Nečekané Vánoce|| Loki ff

5.12. Stromek

Ranní zvyky popisovat nemusím, jednoduše jsem měla opět kafe v ruce a puštěnou televizi. Tu jsem, ale ani nevnímala, protože jsem uvažovala nad tím, co by mohlo být Lokimu. Neznáme se tak dlouho, aby mu vadil bratr, tamta věta co jsem řekla, ta je skoro popukání hodná, třeba má prostě jen špatnou náladu, nebo ho Amanda něčím naštvala. Loki vešel do místnosti a nalil si vodu do sklenice.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se znovu na včerejší nevypovězenou otázku.
,,Ten čas Vánoc, který jsi zmiňovala, kdy bude?" zajímal se.
,,Dvacátého čtvrtého dvanáctý," odpověděla jsem. ,,Proč?" zeptala jsem se.
On neodpověděl.
,,Dneska zajištujeme strom a zítra vyzdobovat byt," řekla jsem místo toho.
,,A co to znamená pro mě?" zeptal se.
,,Že mi budeš samozřejmě pomáhat," zasmála jsem se.

,,A s čím?" zeptal se.
,,Lepit světýlka, půjdeme pro stromek, ten sem dáme, ozdobíme a takový," shrnula jsem to.

****

Byla jsem již oblečená a jen čekala než Loki přijde. Měla jsem starý známý meruňkový kabát, čepici a černé rifle.
,,Dělej nebo se tady uvařim!" řekla jsem netrpělivě.

On přišel v černém kabátě, naznačil ať zareaguju.
,,Jo, vypadáš v pohodě, ale teď už dělej," chytla jsem ho za ruku a táhla ho ven.
,,Proč tak pospícháš?" zeptal se.
,,Protože tam na mě Ben nemůže čekat věčně a já se tady smažim za živa," řekla jsem a běžela dolů po schodech.
,,A to je zase kdo?" zeptal se.

,,Známý mého bráchy, má jako brigádu, což je něco jako práce, prodávání stromků na vánoce," vysvětlila jsem přo chůzi.
On nemluvil a pouze mě následoval.
Vyšli jsme z paneláku a já vdechla čerstvý vzduch.
,,Jéé," zaradovala jsem se.

Byla mi zima, ale to v tu chvíli byl ten nejpříjemnější pocit. Nesněžilo, což mě trochu mrzelo, ale neodradilo mě to a šli jsme.
,,Je to tady kousek," řekla jsem.
Šli jsme a já pomalu cítila, jak mi mrzne nos a jak přestávám cítit nohy.

,,Tobě asi není zima co?" zeptala jsem se.
,,Ne není," odpověděl.
,,Protože jsi z Jotunheimu," nebyla jsem si jistá.
On kývl.
,,Nebyla jsem si jistá jestli to je tak i v realitě," dovysvětlila jsem.
,,Jak dlouho ještě půjdeme?" zeptal se.
,,Asi minutku, jenom tady zahneme a už to uvidíme," ukázala jsem.

Šli jsme tedy dál, já pozorovala procházející lidi, kteří se většinou jen koukli a potom koukli do telefonu, či do země. Klasika. Myslim, že bych mohla umírat, ale pomohl by mi tak jeden a ostatní by si mě s největší pravděpodobností jenom fotili. Moderní doba. Přestala jsem přemýšlet a koukla před sebe.
,,To je ono?" zeptal se.

,,Ne, to je portal do Narnie, kde ten stromek sebereme Tumnusovi," řekla jsem ironicky a přidala do kroku.
On mi s největší pravděpodobností nerozuměl ani slovo, ale s ledovou královnou by si dle mého docela i rozuměl. Otevřela jsem vrátka, také jsem je zavřela za Lokim. Šel pryč, já ho předběhla s vysvětlením: ,,Stejně nevíš jak Ben vypadá."

,,Kde jsi!?" vyrušil mě Ben.
,,Tady?!?" řekla jsem stejnou tóninou.
,,Tady mrznu, že ze mě tady zachvíli bude rampouch," zasmál se.
,,Taky tě ráda vidim," zasmála jsem se a objala ho.
,,Vždyť já tebe taky," objal mě taky.
Jakmile jsme se přestali objímat, koukl na Lokiho a přeskenoval ho pohledem.
,,Kdo to je?" zeptal se.

,,To je- dlouhatá historie," odpověděla jsem.
,,A aspoň jméno?" zeptal se.
,,Loki," řekla jsem bez přemýšlení.
Pak jsem doufala, že neznám Marvelovky.
,,Asi není odtud co?" zeptal se.
,,Proč by neměl?" znervózněla jsem.
,,Že zatim nepromluvil a má takový divný, nečeský jméno," odpověděl.
V hlavě jsem si oddechla. Nezná Marvel filmy.
,,Jo," odpověděla jsem.
Podal mu ruku.

