Friends sister is beautiful

32.-Chapter

Ale v tom jsem pocítila neuvěřitelně ostrou bolest v břiše a věděla jsem, že kopnutí to nebylo. Vykřikla jsem a chytla se za břicho. V očích jsem měla slzy a snažila se nevnímat tu bolest, snažit se vnímat to co mi říká Justin a Pattie ale nic těžšího v životě, než tohle jsem nezažila. Nedokázala jsem se pohnout, a tak mě Justin vzal do náruče a posadil do auta. Pattie nastoupila také ale babička a děda zůstali u nás. Justin jel hodně rychle takže jsem se nejen bála, že se něco stane dětem ale taky i že nabouráme. Naštěstí jsme dojeli bez potíží, o problém míň. Než mě Justin vytáhl z auta ještě jsem jednou vyjekla bolestí, která byla v celém mém těle. Křečovitě jsem se držela mého břicha a snažila se všechnu bolest ignorovat. Vběhl semnou do nemocnice a s Pattie se snažili sehnat. Doktora nebo doktorku netrvalo to dlouho a ležela jsem na lůžku, poslední věc, na kterou si matně vzpomenu je, že mě odvezli na sál a poté jako by se můj život zastavil.

Probudila jsem se v pokoji a první na co mi padl pohled bylo, jak Justin drží našeho podle modré čepičky syna. Usmála jsem se a cítila slzy v očích.

"Justine." Zašeptala jsem a Justin se s našim synem otočil.

"Lásko." Usmál se Justin a šel si sednout na židli vedle postele.

"Je krásný." Usmála jsem se a koukala na našeho syna.

„Ale kde máme další dítě?" Udiveně jsem se zeptala a Justin přemístil pohled z našeho chlapečka na mě.

"Víš naše další miminko bylo trochu nedoživené tak je v inkubátoru ale prý jen na pár dní. Dávají tomu tak 2-3 dny." Usmál se a já se taky usmála.

"To je dobře ale je to holčička nebo chlapeček?" Zeptala jsem se nedočkavě.

"Co myslíš?" Zeptal se s takovou tou jiskrou v očích.

"Nevím řekni mi to prosím." Udělala jsem puppy face a Justin se zase usmál a vycenil na mě ty jeho krásně bílé zuby.

"Necháš se podat?" Zase se zeptal a já si povzdychla.

"Ano, řekni mi to." Byla jsem hrozně napjatá. Strašně jsem chtěla vědět, jestli je to holčička nebo chlapeček.

"Máme holčičku." Dala jsem si ruku na pusu a zase se štěstím rozbrečela.

"Můj bože." Setřela jsem si slzu z tváře.

"Neplač." Usmál se Justin.

"Napláču jen jsem šťastná." Po chvilce přišel doktor a udiveně se na nás koukl.

"Pane Biebere říkal jsem vám ať mě zavoláte až bude paní Somersová vzhůru." Řekl doktor, který právě vešel do pokoje a viděl mě vzhůru.

"Bieberová." Opravil ho Justin, což jsem trochu nepochopila.

"Dobrá, až bude paní Bieberová vzhůru." Řekl káravě doktor.

"Pardon já zapomněl." Řekl smutně Justin a položil našeho syna do postýlky.

"Dobrá paní Bieberová jak se cítíte?" Zeptal se a koukl na mě.

"Trochu unaveně." Usmála jsem se a on si to zapsal do papírů.

"A jméno pro vašeho syna?" Opět přemístil pohled z papírů na mne.

"Hm Dylan. Dylan Bieber." Usmála jsem se a on si zapsal.

"A pro dceru?" Opět koukl na mě, ale já přemístila pohled na Justina.

„Tak třeba Jasmine Bieber." Koukl na doktora a ten si zapsal a odešel.

"Odpočin si, zlato, potřebuješ to." Políbil mě na čelo.

"Budu hned tady vedle tebe." Hladil mě po vlasech, dokud mi víčka nespadla a já neusnula. Poté jsem necítila nic jiného než hrdost za své děti a svého prince, kterého miluju nadevše.

Dala jsem vám pokračování.Doufám že tato část bude také tak uspěšná jako ta minulá.