Pohled Liama
Sice tam nepracuju dlouho ale ráno je jako stereotyp. Vstanu o půl sedmé, vykonám hygienu, obleču se, nasnídám a spěchám do práce. Přestalo mě to bavit už první den, ale s tím nic dělat nemůžu. Dneska to nebylo jinak. Právě přecházím přechod a opět přemýšlím, co to do mě včera vjelo. Nikdy se k opačnému pohlaví takhle nechovám, pokud se nejedná o tu určitou vyjímku. Jenže ona je tak podobná Megan. Ta postava, ta tvář, to chování a hlavně ty oči. Vyzařuje z nich něco, co se mi tak líbí. Líbí se mi, jak je nebojácná a odvážná, i když to nedává moc najevo. Jak se snaží dávat všechno ze sebe i když už nemůže. Sakra Liame, nemysli na ni, ona je tvoje zkáza. To si pamatuj!
Ani jsem si nevšiml, že jsem byl u budovy. Vešel jsem dovnitř a jako vždy na mě padly oči všechny oči přítomných žen. Některé se začaly usmívat, některé snad i flirtovat. Úsměv jsem jim oplatil a s některými se i pozdravil. Nastoupil jsem do výtahu, zmáčknul číslo poschodí, kam jsem mířil a opět se zamotal do toku vlastních myšlenek. Probudil mě až zvonek výtahu oznamující, že jsme v daném patře. Vystoupil jsem a zamířil do své kanceláře. Tašku jsem hodil na křeslo a pohodlně se usadil na židli u stolu. Koukl jsem se směrem, kde má Anna kancelář. Zrovna se nenávistně dívala na svůj počítač. Tomu jsem se musel zasmát.
Pohled Anny
To je křáp. No jasně, jenom přijdu do práce a už se mi posere počítač. Neustále mi ukazoval error. Už jsem to nevydržela, vstala a vypojila ho ze zásuvky. Slyšela jsem smích, tak jsem se porozhlédla. Zrak mi padl na vysmátého Liama, které se koukal na mě. Ignorovala jsem fakt, že se směje mě a přemýšlela jestli se nebouchl do hlavy, že se chová jinak. Je sladký ale pořád je to bipolární člověk což znamená, že za chvilku může vraždit pohledem. Zatřepala jsem hlavou a namířila si to k šéfovy do kanceláře. Zaťukala jsem a čekala na vyzvání ať jdu dovnitř, což se stalo ani ne za minutu.
" Jé, kočičko, zrovna tě tu potřebuju. Kvůli večerní bouřce je něco s počítači tak prosím zajdi za opraváři ať na to kouknou." měla jsem chuť na něj vyjet ale práci potřebuju. Skousla jsem si jazyk načež jsem sykla. Kývla jsem na znamení, že rozumím a šla pomalu pryč. Cítila jsem jeho pohled na svém zadku. Neříkám, že by můj šéf nebyl hezký ale je to můj šéf a navíc pokud vím, má přítelkyni. Když jsem otvírala dveře potkala jsem Liama, který mířil sem. Zavřela jsem a ani nevím proč, stála jsem na místě.
" Zdarec Liame, tak co víkend ?" optal se můj šéf jakoby to byli staří známí. Mě se nikdy nezeptal. Vždy mi zadal něco, co mě dlouho zdrželo a nebo na mě furt čuměl, div neslintal. Ach ti chlapy, jsou všichni stejně jednoduší. Šla jsem teda tam, kam mě šéf nasměroval.
***
Už jsem řekla, že chlapy jsou totální kreténi, jestli ne tak to říkám teď. Vysvětlovala jsem jim to půl hodiny a oni to stejně nechápali. Měla jsem to spravit sama a bylo by. Došla jsem do kanceláře, zkusila jestli počítač jde a když naběhl bez náznaku chyby, šla jsem to oznámit Maxovi. Zastavila jsem se u dveří a zaposlouchala se, jelikož Liam ve své kanceláři nebyl.
" To máš Li pravdu." přitakal Max. Liam se jen zasmál a po chvilce se zasmál i Max.
" A co Anna, nezlobí?" cože ? Proč se ho na to ptá ? Přitiskla jsem ucho víc ke dveřím abych lépe slyšela.
" Ale už párkrát vytasila drápky, potvora jedna." to si dělá prdel. V té chvíli ve mně doslova vařila krev. Kdybych se podívala do zrcadla určitě bych byla rudá vzteky. Oba se zase zasmáli, co je na tomhle vtipný ?
" No, upozorním ji na to nějak nenápadně. Neměla by se takhle chovat." to už jsem nevydržela. Já se chovám normálně. Ano, možná jsem ten deník číst neměla ale víc jsem neudělala, tak co si vymýšlí. Včera to fakt hrál tak skvěle, měli by mu dát Oscara za nejlepšího herce lží. Navíc jsem tu déle takže nechápu, proč se ptá jeho na mě. Nemá to být naopak ? Vtrhla jsem do kanceláře bez zaklepání. Oba sebou vyděšeni trhli.
" Chtěla bych vás pánové upozornit, že počítače fungují. A jestli mě vaše výsost omluví, půjdu si pilovat drápky a doděla svoji práci, jelikož normální lidi pracují." ironicky jsem se zasmála a šla zpět. Vřela ve mě naštvanost a nenávist zároveň. Co si jako myslí ? Já mu ještě ukážu.
Asi po pěti minutách vyšel Liam. A měl v očích ten vražedný odlesk. No neříkala jsem to. Už se nadechoval, že něco řekne ale já byla rychlejší.
" Hele Li, myslela jsem, že po včerejšku už je to OK. Ale ty si mi tím akorát ukázal jaký je debil seš. Po tomhle bych si o tebe ani kolo neopřela. Co sis myslel, že sem blbá ? Ha, smůla, nejsem. Vím nemá se poslouchat cizí rozhovor ale já aspoň teď vím jaký je si ubožák a teď musím jít opravdu pracovat." fuj to byl ale monolog. Musím se za to sama pochválit.
On jen na mě koukl ještě víc vražedným pohledem a odpochodoval k sobě. To bude den.
No fuj, to sem původně psát neměla ale jelikož v sobotu jedu na tábor tak jsem musela. Do té soboty bych měla dát ještě jeden díl + MH a pak dlouho nic.
Co si myslíte o Anniné reakci ? Bylo to dobře nebo to přehnala ?
A co si myslíte o Liamovi a celkově téhle situaci co mezi nima nastala ?
Ps: miluju vás, že to čtete a hlavně Vik ♥ a chyby neřešte :D
