Pohled Anny
Klapání podpadků se ozývalo celou místností, jak jsem nervózně přecházela sem a tam. Po chvilce se vždy zastavím,když si myslím, že jsme našla jednoduché řešení,ale to v zápětí zavrhnu a zase začnu s předchozí činností. Takhle to probíhá už asi hodinu a já už jsem z toho unavená. V hlavě mám různé scénáře,ale ani jeden nevyhovuje dostatečně,abych ho mohla provést.
Na chvilku si sednu,jelikož mé nohy jsou doslova v plameni, jak celý večer chodím v těch proklatých podpatkách. Svůj znavený pohled přemístím na mého hosta nebo spíše vězně. Sedí na židly a jak se zdá,je stále v bezvědomí,to mi vyhovuje. Ránu má sice obvázanou,ale stále zní stékají uzounké proužky krve.Hlava mu voně visí a hrudník se nadzvedne při každém nadechnutí. vypadal tak nevinně,jako by to snad ani nebyl mafián.
Promnu si spánky a zase vstanu,pro tentekrát si však vyzuji boty. Najednou se ozve strašná rána a pak kroky někoho jiného.Prudce se otačím,rukou stahující k zbrani a oči se snažím najít danou osobu. Uleví se,když vidím jednoho ze svých bývalích zaměstnanců.
" Mark by s vámi chtěl mluvit,paní!" osloví mě a skloní pohled. Mark si je musel teda vychovat,za mě se chovaly uvolněně,což bylo o hodně pohodlnější a nevedlo to k žádné vzpouře,i když jim velela ženská.
" Za chvilku jsem tam!"usmála jsem se a rukou pokynula,aby odešel. Jen krátce přikývl a byl pryč. Do plic naberu novou dávku vzuchu a rozejdu se za Markem. Cestou mi v hlavě neustále běhají myšlenky na to,co se stalo před asi pěti hodinama,byla to spontanní reakce a velká chyba,ale minulost nezměním.Tak jako nezměním své minulé já,ač bych chtěla sebevíc,nejde to,mohu jen změnit budoucnost,která však pro mě nadějně nevypadá.
Když se tak hrabu v minulosti,tak si vzpomínám na první Vánoce v tomhle prostředí. Všichni se chovaly jako malý,nikdo by v tu chvíly neřekl,že tihle chlapy jsou schopni někomu ublížit. Všechno bylo v ten den tak dokonalé,ale jak rychle se to změnilo.
Flashback
"Bože,Johne,dávej pozor!" křikla jsem,ale přesto se nepřestávala smát. No,když uvidíte dvoumetrového chlapa v kuchyni jak peče cukroví,málem to všechno spálí a pak to skoro vysype na vás,tak se není čemu divit. Už od rána tu byl strašný bordel a jako jediný osoba,toho jak se říká,nežného pohlaví,jsem musela co dělat,abych je všechny nepostřílela.
Během chvilky mi přišlo,že jsem ve školce s malýma uslintanýma děckama,které se těší,až si rozbalí ráno dárečky. Už teď jsem se bála večeře,jelikož mi nepřišlo,že by tu někdo uměl vařit a jáse rozhodla ohledně vaření rezignovat. Nemám náladu porcovat nějakýho blbýho ptáka či něco podobného,jediné,cobych ještě udělala jsou špagety s nějakou omáčkou a už to bych se dost přemáhala.
"Může mi někdo říct,kde je Sergej!" zařvala jsem z plných plic,ale nevypadalo to,že by si mě kdokoliv všiml a ani,že by se někdo měl k odpovědi. Zoufale jsem si povzdechla a zamířila do horního patra,kde to aspoň nevypadal jak po výbuchu. Nakoukla jsem do každého pokoje,ale výsledek byl vždy stejný,nikde nikdo. Už jsem myslela,že někoho budu muset praštit,když se přede mnou zjevilo to zlatíčko,jehož oči žhnuly,jako by v nich byl plamínek ohně,na rtech se mu rýsoval roztomilý úsměv a ruce měl za záda,jako by tam něco skrýval a to něco se během chvilky ozvalo,takové roztomilé zakňučení.
"Sergeji,co to tam máš?" zeptala jsem se sladce a přibližovala se k němu. On mlčel a snažil se couvat a málem by spadnul,kdyby tak dobře nezvádl balanc na jedná noze,ale to malé stoření mu vyskočilo z ruk a dopadlo na koberec.
Ta malá kulička se začala pomalinku pohybovat směrem ke mě,bylo to hnědé štěňátko,roztomilejší jak všechny koťata dohromady.
" To je sladký." zašeptám a vezmu si ho do náruče,hned mi začne oblizovat ruku,ale během chvilinky usne. To je prostě nádhera.
" No,já to chtěl dát pod stromeček,ale jaksi to nevyšlo." Sergej se nevině usměje,teď nevím,co je sladší,jestli spící štěně v mé náruči nebo on.
"To je dobrý a moc ti děkuju!" kňuknu a dám mu pusu na tvář,on jako by ožil a políbí mě na ústa,chvilku spolupracuju,ale nakonec se odtrhnu a odejdu.
End of flashback
Nad vzpomínkou se usměju a dál pokračuju v cestě za Markem. Docela mi ten život chybí,jenže tenhle úžasný život měl víc temných stránek,než těch světlých,bohužel a jedna z těch temných právě nastala a já mám jedinou otázku,co teď?
Zase se tu hlásím s dalším dílem,chyběla jsem vám vůbec ? Já vím že jo :D
Trošku jsem sem zapletla Vánoce,ale Vánoční dáreček jsem nedodělala,takže to spíš bude novoroční dárek :D Hups :D
Chtěla bych vám moc poděkovat za krásné třetí místo ve Watty Awards,moc si toho vážím,nikdy jsem nečekala,že by se GE tam dostalo(i Lovná zvěř).Takže opravdu moc děkuju,ani nevíte,co to pro mě znamená.
Na boku je představitel Sergeje :3 ♥
No nic,nebudedál plácat a du psát další díly k mým story :)
Soo,love you and hope youlike it ♥
