𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐡𝐚𝐧𝐝'𝐬 𝐨𝐧 𝐲𝐨𝐮 | ben hardy

nine

,,Huh, cože?" Vypískla jsem a pohotově si z hlavy stáhla kapuci, což ho rozesmálo a následně na jeho tváři vytvořilo nemalý úšklebek.
V duchu jsem si za tenhle opravdu rozumný krok vlepila facku.

,,Nechceš se mnou snad mluvit?" Založil si ruce na hrudi a pobaveně sledoval moje roztěkané reakce.

,,Cože?" Dělala jsem, že vůbec netuším o čem se to právě zmínil.

,,Je pro tebe tak těžké říct ano, nebo ne?" Pozvedl jedno obočí, přičemž se jeho rty stáhly do úzké linky a trochu se zamračil.
Předpokládala jsem, že to byla narážka na naší včerejší konverzaci.

,,Ne." Zamumlala jsem a skopila pohled k zemi.
Cítila jsem se jako nějaká malá holka, co jí právě jeden z rodičů pokáral za to, že udělala něco špatně.
Sice jsem byla stydlivá vůči novým věcem, ale nikdy jsem se nebála vzdorovat, nebo se sama za sebe postavit, jenže v jeho přítomnosti se to zdálo být jiné.
Nedokázala jsem se ani pohnout.

,,No vidíš, Lydie.. " Opět jsem slyšela jeho smích a následně ucítila dlaň na své tváři.
Jemně po ní přejel bříšky prstů a poté sjel až k bradě, kterou nadzvedl, čímž mě donutil pohlédnout mu do očí.
,,Tak tedy zítra." Řekl po chvíli, kdy si prohlížel každý detail mé tváře s téměř neutrálním výrazem.
Pustil mě a vydal se rychlým krokem pryč.

Úlevně jsem si oddechla, když zmizel z mého dohledu.
Ještě chvíli jsem zůstala stát na místě a poté se taky rozešla směrem ven z budovy, ovšem o dost pomaleji než on.
Byla jsem naprosto zmatená, jak z jeho chování, tak z mých reakcí na jeho osobu.

,,Lydie, počkej!" Ozval se křik, když jsem zahákla prsty za kliku a chtěla otevřít.
Otočila jsem se za hlasem a tak se mi naskytl pohled na zadýchaného Josepha s velkou sportovní taškou v ruce.
,,Svezu tě, když jsi mi přivezla auto." Zamával na mě.

,,To nemusíš..vezmu si ta-"

,,V žádném případě." Usmál se, přeběhl ke mně a otevřel mi dveře, což jsem měla v úmyslu udělat sama.

,,Tak děkuju, ale vážně jsi nemusel." Zakroutila jsem nad tím hlavou a následovala ho k jeho Mercedesu.

,,Co kdybychom něco podnikli?" Zašklebil se na mě, když jsem se lehce nemotorně vyškrábala do auta a usadila se na pohodlnou sedačku.

,,Včerejšek ti nestačil?" Podivila jsem se.

,,Myslím něco klidnějšího." Protočil očima a nastartoval motor.

,,Ještě ráno jsi vypadal jako mrtvola." Konstatovala jsem a zapnula si pás.

,,Já vím, ale teď se cítím víc než dobře a navíc zítra začínáme až od jedenácti, ne?" Pronesl vesele.

,,A co máš na mysli?" Zeptala jsem se, i když jsem se trochu obávala jeho odpovědi.

,,To je překvapení."

-

,,Páni..." Vydechla jsem užasle při pohledu ven z prosklené kabiny London Eye.
,,To je nádhera, Joe."

,,Já vím." Sebevědomě a hrdě se usmál, přičemž svůj pohled stočil ke mně.
Já jen fascinovaně přešla blíž ke sklu a přitiskla na něj dlaň.
Přímo přede mnou se rozprostírál celý Londýn, zalitý červánky a zapadajícím sluncem.
Byl to opravdu nádherný výhled, snad ten nejhezčí, co jsem kdy spatřila.
,,Tušil jsem, že by se ti to mohlo líbit."
Řekl a postavil se vedle mě.
,,Další zastávku ale nechám na tobě."

Jednou jsem se mu zmínila, myslím, že v letadle cestou z New Yorku, kde jsme se poznali, že už jsem v Londýně byla, ale neměla jsem šanci si ho téměř vůbec prohlédnout a jelikož on na tom byl hodně podobně, rozhodl se, že dnešní večer ztrávíme poznáváním tohoto úžasného města spolu a já samozřejmě s radostí souhlasila.