,,Já jsem Ben," představil se.
Loki si oskenoval jeho ruku a jeho výraz. Poté mu dal z donucení taky ruku a řekl: ,,Loki."
Ben se pousmál.
,,Jdeme," vedl nás Ben.
,,Poradíš mi? Já to vybírat neumim a k tomu mi mrznou chodidla, takže chci být co nejdřív doma," požádala jsem ho.
,,Jasně," zasmál se.

Dorazili jsme k šílenýmu množství stromků.
,,Tak to bude výběr," povzdechla jsem si.
,,Nejvíc si lidi kupujou smrk stříbrný, ztepilý, nebo taky borovici černou, či jedli kavkazskou," uvedl to.
,,Přeskočme prezentaci a ukaž mi je," řekla jsem narovinu.
,,Tohle je smrk stříbrnej," ukázal na jehličnan s krátkými nastříbrnělými jehličkami.

Šli jsme o něco dál a on se zastavil u jehličnanu s krátkými zelenými jehličkami.
,,Smrk ztepilý," představil ho. ,,Hned vedle je borovice černá," ukázal na menší strom s dlouhými jehličkami.
,,Jasně," kývla jsem si pro sebe.
Zase šel o kousek dál, já šla rychle za ním.
,,A tohle je jedle kavkazská," představil další strom, který se mi moc nelíbil.
,,Já jsem buďto pro smrk, nebo pro smrk," rozhodla jsem se.

,,A který?" zeptal se Ben.
,,Řekni taky něco," okřikla jsem Lokiho.
,,A co?" zeptal se.
,,Ono to mluví," podivil se Ben.
Zasmála jsem se.
,,Kterej, tenhle, nebo tamten?" zeptala jsem se Lokiho.
,,Mně je to jedno," řekl rovnou.
,,Tak třeba ten stříbrnej," řekla jsem.
,,Tak si pojď vybrat konkrétněji," pobídl mě Ben.

Začala jsem na ně koukat, ohmatávat je a kontrolovat.
,,Proč je tady s tebou?" zašeptal směrem ke mně Ben.
,,Jak říkám, dlouhá historka," odůvodnila jsem.
,,Na facebooku jsi furt stejně?" zeptal se.
,,Jo," potvrdila jsem. ,,Tenhle," ukázala jsem na strom.
,,Dobře," vzal strom.
Ten dal na takový přístroj, který ho obalil.
,,Co nejdřív ti zavolám a ty mi řekneš tu svou dlouhou historku," řekl a dal mi stromek.

,,Loki, ty vezmeš zadek a já předek," řekla jsem.
On si stoupl ke stromku.
,,Tak se měj, díky za pomoc," rozloučila jsem se.
,,Zavolám," připomněl mi.
,,Jasně," zasmála jsem se.
Vzala jsem přední část stromu a Loki držel tu zadní.
Šli jsme tedy pryč.
,,Ahooj!" mával mi stále Ben.
Já se ztěží otočila a jenom kývla na znamení loučení se slovy: ,,Ahoj!"
Šli jsme tedy, otevřela jsem vrátka a nechala je tak i potom co jsme odešli. Šli jsme ulicemi mlčky.

,,Zvládáš?" zeptala jsem se.
,,Jo," řekl tak trochu mimo.
Šli jsme dál a já prudce zabočila za náš panelák.
,,Kam jdeme?" zeptal se.
,,Zadním vchodem do sklepa," řekla jsem.
On už se dál neptal, odemkla jsem, zatímco jsem se snažila strom držet. Vešli jsme a pomalu scházeli schody do sklepa.
,,Pomalu," poučila jsem Lokiho.
On značně zpomalil a konečně jsme se tam dostali.

,,Teď ho na chvíli postavíme," poučila jsem ho.
Položil to na zem a já ho narovnala. Odemkla jsem mou kóji a Loki tam odnesl stromek.
,,Silák," řekla jsem uznale, ale následně jsem se rozesmála.
,,Něco k smíchu?" zeptal se.
,,Ne," zamkla jsem kóji.

Ahojdaaa, dnešní kapitola bude zítra společně se zítřejší, abyste se nedivili😃
Snad neva, nakupilo se mi toho moc ze školy (testy, úkoly,..) však to znáte. Já doufám, že se mnou neztratíte nervy a vydržíte!😆💞
🧸Kajulínek🧸
Ps: Ta aktivita u téhle knížky?!?!! Neskutečný! Děkujuuu!🙈💞