The secret story (česky) ✔️

7 - Světlo ve tmě a mátový čaj

Rázoval vztekle sem a tam po svém kabinetu a v duchu se rozčiloval nad svým nedostatkem sebekontroly. Spílal si, proč vůbec do knihovny vstupoval. Odpověď pochopitelně znal. Pro trochu jejího světla. Naposledy takhle ztratil sebekontrolu v den, kdy zemřela Lily. Od toho dne už nikdy. Až dodnes. Myšlenka na vlastní smrt v zajetí temnoty ho natolik posedla, že se nedokázal ovládnout. A teď toho litoval.

„Seber se, Snape," pronesl sám k sobě s opovržením a přešel ke své soukromé knihovně. Nemohl klesnout tak hluboko, aby jeho dokonale kamennou masku prokoukla právě Grangerová tím, že ho nachytá nepřipraveného.

Prstem přejížděl po hřbetech knih a několik jich vyndal ven. Mezi jinými to byly Léčivé esence pro první pomoc, Ochranné formule na doma i na cesty a také jedno vydání Bradavických dějin. Našel ještě pár dalších a se stohem asi deseti knih přešel k pracovnímu stolu, kde je odložil. Nemaje nic lepšího na práci než čekat, se posadil a zpod hábitu vylovil klíč, kterým odemkl největší zásuvku. Tam skrýval svou sbírku mudlovských knih. Náhodně z nich jednu vybral. Komu zvoní hrana od Ernesta Hamingwaye. Jakmile si přečetl název, strčil ji zpátky a šuplík zabouchl tak prudce, až se zachvěl i celý stůl. „Umíráček, jak symbolické," napadlo ho, když rázně přešel ke krbu a ve snaze ulevit vzteku, praštil rukou do římsy nad ním. Zůstal stát, opřený o krbovou římsu a pozoroval, jak plameny olizují navlhlé dřevo, když se ozvalo klepání na dveře. Rychle se narovnal a přesunul zpět ke stolu. Ještě, než dosedl, klepání se ozvalo nanovo, tentokrát o něco hlasitěji.

„Vstupte," pronesl směrem ke dveřím a opřel se hlouběji do křesla. Vzápětí na to se dveře otevřely a dovnitř vstoupila Hermiona.

„Ehm, dobrý večer, pane profesore," pozdravila způsobně a sklopila kajícný pohled.

„Ale, malá zlodějka knih," neodpustil si rýpnutí.

„Já jsem ty knihy nechtěla ukrást! Až bych je přečetla, vrátila bych je," ohradila se a předvedla Severusovi svou vzdorovitou bradu. Ostýchavost byla ta tam. Severus vstal ze židle a obešel stůl. Opřel se o něj, založil ruce a s přísně pozvednutým obočím na ni pohlédl. Očím se raději vyhnul.

„Krádež zůstane vždy krádeží, pokud něco odnesete bez patřičného svolení," konstatoval prostě. Hermiona už se nadechovala, aby řekla ještě něco dalšího na svou obranu, ale on ji nenechal. S přísným výrazem zvedl ruku, aby dal najevo, že nic dalšího slyšet nechce.

„Nezajímají mě výmluvy, slečno Grangerová. Proto tu nejste," dodal na vysvětlenou a pokynul jí ke knihám, které připravil na stůl. Hermiona se vydala nejistým krokem ke stolu a už když zahlédla název první knihy, oči jí zasvítily zvědavostí. Severus si toho všiml a pro sebe se pousmál. Rychle však nasadil zpět svůj kamenný výraz, aby si nevšimla sebemenší změny.

„Co mám s těmi knihami dělat, pane profesore?" Hermiona k němu zvedla zvědavě hlavu.

„To, co se s knihami obvykle dělá, Grangerová... Přečíst je," protočil oči a pokračoval.

„Nejsou to knihy, které najdete v běžných knihovnách. Obsahují kouzla, lektvary a zaříkání, které vyžadují vyšší znalost magie, než má běžný absolvent čtvrtého ročníku," odmlčel se a významně na ni pohlédl.

„Nepředpokládám, že s tím budete mít větší problém," dodal ještě. Hermiona přikývla, zadívala se na knihy a pak zpět na Severuse.

„A chcete abych ke každé knize napsala esej," odhadla. Očividně byla zmatená celou touhle situací. Severus jí věnoval pobavený pohled.

„Ne, Grangerová. Pouze je přečtěte. A pak mi je zase vrátíte. Nepoškozené! Jsou to první vydání a všechna z mého osobního vlastnictví," zdůraznil. Ona jen vyvalila oči.