Nečekané Vánoce|| Loki ff

17.12. Paříž?!?!

,,Jsi v pohodě?" ptala jsem se dalšího dne Amandy.
Celý včerejší den prospala a já ji nechtěla rušit, ale přesto jsem měla starost.
,,Jo, jsem, říkám ti to tak po desátý," řekla a dokonce se při tom usmála.
,,To jsem ráda," pousmála jsem se. ,,Max bude pak zase okej," objala jsem ji okolo ramen.

,,Nejhorší na tom je, že jsme dneska měli letět do Paříže," řekla smutně.
,,Tak tam můžeme letět my dvě," navrhla jsem.
,,To bys tady nechala svého miláčka samotného?" zeptala se.
,,Ty ses nějak brzo vzpamatovala," nevěřícně a s úsměvem jsem zakroutila hlavou.
,,No tak asi těžko bychom si my dvě jen tak na tři dny odletěli," řekla.
,,Mohli bysme," trvala jsem si na svém.
,,Ale vždyť ty by jsi furt jen myslela nad ním," mávla nad tím rukou.

,,To nemůžeš vědět," vrátila jsem jí.
,,Znám tě, takže to vědět můžu," zasmála se.
,,Je příjemné zase slyšet tvůj smích," pousmála jsem se.
Ona se nad tím pousmála a potom jí zmrzl úsměv na rtech. Dostala nápad.

,,Co tě zase napadlo?" zeptala jsem se.
,,No, já na romantickou dovolenou letět nemůžu, ale ty bys tam chtěla a dokonce máš společníka," mrkla na mě.
,,Měla to být tvá dovolená, nemůžu ti to takhle vzít," namítla jsem.
,,Takže bys jela, jen se strachuješ o mě," zauvažovala.

,,No-" nedořekla jsem.
,,Hele buďto tam pojede aspoň někdo, nebo to propadne i s penězma, které to doho Max dal," řekla prostě.
,,Ale ty tady budeš sama, teď po tomhle zážitku potřebuješ oporu," namítla jsem znovu.
,,Já to nějak zvládnu, ale tobě běží čas," připomněla mi.
,,Takže to myslíš vážně?" zeptala jsem se pro jistotu.

,,Naprosto," vzala obálku ze stolu a dala mi ji do ruky.
,,Am já nevim co ti na to říct," koukala jsem na obálku jako na boží zjevení.
,,Třeba, že jsem to nejlepší co tě mohlo potkat a že jsem tvůj bůh?" nenápadně navrhla.
,,Jsi to nejlepší co mě mohlo potkat a k tomu jsi můj bůh," objala jsem ji.
Chvíli jsme jen tak seděli v objetí a já se nemohla bránit úsměvu.

,,Je to hezký objímání, ale odlítá vám to v osm a ty ani pomalu nevíš kde máš svého amanta," řekla v objetí.
,,V osm?!" vyjekla jsem.
,,Jo," odkývala.
,,Za jak dlouho jsme na letišti?" zeptala jsem se roztěkaně.
,,Za půl hodiny, ale kvůli odbavování a kontrolám je lepší přijet aspoň o hoďku dřív," popsala mi.

,,Ježiš, to je otrava," povzdechla jsem si.
,,Jde vidět, že moc necestuješ," zasmála se.
,,Jo, jde," souhlasila jsem.
,,Tak padej balit!" okřikla mě.
,,Jasně," vstala jsem a šla ke dveřim.
,,Večer pro vás přijdu a doprovodim vás," doprovodila mě ke dveřim.
,,Pa," rozloučila jsem se.
,,Papa," rozloučila se ona.

Zavřela za mnou dveře a já odešla k nám do bytu. Teda, ke mně do bytu. Obálku jsem položila na stolek a šla k Lokimu do pokoje.
,,Letíme do Paříže," oznámila jsem mu.
,,Kdy?" zeptal se.
,,Za tři hodiny odlítáme," řekla bych jako by nic.
,,To jsem se to nemohl dozvětět dřív?" vykulil oči.
,,Já se to dozvěděla před chvílí, takže ne," řekla jsem.
,,Amanda," předpokládal.
,,Předpokládáš zcela správně," řekla jsem.
,,Nikdo jiný by to neudělal," objasnil to.

*****

Sbaleno bylo snad vše, opakuji snad, vždy něco zapomenu. Kufr jsem zavřela lehko, protože toho tolik nebylo a potom ho postavila vedle dveří.

Převlékla jsem se do pohodlného oblečení, které bylo zároveň možné vzít i mezi lidi. Byly to pohodlné tmavě modré džíny, k tomu černé triko a světle růžová mikina. Vlasy jsem si dala do drdolu a zkontrolovala hodiny. Za pár minut pojedeme. Šla jsem zkontrolovat Lokiho, jestli se alespoň převlékl.