vůbec neslyšela. Nervózně jsem zamumlal něco na způsob pozdravu, ale to už jsem ji měl zavěšenou kolem krku a musel jí obmotat ruce kolem pasu, aby nás svou váhou nepovalila na zem.

,,Emmo," spokojeně jsem vydechl. Chyběla mi.

,,Můj ty bože," objevila se ve dveřích žena v nejlepších letech. Své špinavě blond vlasy měla stažené do prostého copku a na nose ji trčely hranaté brýle.
Netrvalo to dlouho a už jsem objímal i ji. ,,Tak dlouho jsem tě neviděla. Hrozně jsi vyrostl. Tak moc si nám tu všem chyběl a..." Zarazila se ve chvíli, kdy za mnou spatřila stát Haily. Nedostala však možnost se na cokoliv zeptat. Ve dveřích se totiž objevil táta. Z setkání s ním jsem měl největší strach.

,,Tak můj nejstarší syn se uráčil vrátit se domů," založil si ruce na hrudi. Byl vyšší, tak to vypadalo, že se na mě dívá s opovržením.

,,A-ahoj, t-tati..." Sklopil jsem zrak k zemi, abych nemusel čelit pohledu do jeho tváře.

,,Chyběl jsi mi," ani nevím jak, no během chvilky jsem pocítil jeho pevné objetí. ,,Byl jsem idiot, Marcusi. Jsi můj syn a já bych tě měl brát takového, jaký jsi. Neupírat ti to. Vždyť je to tvůj život..."

,,Marcusi? Zlato, nechceš nám něco vysvětlit?" Skočila nám do všeho máma. Hned jsem pochopil, o čem mluví.

,,Jo, pokud jde o tohle..." Otočil jsem se na Haily a natáhl k ní dlaň, ,,mami, tati... Emo," doplnil jsem se, ,,tohle je Haily... Moje... Moje holka."

Ticho, které následně nastalo, bylo tak husté, že by se dalo krájet. Ani jsem se nedivil. Nějakou takovou reakci jsem čekal. ,,Jo, vím. Je to dost divný, i mně to tak zpočátku připadalo. Ale... Haily je vyjímečná," pohlédl jsem do jejích oříškových očí, ,,nejen, že je překrásná, ale taky milá, usměvavá... Cítím se s ní jako někdo úplně jiný. Vznáším se v oblacích."

,,Kámo, ty jsi v tom fakt až po uši," zasmál se za mými zády lehce hrubý hlas. S úsměvem jsem se otočil a bez váhání ho objal. Na to, že jsme spolu v dětství trávili každý den, nechápu, jak jsem dokázal s ním tak dlouho nemluvit. ,,Chyběl jsi mi, brácho..." Věděl jsem, že má slzy na krajíčku, ostatně stejně jako já.

,,Dobře, víte co? Pojďte, nebudeme stát ve dveřích, dáme si oběd a tam nám Marcus všechno podrobně vysvětlí," přerušila naši dojemnou chvilku máma a naznačila nám, ať vstoupíme dovnitř.

,,Říkala jsem ti, že všechno bude v pořádku," usmála se na mě Haily, když jsme následovali celou mou rodinu do domu. Za pás jsem si ji přitáhl blíž a dlouze ji políbil.

Možná je to celkem naivní. Možná si teď myslíte, že to nedává vůbec smysl. Že to není normální. Je velice, opravdu velice těžké rozpoznat všechny pocity, které v sobě vaše tělo ukrývá. Sami sebe nemáte tak dokonale přečtené, jak si myslíte. Každým novým dnem v sobě objevujete něco, co je pro vás zcela nové. Postupem času, kdy pomalu na toto všchno přicházíte, si sami vytváříte svůj život. Bylo pro mne složité přijít na to, kdo jsem. Nebo jaký jsem. Ale teď to vím. A jednou na to zcela jistě přijdete i vy. Protože faktor, který lidem otevírá oči a vlastně také celý život, je, vždycky byla a napořád bude, láska. A ta čeká každého z nás.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Also gut... Ich mag nicht den Schluss 😭💔
Takže, lásky moje... 💟
Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat, za veškerou podporu, kterou mi během psaní poskytujete 💖 asi se pořád opakuju, ale jen díky vám jsem s tímhle vším ještě nesekla 😌 zase jste mě krásně překvapili tolika votes a krásnými komentáři 😍💝
Tenhle příběh měl trochu poukázat na to, že to homosexuálové (a vlastně i ostatní, kteří jsou orientováni trochu jinak) nemají lehké s vlastní osobností 😶 neříkám, že všichni, ale někteří často bojují sami se sebou a jsou i takoví, kteří se dokonce nenávidí za to, jací jsou 😟 a k tomu se jim dostává ještě hrozného postavení ze strany společnosti 😞 a proto jsem moc ráda, že se vám příběh líbil a neodsoudili jste ho, jako by to udělaly 2/3 světa... 😕
Takže opravdu moc děkuji 💕😄
🌹ICH LIEBE EUCH🌹

✏WRITTEN WITH LOVE✏

P.S.-> věnováno mému bývalému spolužákovi, který kvůli své transsexualitě prožíval něco podobného; (vím, že to čteš ❤)