Maybe It's time (Ziall) | CZ

|30.|

Niall

Při každém kroku mým tělem projela vlna bolesti, směřující od mého pozadí. Zbavil jsem se strachu. Vědel jsem, že se to jednou stane, jen jsem nečekal, že tak brzy. Osud se mnou měl však jiné plány. Věnoval jsem tomuhle muži svou jedinou nevinnost a rozhodně toho nelituju. Stejně tak doufám, že toho jednoho dne litovat nebudu. Jeho miluju a jsem rád, že jsem své poprvé zažil zrovna s ním. Bylo to něco nádherného a já na to rozhodně nezapomenu.

„Zlato, vnímáš mě?“ vyrušil mě z myšlenek jeho nádherný hlas. Zavrtěl jsem hlavou abych zahnal myšlenky a upoutal na něj svou pozornost.

„Jo...teda, ne...promiň. Nevnímal jsem tě...co jsi říkal? “

„Ptal jsem se, jestli máš hlad.“ zasmál se.

„Trochu.“ usmál jsem se a víc se natiskl k jeho tělu. Pohledem jsem zabloudil na naše propletené ruce.

„Zaynie?“ promluvil jsem, sotva jsme došli do naší ložnice, abychom se mohli obléknout. On se na mě s otázkou v očích otočil.

„Ano?“ pousmál se.

„Tohle není fér.“ zvedl jsem koutek úst do úsměvu.

„Co není fér?“ nechápal. Jak by taky mohl. Pustil jsem jeho ruku a přesunul ji společně s tou druhou na jeho hruď, do které jsem následně zatlačil. On začal pod mým nátlakem couvat, až dopadl zády na postel. Potěšeně jsem se usmál a nalehl na něj. Vypadal zmateně. Svou ruku jsem přemístil na svůj krk, kde se vyjímal nyní už fialový flíček.

„Tohle.“ zašeptal jsem u jeho ucha. Cítil jsem, jak se v tu chvíli na jeho těle objevila husí kůže. Líbl jsem ho pod uchem. Za chvíli už jsem jeho krk obsypával motýlími polibky. Jeho ruka se objevila na mých zádech a on spokojeně vydechl. Vůbec nevím co to do mě najednou vjelo. Ještě pár dní zpátky, jsem ho od sebe odstrkoval a teď dělám to, co dělám. Očividně jsem našel jeho citlivé místečko na krku, ucítil jsem totiž jak se zachvěl. Začal jsem se tomu místu věnovat a vsál jeho citlivou kůži.

„Ni.....“ vzdychl šeptem a já se musel usmát. Měl jsem rád, když jsem věděl, že se mu líbí to, co dělám. Sál jsem jeho kůži a občas jemně stiskl mezi zuby. Když už jsem měl pocit, že je mé dílo dokonáno, odtáhl jsem se a prohlídl si výrazný fialový flíček na jeho krku. Spokojeně jsem se usmál.

„Teď bude každý vědět, že jsi jenom můj.“ vpil jsem se do jeho rtů.

„A ty můj.“ řekl mezi polibky a já se do našeho milostného spojení rtů usmál. Za chvíli už jsem jen v klidu oddechoval na jeho hrudi a poslouchal tlukot jeho srdce. Jeho ruka byla zapletená v mých stále vlhkých vlasech.

„Zee? Chci tě představit mámě.“ Vypadlo ze mě z ničeho nic. Ani nevim, proč mě to napadlo zrovna teď.

„Vždyť tvoje mamka už mě zná.“ uchechtl se pobaveně.

„Chci jí tě představit jako svého přítele.“ upřesnil jsem, zvedl jsem hlavu z jeho hrudi a zadíval se do jeho čokoládových očí z kterých jsem momentálně nemohl nic vyčíst a to mě děsilo. „Zee?...“ promluvil jsem po chvíli ticha, kdy nic neříkal.

„Je to dobrý nápad?“ Teď jsem si všiml jeho zamyšleného výrazu. vypadal...vyděšeně?

„Mamka tě má ráda.“

„Třeba by měla problém...“

„Proč by měla mít problém?“ nechápal jsem. Moje mamka je smířená s tím, že si domů nikdy nepřivedu holku. A navíc, Zayna má vážně ráda.