Pohled Anny
Už je to týden. Týden co Liam nastoupil. Od toho dne se necítím dvakrát dobře. V jeho přítomnosti mám husí kůži, když promluví, jeho ledový hlas se mi zařeže hluboko do mozku a způsobý prudkou bolest. Horší je, že má kancelář naproti té mé, tudíž se mu prostě vyhýbat nemůžu. Nechápu jeho chování, první den byl milý a hned ten druhý nepřístupný a hrubý. Je tak bipolární. Dost, už na něho nemůžu myslet.
" Hej brouku dones tohle Markovi a to hned !" na slovo hned můj šéf dá velký důraz. Jen jsem protočila oči nad jeho přezdívkou a převzala potřebné papíry. Věděla jsem že nejlepší bude fax, jelikož se mi do dvacátého patra v těhle podpadkách nechtělo a výtahy nefungovaly. Přišla jsem k faxu a k mému "štěstí" nefungoval. To už si ze mě asi opravdu někdo dělá srandu. Už jsem se otáčela a chystala se ke schodům, když jsem si všimla, že Liamova kancelář je prázdná tudíž mě napadlo, že bych mohla použít ten jeho. Zkontrolovala jsem jestli je čistý vzduch a přesunula se do jeho kanceláře. Rychle jsem vyhledala onu proklatou věc. K mému štěstí jsem při pokládání papíru na stůl vedle faxu zavadila o roh stolu tudíž listy spadly na zem s nimi já a nějaké drobnosti ze stolu.
" Doprčic !" zaklela jsem a snažila se vstát ze země. Pohled mi padl na deník, který ležel kousek ode mě. Zvedla jsem ho, pohodlně se usadila do křesla a začetla se do úhledně napsaných řádků. Věděla jsem, že bych to dělat neměla ale chtíč byl větší.
16.2. 2013
Ta touha je příšerná. Snažím se krotit, dělám to jen pro její dobro ale nejde to. Ty prášky přestávají působit a já se bojím, že to nevydržím. Nechci ji ublížit. Proč zrovna já, proč to potkalo zrovna mě ?
25.2. 2013
Udělal jsem to, jestli to zjistí tak odejde. Bude mě nenávidět. To ale nechci, budu muset mlčet. Bože pomož mi, udělej něco. Jenže ten pocit vidět je, jak prosí, jak se jich zmocňuje strach je tak nepopsatelný.
" Neruším tě náhodou ? " ze čtení mě vyrušil ten jeho ledoví hlas. Cukla jsem sebou tudíž deník spadnul na zem přímo k jeho nohám. Koukla jsem se na deník a poté k jeho rudému obličeji. Začala jsem se nepatrně třást.
" Já se oomlouváám." koktala jsem a nevěděla co říct. On sebral deník a zbytek věcí, co ležel na zemi a výhrůžně se na mě podíval.
" Tohohle se už nikdy nedotýkej, je ti to jasný ?" jen jsem kývla, vzala papíry a rychlostí blesku zmizela z kanceláře. V tu chvíli mi schody byly někde. Vyhýbala jsem je snad po třech.
O čem a o kom ta k sakru psal ? Před čím se chtěl krotit ? Mým tělem projela nervozita, kdo je vlastně Liam Payne ?
Musela jsem ještě k tomu něco dopsat jelikož teď se chci vrhnout na Madhouse a na tohle bych neměla čas :( a nebo bych zapoměla. Tohle byl malý náhled do Liamovi minulosti ale dala jsem pohled Anny aby se to ještě víc zamotalo :D Zas krátký ale co už :D A opět děkuju Viklet :*
