Impression - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

81. Kapitola

„Spánek a pořádné jídlo je to, co člověk potřebuje k normálnímu životu. Bez toho člověk nedokáže normálně fungovat a proto, když Jungkook celé dva měsíce nenaspal pomalu ani polovinu za to, co normální člověk a ještě k tomu pořádně nejedl, tak to udělalo své," řekla doktorka a Taehyung přikývl. Tiše si povzdechl a pohladil spícího Jungkooka v jeho posteli. „Jsem kamarádka jeho mámy, takže ho trošku znám. Říkala, že se Jungkook strašně zanedbával a bála se o něj. Ještě k tomu teď ta nehorázně dlouhá cesta s časovým posunem."

Taehyung sklopil hlavu a nechal se pomalu poddávat tomu pocitu viny.

„Je to moje vina," zašeptal zničehonic a posadil se na postel k Jungkookovi. Chytil ho jemně za ruku a mělce vydechl. „Nestaral se o sebe pořádně, protože jsem mu ublížil a teď jsem ho ještě k tomu tahal do Evropy."

„Myslím, že jste na sebe až moc tvrdý. Chtěl jste udělat Jungkookovi radost a určitě měl radost," řekla a pousmála se. Jemně ho pohladila po rameni a vzala si své věci. „Zavolejte mi případně, kdyby se ještě něco dělo, pane Kim. Na shledanou."

Taehyung ji vyprovodil ven a došel zpátky k Jungkookovi. Pohladil ho po bezchybné tváři, vtiskl mu na líc polibek a na pár vteřin tam své rty nechal.

„Kdo je tu teď křehký jako porcelán, huh?" zamumlal si pro sebe a vstal. Došel do kuchyně, kde stále čekal Sungmin. 

„Jak mu je?" zeptal se a Taehyung pokrčil rameny.

„Prý musí pořádně odpočívat, jíst pravidelně a nenamáhat se. Má vysokou horečku, takže musí ležet," odpověděl mu tiše. Sungmin přikývl a napil se z kávy.

„No nic, já půjdu," oznámil mu Sungmin a zvedl se, „jelikož mám ještě dost práce."

„Fajn," přikývl Taehyung a vyprovodil ho ven. Rychle se rozloučil a už za ním zavřel dveře.

„Taehyungu?" zašeptal slabě Jungkook, když se probudil. Otevřel oči a zjistil, že už je večer. Opatrně se posadil, chytil se za hlavu a s opřením o matraci se zvedl. Došel ke dveřím, které otevřel a prošel skrz ně.

Hlava ho neuvěřitelně třeštila, zrak měl rozostřený a jeho nohy se mu motaly. S hlubokým těžkým nádechem došel ke schodům, chytil se pevně zábradlí a opatrně je začal scházet.

Jenže hned na druhým schodu mu to podklouzlo a jeho tělo se skácelo dolů.

„Jungkooku?!" zakřičel Taehyung v kuchyni a přiběhl do předsíně, kde viděl Jungkooka ležet na zemi. Jeho tělo na moment ztuhlo, ale v ten druhý se dalo do pohybu. Během vteřiny klečel u Jungkooka, který stále ležel na zemi a až v tu chvíli si Taehyung uvědomil jednoho.

Bylo to pod ním nějak... vlhké.

Rukama začal sahat na zem a když se dotkl nějaké tekutiny, tak ruku zvedl. Rudá, teplá tekutina. Ihned začal hledat, kam se až tak udřel a zjistil že to byla hlava. Do ruky si ihned vzal mobil, zavolal záchranku a tiskl si k sobě Jungkooka.

„Budeš v pořádku... proč jsi mi nedal vědět," zašeptal Taehyung a políbil Jungkooka na čelo. Roztřeseně se nadechl a podíval se na jeho obličej. „Hlavně buď v pořádku, prosím..."

Jungkook v tu dobu otevřel oči a jemně nasál kyslík do plic. Taehyung vytřeštil oči a ihned ho pohladil po tváři. 

„J-jungkookie, proč jsi šel za mnou. Probůh," vydechl Taehyung a Jungkook chtěl znovu zavřít oči, ale Taehyung ho nenechal. „Ne, ne. Jungkookie, buď vzhůru, jasný? Hlavně neusínej, prosím..."

„Tae-taehyungu," dostal ze sebe těžce Jungkook a Taehyung se na něj podíval tázavě. Jungkook polkl a zavřel oči. „Třeští mě hlava..."

„Já vím, za chvilku bude líp..."

„N-ne... nebude líp," vydechl Jungkook a podíval se Taehyungovi do očí, „protože za tohle můžeš ty. Můžeš za to, že jsem nespal. Můžeš za to, že jsem pořádně nejedl. Můžeš za to, že jsem musel vydržet dvanácti hodinový let a snést časový posun!"

Taehyung se zamračil a mrkl. Zničehonic byl Jungkook nad ním. Na tváři úšklebek, po spánku mu tekl pramínek krve a když se Taehyung podíval pod sebe, byl v kaluži jeho krve.

„Utop se v té bolesti stejně jako jsem se topil já," zavrčel Jungkook a Taehyung cítil, jak se propadl do krvavého oceánu. Neviděl na dno a neviděl ani na hladinu. Pouze se topil, cítil psychickou bolest a strach. Opravdu moc se bál.

„Jung-"

„-kooku!" zakřičel a ihned se posadil. Jeho tělo se třáslo, oči ho štípaly a jeho dech byl nepravidelný stejně tak jako tlukot jeho srdce. Očima těkal po obývacím pokoji, kde usnul na gauči a snažil se se uklidnit. 

„Byl to jenom sen. Byl to jenom sen..." říkal si pro sebe. Zvedl se na roztřesené nohy a došel do předsíně, kde rozsvítil a neviděl tam nic. Kámen mu opadl ze srdce, když se ujistil, že je vše v pořádku.

Jenže v tu dobu slyšel v horním patře ránu a to opravdu velkou...

----

Kekeke

Mám chuť na tousty. Má taky někdo chuť na tousty? Jdu si udělat tousty. Chce někdo přinést tousty?:)

Mockrát jsem použila slovo toust. No, nevadí. :')

Přeji krásnou sobotu! <3