Za Mřížemi [Roadtrip Fanfikce]

13. kapitola.

Rye

Ono to tak strašně moc bolelo. Kam se na tuhle bolest hrabe, třeba moje zlomená ruka.

Tohle je nejhorší bolest, co kdo může zažít. A to je bolest zlomeného srdce. (Teď jsem depresivní, ale je to tak).

Utekl jsem do jednoho skladu a začal brečet. Nezajímalo mě, že mě může tady někdo najít. Ukradl jsem flašku s vodkou a začal ji polykat. Nesnáším alkohol, ale teď mi to bylo jedno.

Vypil jsem skoro celou flašku a usnul.

,,Rye, vzbuť se" řekne milý hlas a já otevřu oči. Stojí nademnou s mírně naštvaným výrazem sestra Blacková.

,,Pojď, jdeme za doktorem Smithen" řekne a já se zvednu. Hned mě do hlavy udeří bolest. Hloupá kocovina.

Po tom co jsem slyšel od Smitha, dnes se u něj mám stavit na další terapii. Asi si myslí, že můžu být alkoholik.

Když jsem se vrátil na pokoj, nikdo tam nebyl. Všichni jsou na tělocviku. Lehl jsem si do postele a čekal. Měli tu být až za 45 minut, tak jsem zavřel oči a snažil se usnout. Pak se mi to povedlo.

Vzbudilo mě vrzání dveří, tak jsem otevřel oči a uviděl nad postelí Mikeyho.

,,Nazdar, kdes byl?" křikne a já de popadnu za hlavu. Jemu to dojde.

,,Tady má někdo velkou kocovinku" řekne a zasměje se. Já musim taky.

,,Kde jsou ostatní?" zeptám se.
,,Andy s Jackem v kuchyni a ty máš s Brookem zahradu" odpoví.
,,Vezmeš to za mě, prosím" poprosím.
,,Vždyť jsi doktora skoro prosil, abys s ním mohl být na zahradě" podiví se. On ví, že něco je v nepořádku.

,,Co se mezi vámi stalo?" zeptá se.
,,Jak víš, že se něco stalo?" zeptám se zase já.

,,Když jsem včera večer přišel, Brook ležel na posteli a brečel. Když jsem se zeptal, co se stalo, řekl nic a že ty to víš" odpovími.

,,Tak dobře, řeknu ti to, jsi můj nejlepší kamarád. Když jsem šel včera na pokoj, viděl jsem jak se s Brookem líbá Taylor. Ani se nebránil, když pak šli z pokoje, tak mě Brook viděl a chtěl mi říct, že to tak není, ale já utekl" dokončím příběh.

,,V klidu ti můžu říct, že podle mě spolu nic nemají" odpoví mi.
,,Jak to můžeš vědět" řeknu drze.

,,Zeptej se Taylora", řekne a já se na něj kouknu ,,to byl rozkaz. Padej!" řekne a já raději jdu.

Taylor má být ve své kanceláři, tak tam jdu. Stejně mám za 15 minut sezení se Smithem.

Zaklepu, ozve se ,,dále" a já vejdu.

Taylor sedí za stole a něco píše do počítače.

,,Harvey, říkám ti po čtvrté, že nemů..." nedokončí větu, když mě uvidí.
,,Ahoj, Ryei. Promiň, ale Harvey sem chodí často. Co potřebuješ?" zeptá se mile.

,,Chci se zeptat na včerejší večer, když ses líbal s Brookem" řeknu se zaťatou pěstí. Strašně mě to štve.

On se na mě koukne a skousne si ret. Ale pak se na mě koukne s upřímným pohledem.

,,Nic to nebylo. Chtěl jsem vědět, jestli jsem gay, tak jsem za nim šel. Ale já mám rád Sonnyho, věř mi" řekne. Já vykulím oči.

Taylor a Sonny?!!?

,,Ehm, ok?" řeknu a chci se dát k odchodu. Pak se, ale zastavím a zeptám se ho.

,,Jak můžeš být, tak v klidu?" zeptám se ho. On zas odvrátí pohled od počítače na mě.
,,Cože?" řekne a zvedne jedno obočí.

,,Od začátku víš, že tě zrovna dvakrát nemusím. Dal jsem ti pěstí a udělal monokl, protože jsem žárlil. A teď ti mám chuť vrazit takovou, až ti uletí hlava a ty to víš. Tak proč jsi furt klidný?" zeptám se ho.

On odloží propisku, s kterou si hraje a stoupne si ze židle. Obejde stůl, o který se ze předu opře.

,,Ryei, každý má právo, někoho nesnášet. Vím, že žárlíš, protože ho miluješ, nemohl jsem si toho nevšimnout. Já miluju zase Sonnyho" odpoví a obejme mě. Jsem trochu zaskočený a nakonec mu obejmutí oplatím.

,,Víš co, nechceš si se mnou popovídat?