Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

9.- Nákup

Tordův pohled :

Cesta byla na začátku poměrně hrbolatá a plná děr, ale vše jsem to zvládal na výbornou. Aby taky ne. :D

Patryk sedící na sedadle spolujezdce si podepíral hlavu, rukou kterou zas pro změnu opíral o dvířka auta a znuděně pozoroval krajinu, jenž se míhala za oknem. Ta nekonečná pole, kopce, ale hlavně stromořadí, jak už bývá u silnic zvykem.

Paul byl naopak celou cestu napjatý a každou chvíli mě pozoroval. Nejspíše očekával, že se něco stane. Měl jsem největší chuť si z něho udělat menší legrácku a krapet ho poděsit, ale to bych mu už nedokázal vysvětlit, že to bylo naschvál a on by mě od volantu vyhnal.

Míjeli jsme lesy, domky a dokonce jsme projeli i jednou vesnicí a konečně jsme se dostali do města.

Bylo něco málo po dvanácté hodině a já zrovna parkoval auto u obchodního centra.

"Uh.. No konečně jsme tu." řekl otráveně Pat.
"Jo. Jo. Mlč a podej mi svoji bundu..." natahoval jsem k němu ruku.
"Cože? Proč? K čemu ji sakra potřebuješ?" vydal že sebe Patryk. Vypadal, že se jí jen tak nevzdá.
"No.. Vzal jsem si tričko s krátkým rukávem a bundu jsem jaksi nemohl najít a... Rád bych tu ruku zakryl... Slibuji že ji vrátím." už mi ji podával, ale než jsem ji stačil uchopit, ještě se mě zeptal :
"A proč to tak strašně potřebuješ zakrýt?"

"Je to děsný, když na tebe pořád jenom všichni čumí. Lidi si mě budou divně prohlížet i bez ní. A navíc, když jdeš jen tak nakoupit, tak jako nějaký zločinec na lidi působit nechceš..." řekl jsem a vytrhnul mu ji z ruky.

"Hmm... Ale že ti ta cesta sem ale trvala..." vystoupil z auta a my s Paulem jsme ho následovali.

"Náhodou ta cesta nebyla tak dlouhá... Jel jsem tou nejkratší trasou, jakou bylo jen možné jet." odvětil jsem mu a z kapsy vytáhnul doutník. Do druhé ruky jsem vzal zapalovač a už jsem se připravoval, že si ho zapálím, ale Patryk mě v mé činnosti přerušil.

" Tak ta nejkratší jo? Moc dobře vím jaké objížďky jsi udělal, jen aby ses vyhnul té jedné zpropadené ulici."
Úšklíbl se a vydal se svižným krokem k budově obchodního centra.
"Jednou tamtudy ale budeš muset jet. A ty to dobře víš."

"Teď ale nemusím..." zavrčel jsem. Zamknul jsem auto a popotáhl si ze svého doutníku. Vydechl jsem obláček kouře a s Paulem v zádech se vydal rychlým krokem za Patem.

Nakupování snad ani nemusím popisovat... Než jsme, ale šli kupovat hadry, dali jsme si nějaký tan Fastfood v jídelní zóně obchodního domu... Přeci jen byl čas oběda ;D

Sehnali jsme všechno co jsem potřeboval a dokonce i kluci si něco koupili.
Můj seznam sice zněl : Nějaké triko, kalhoty a jedny boty, ale odnesl jsem si toho do auta více.
Dva páry zbrusu nových tenisek( to prostě musí být), asi tak tři trika s krátkým rukávem a jedno s dlouhým, dvoje kalhoty a dokonce jsem našel i červenou mikinu. Chvíli jsem váhal , ale stejně skončila v jedné z tašek plné oblečení, které jsem teď nesl do auta.
Tu kterou jsem měl předtím byla nyní někde nejspíše už na skládce a já nejsem zrovna ten typ člověka, který si ve své skříni hromadí stejné oblečení.

Vše jsem to naházel do kufru a následovně ho zaklapnul. Bylo toho tolik, že se to tam málem vše nevešlo.
Nastoupil jsem do vozidla, kde už na mě ti dva čekali. Tentokrát ale Paul seděl na místě spolujezdce a Patryk na sedačce vzadu.

Nastartoval jsem motor a byl jsem už připraven se vydat směrem zpět na základnu, když v tom mě něco napadlo.
"Tak si říkám že by jsme se mohli ještě stavit v supermarketu a koupit si něco na zub nebo případně něco do zásoby na základnu.." mrknul jsem na Paula. Na základně bylo jídlo kolikrát tak super nechutné a tak se něco jako zásoby celekem hodilo.
"Jó. To by bylo fajn. " ozval se ze zadní sedačky Patryk a Paul jen přikývnul.