Friends sister is beautiful

33.-Chapter

Justin

Seděl jsem ještě chvíli u Kath až když usnula tak jsem se zvedl a odešel na chodbu za mamkou která si tam něco dělala na mobilu. Sedl jsem si vedle ní a opřel si hlavu o její rameno.

"Tak co?" Pohladila mě mamka po tváři.

"Všechno je v pořádku." Jednoduše jsem odpověděl.

"A dál?" Jemně jsem se usmál, když se zeptala. Věděl jsem, že se zeptala jen abych jí řekl jména našich dětí.

"Nevím, co myslíš." Schválně jsem ji to nechtěl říct.

"Máš dvě děti, ale pořád se chováš jako malý dítě. Ty děti budou spíš vychovávat tebe, než ty je." Zasmála se mamka, ale já si zase rovně sedl a zamračil se.

"Tak to ti teda neřeknu, jak jsme je pojmenovali." Zkřížil jsem ruce na hrudi.

"Tak já se zeptám doktora mně to nevadí." Zvedla se máma, ale já ji hned zastavil.

"Dobře tak já ti to povím." Trochu jsem zapištěl a chytil ji za ruku.

"Justine Biebere okamžitě mě pust'." Řekla se smíchem mamka a já se taky zasmál.

"Tak si sedni." Když si sedla tak jsem ji konečně pustil.

"Tak mi to řekni." Zase byla netrpělivá.

"Dobře tak kluk je Dylan a holka je Jasmine." Řekla jsem mamce, která se usmívala od ucha k uchu.

"Hádám, že Jasmine si vybíral ty že jo?" Zasmál jsem se.

"Jo mami to jsem vybral já. Jak jsi to poznala?" Zvedl jsem obočí.

"Tohle matka prostě pozná." Když to pyšně dořekla tak mě napadla taková pitomá věc, ale musel jsem ji říct nahlas.

"Takže když budu mít s někým sex a nepoužiju kondom tak to poznáš?" Zasmál jsem se, ale máma nade mnou jen pokroutila očima.

"Co jsem to porodila? Ale ano Justine poznám to. Ted jste ho taky nepoužili. To se prostě pozná." Zamračil jsem se.

"Ale to jsme ti to řekli." Chtěl jsem, aby uznala, že mám pravdu já. Musím mít vždy poslední slovo.

„No, a to je jedno, ale dozvěděla jsem se to." Mrkla na mě a šla si koupit kafé. Kdyby o tom někdo někdy pochyboval tak, když mu tohle řeknu tak si uvědomí, že nejsem adoptovaný.

Rozhodl jsem se jít zpět za Katherine abych zkontroloval ji ale i Dylana. Otevřel jsem dveře a jako by se nic nezměnilo jen jsem přišel. Sedl jsem si vedle Kath a zapnul si televizi. Když se Kath vzbudila hráli jsme takovou tu palcovou válku, jestli to znáte. Samozřejmě že jsem vyhrával ale to se Kath nelíbilo, a tak jsme hráli slovní fotbal to zase nešlo mně.

"To mě nebaví!" Stěžoval jsem si.

"Mě jo." Zasmála se Kath.

"Protože vyhráváš!" Rozhodil jsem rukama.

"No právě." Zasmála se a já jsem se na ní usmál.