Pohled Liama
Když jsem přišel hodně pozdě domů, hned jsem vlezl do sprchy a nechal se probudit krásně horkou vodou. Moje mysl byla potemnělá a myšlenky se pohybovaly na pomyslné čáře mezi normální a nenormálním. Tělem mi proudila jakási zvláštní energie, jenž vě mně budila zvíře, které se až moc podobalo psychopatovy.
Otřesuse z tohodivného pocitu a zanechám přemýšlení někde za sebou. Jen se osuším, obleču něco pohodlného na spaní a hned zalehnu do postele. řed očima mám stále dnešní den a taky pocit uspokojení.
Víčka se mi začnou klížit a tak se přikryji peřinou, zhasnu lampičku a pamalu upadám do temnoty noci a bezesného spánku.
***
Ráno mě probudí až zapípající sms. Otráveně otevřu oči, abych zjistil narušitele mého dokonalého spánku. Přejedu prstem po obrazovce mobilu pro odemknutí. Nejdřív se koukám na hodiny a po zjištení, že je teprve půl šesté si naštvaně si odfrknu a kliknu na onu sms.
Dnes nemusíš chodit do práce. Jen se kolem osmé večer stav na firemní večírek, účast je víceméně povinná i s doprovodem. S pozdravem Max. PS: Je to ve stylu 50 let, tak se zařiď.
Napůl šťastně a napůl udiveně povzdychnu a hlavu položím na pohodlné polštáře. Má to dobrou i špatnou stránku, ta dobrá je,že nemusím vstávat tak brzo a ta špatná,že musím jít na nějakou trapnou firemní akci a shánět si trapný oblek, který se nosil tady před padesáti lety.
Zavřu oči a snažím se ještě na chvilku usnout, ale kmému štestí se mi to nedaří a tak naštvaně ze sebe skopu tu teploučkou peřinu a vydávám se do koupelny. Jako vždy si vyčistím zuby aopláchnu svůj ještě lehce ospalý obličej.
V pokoji si obleču volnější tepláky a tílko. Ze stolu si vezmu laptop a znovu si sedám na již vychladlou postel. Najedu na google a vyhledám v něm 50 léta. Oblečení v té době bylo velice elegantní a mě osobně se ten styl líbí a myslím, že nebude tak těžké něco takového najít. Větší problém však bude doprovod. Z práce moc žen neznám a tady ve městě už vůbec ne. Chvíli ještě přemýšlím a napadá mě, že tam vlastně je napsaán doprovod, takže to může klidně být i Niall, i když mu prsa chybí a mezi nohama něco přebývá mohl by být dobrý doprovod.
Chmatnu po mobilu ležícím na stolku a dvěma pohyby vytočím Naillovo číslo. Chvíli to ještě znoní, ale nakonec se z druhé strany ozve bloňďáčkův otrávený a unavený hlas.
" Ty vole hrabe ti, víš kolik je hodin ? Si úplně zašílel!" témeř zašeptá jelikož je stále v jakémsi polospánku. Jen se zasměju nad jeho slovy.
" Vím, ale mám důležitou otázku, nešel by si se mnou jako doprovod na firemní večírek ?" optám se opatrně, abych ho ještě víc nepodráždil.
" No,nebude to ale divný ? Jinak půjdu, mě je to jedno." odpoví a hned položí telefon. Podrážděně se kouknu na ten svůj a švihnu ho za sebe. Pak mu ještě napíšu sms, pomyslím si.
Znovu si lehnu na postel a jentak znuděně koukám na bílý strop. Zrovna teď se mitotiž zdá mnohem zajímavější než všechno ostatní. Jen na chvilku zavírám oči a představuji si dnešní večer, co se asi stane když ji potkám. Je zvláštní, že kromě Megan mě žádná jiná nedokázala tolik ovlivňovat, ale najednou přijde Anna a já mám pocit, že v její přítomnosti to nejsem já.
Zatřesu hlavou nad myšlenkou na ní a prudce vstanu. Přejdu ke skříni a zkoumám jestliv ní najdu něco na dnešní večer. Po chvilce vytáhnu černý oblek, bílou košily a černého motýlka. Tahle kombinece se vcelku hodí k té době, podle toho,co jsem viděl. Položím to na postel, ještě jednou se na to kouknua odcházím do kuchyně.
