V Anniných očí by jste v tu chvíli viděli čirou hrůzu, ano, dříve byla ten typ člověka, který se nebojí ničeho a nikoho, snad ani ďábla, ale čas s vámi provede věci, které nezastavíte. Tak moc chtěla něco udělat ale cítila v sobě jakýsi blok, který jí nedovolil se vzepřít. Najednou se cítila zrazená mužem, ke kterému zřejmě cítila víc než kdy chtěla. Věděla, že alkohol v jeho krvi částečně tohle všechno působí a že nejedná s čistou hlavou, ale cítila, že ten hněv, ta nenávist je v něm ukryta a alkohol jen pomohl tomu všemu na povrch. V tuhle chvíli se nenáviděla za to, že nechala prolomit ty bariéry mezi nimi, že to nechala zajít tak daleko.
Liam se zastavil ve své činnosti a chvíli na ni jen tak koukal. Pak jakoby se probral z transu, vyšvihnul ruku do vzduchu a poté silně Annu udeřil. Ta vzlykla nad náporem bolesti, které z tváře proudila snad do každé buňky v jejím mozku. Promnula si bolavé místo, jakoby si snad myslela, že jí to pomůže od bolesti. Když viděla, že přichází další rána, prudce uhnula a vyvarovala se tak další bolestné ráně. Liam se na ní varovně podíval, chytnul její tvář do svých teplých dlaní. Přiblížil se jen na pár centimetrů k její tváři.
" Takže kočička si chce hrát! " zašeptal, přičemž se mu z úst linul pach alkoholu. Ona se zakroutila, což Liam nečekal a spadnul na zem. Anna využila téhle situace, vyšvihla se na zem a i když trochu zavrávorala tak se rozutíkala ke koupelně. Tam se pro jistotu zamkla. Už to nemohla dále držet a tak nechala slzy aby schladili její zarudlou tvář. Ten pocit bolesti a prázdnoty byl hrozný, ten pocit, kdy se zdá, že je všechno proti vám. Pocit, že si to zasloužíte, i když někde tam uvnitř tomu nevěříte. Takhle se cítila. Tak moc si přála aby teď usnula a ráno se vzbudila s pocitem, že je to jenom sen. Nebo se chtěla probudit s amnézií. Nechtěla si tak ohavnou vzpomínku nechávat ve své mysli, chtěla ji vymazat.
Tohle zdlouhavé přemýšlení ji pomalu ukolébalo ke spánku, po kterém bude určitě následovat zdlouhavý krušný den, pomyslela si. Víčka spadla dolů a nechaly tuhle zničenou dívku plout světem snů.
Liam ve chvíli, kdy dopadl na zem, jako by se probudil ze spánku. Když uviděl tu spoušť okolo sebe, když si vzpomněl na to, co se stalo před chvilkou, píchlo ho u srdce. Chtěl se opít, to ano, ale nikdy jí nechtěl ublížit, nikdy. Tam moc teď chtěl jít za ní, omluvit se a říct, že to udělat nechtěl. Tak moc by chtěl říct, že tohle není on, ale věděl, že to by lhal. Tohle je on, jeho pravé já. Proto už nikdy nechtěl začínat žádný vtah. Každý, kdo o tom věděl, by utekl, všichni kromě Nialla a Megan, ale ta už tu není.
Kdyby jí to řekl, odpustila by mu? Dokázala by s ním žít? Na tohle si dokázal odpovědět sám, neodpustila by mu a žít s ním, to určitě ne. Bolelo ho to, že mu osud nepřeje, že mu nedopřává lásku. Už od dětství se procházel peklem. Tak moc aspoň chtěl milovat, být milován. Proč to nešlo, proč?
Už ho z toho bolela hlava a taky z toho, že alkohol zkonzumovaný asi před hodinou přestával účinkovat, zato migréna začala působit naplno. Vysvlíkl si tričko, zalehnul do postele a hned usnul.
***
Ráno bylo pro oba dva děsivé, ona se bála ho, co řekne, co udělá a on, on se bál, že jí moc ublížil. Ann vstala z nepohodlné země, prohnula se v zádech aby aspoň trochu zmírnila bolest v oblasti lopatek a chystala se otevřít dveře. Jak mu asi je? problesklo jí hlavou, ale ihned zahnala myšlenku na jeho pocity, když si vzpomněla na události včerejší noci. Ano, byl ji teď lhostejný ale zároveň se na něj zlobit nemohla. Láska k němu zřejmě byla až moc silná na to aby ho nenáviděla.
Pomalu dveře otevřela a vkročila do místnosti. Pohled jí hned padl na mladíka sedícího na posteli. Když zvedl hlavu, bylo poznat, že je unavený, že plakal. V tu chvíli jí ho bylo líto, ale jen na chvilku.
" Anna já nevím, co to do mě vjelo, já....!" nenechalo ho domluvit, jelikož věděla, co přijde. Omluvy, ale ty ona nechtěla slyšet, stejně by nic nezměnily.
" Raději mlč!" sykla a namířila si to ke skříni. Vzala oblečení, které si tam nechala na dnešek a šla se obléct. Tak moc už chtěla domů.
Chtěl se jí omluvit, ale když mu řekla, ať mlčí, radši mlčel. Co si myslel? Že se omluví a ona mu padne do náručí, že mu hned z minuty na minutu odpustí. Měl asi na očích růžové brýle, možná je měl i v hlavě, jinak si to nedokázal vysvětlit.
Radši vstal a začal se oblékat, jelikož jim asi za hodinu a půl letí letadlo.
***
Oba dva vystoupili z taxíku a namířili si to na letiště. Obvyklá pasová a celní kontrola a pak směr letadlo. Cesta proběhla v tichosti. Oba byli obětí vlastních myšlenek, proto není divu, že když letuška oznámila, že jsou na místě, byly mezi posledními. kdo vystoupil z letadla. Pro Annu to byl odvoz, tudíž se ani nezaobírala tím, kam jde Liam nebo, co s ním bude a nasedla do auta k Vik.
Liam chvilku bloudil po letišti a když už se mu zdálo, že je čas jet domů, zavolal si taxík. Potom zamířil před letiště. Letní slunce dopadlo na jeho tvář a on si okamžitě zakryl oči. Když oddělal ruku nemohl uvěřit svým očím. Osoba, které stála kousek od něho, byl někdo, koho rozhodně nečekal, že někdy uvidí.
"Panebože!" křikl zděšením.
Takovej díl o pocitech, takže spíš nuda. Vím, že teď jsem přidávala docela často ale to je tím, že asi týden, n možná dýl, ncíc nebude. Důvody jsou následující, zaprvé: přijel( přiletěl, teď nevím) můj táta a bude tady asi měsíc a ikdyž se s ním teď nebavím, tak spolu možná nějakej ten čas strávíme. Zadruhé: 31. srpna jedu na intr, takže budeme chystat věci do školy, nakupovat atd. a zatřetí: předělávám pokoj a to mi taky zabere dost času i nervů!A druhý důvod mě vede k tomu, že nevím, kolik dílů bude, původně to mělo do konce srpna skončit ale jak tak koukám, jsem možná v půlce příběhu ani ne, takže se nedivte, že v září to přidávání bude časově omezené na jeden díl týdně neli na jeden díl za dva týdny. Ještě jsem překvapená, že tohle už je 14 díl, wau, myslela jsem že víc jak 10 dílů nenapíšu ale vidíte :D
Thank you and Lova you ♥
