Everything is possible

3

,,A sem do téhle můžeš dát fotky a ty věci co jsou součást nějaké vzpomínky, ať už na tebe nebo na Jakea" řekla jsem Caren když mi přišla pomoct z balením. Zatím jsem měla zabalené jen drobnosti, teď byli na řadě vzpomínky a oblečení. Všechno si rozděluju do krabic nějak zvlášť, aby jsem se v tom lépe vyznala.

,,Je podívej co jsem našla" vykřikla najednou Caren a v ruce svírala fotku kde jsem já a ona, když jsme se seznámili, byli nám tehdy osm let, byli jsme strašně šťastní že si spolu můžeme hrát a tak jsme se převlékli za princezny a běhali tak po naší zahradě, naše mámy se spolu hodně bavili, a v tu dobu jim to přišlo  strašně vtipné a tak nás vyfotili. Nikdy jsem tu fotku neměla vystavenou, protože jsem ji někam založila a pak už jsem si nějak nevzpomněla že ji mám, každopádně jsem teď moc ráda že ji Caren našla, protože se na ni budu dívat každý den, stejně jako na těch zbylých, a že jich mám opravdu hodně.
Společně jsme se fotce zasmály a začali zase balit.

Po nějaké chvilce se k nám připojil i Jake, když přišel málem mě umačkal ve velkém objetí, asi si uvědomil že je to náš poslední den, včera mi nepřišlo že by mu to nějak vadilo ale teď si myslím, že mu došlo co se vlastně děje.

Když objal mě šel taky obejmout Caren, nevadí mi to, objímají se takhle vždycky, je to čistě kamarádské objetí. Vím že by mi nikdy nezahnul a ona by to taky neudělala, je to přeci má nejlepší a jediná kamarádka.

Začala jsem opět skládat oblečení do kufru a všechno mi to začalo zase docházet, vše co se teď vlastně bude dít. Nový přátelé, nová rodina, nová škola a nové prostředí. Pane bože, co když se třeba nebudu Christine líbit, co když mě bude nesnášet, nebo já ji? Co potom, nechci zničit tátovi štěstí jen tím že si s jeho přítelkyní nepadnu do oka. Budu se muset snažit být milá, hodně milá a hodná. Tedy já jsem vždycky hodná, nikdy jsem nepatřila do skupiny děti a dospívajících kteří by delali nějaké problémy, na party jsem nechodila, nikde jsem se dlouho nezdržovala a vždy když po mě táta něco chtěl tak jsem šla a udělala to. S žádnými lidmi jsem problémy neměla a dalo by se říct že mě měli i rádi, byla jsem takový andílek, aniž bych se snažila. Tak doufám, že i takhle se mi to povede i u Christine.

,,Víš že mi budeš strašně chybět viď" řekla jsem když jsem objímala Jakea na rozloučenou. Oči jsem měla zalité slzami přes které jsem ani neviděla.
,,A ty budeš chybět mě lásko, ale slibuju, že za tebou budu jezdit jak jen to půjde, a budeme si pořád volat a psát" usmála jsem se, musela jsem, protože jeho slova mě uklidňovali, ostatně tak jako vždycky.
Rychle jsem se raději odebrala do auta, abych víc už nebrečela. S Caren jsem se rozloučila ještě předtím, protože musela prý domu hlídat mladšího brášku Darrena.

Cestou jsem už nebrečela, jen tiše seděla a sledovala mihnoucí se krajinu. Všude bylo tolik zeleně, bylo to hezké.

V tom mě vlastně napadlo, že tátovu přítelkyni vůbec neznám. Slyšela jsem o ní pouze, že se znaly už na střední, ale víc nevím.
,,Tati, řekni mi o ní něco" pověděla jsem tichým, stále smutným hlasem a neodtrhla hlavu od krajiny.
,,Co by jsi o ní chtěla vědět?" odpověděl mi veselým tónem. Byla jsem ráda že je šťastný, ale přála bych si aby jsme byli šťastný oba. V jednu dobu jsem šťastná jen já, a v druhou zase jen táta, není to fér.
,,To je jedno, ale aspoň něco"
,,Dobře, tak, je to blondýna, je vysoká a štíhlá. Pracuje jako fotografka modelek. Vydělává si dost slušné peníze, tak proto jdeme k ní a ne ona k nám, a taky má větší dům" dopověděl a stále se usmíval od ucha k uchu.
,,Takže je vlastně krásná a bohatá" pověděla jsem podrážděným hlasem. Byla jsem až moc smutná že nemůžu být s Jakem, na do abych se radovala jaká vlastně je
,,Ano vlastně to takhle je. Já doufám že spolu budete vycházet dobře, vím jaké to pro tebe musí být, ale zkus pochopit také ty mě, mám šanci na to být zase šťastný a chci toho využít" táta měl na tváři posmutnělý úsměv, ale stále to byl úsměv. Obdivuji to, jak dokáže být vždy klidný i když ví že je to těžké.
,,Já to chápu, promiň tati, chci aby jsi byl šťastný. Jen mi bude pár dnů asi trvat než se dostanu z toho že už nebudu se svou kamarádkou a přítelem"
,,Já vím, a chápu to" pověděl a dál se věnoval řízení, a já krajině. Sledovala jsem lesy, rybníky a louky kolem nás. Musím uznat že okolí je tady vážně fascinující, doufám že tak to bude i na místě kde budu žít, se svou novou rodinou.

Po dlouhé cestě autem, jsme konečně dorazily na místo, stály jsme před velkou bránou, která se za nedlouho otevřela a mi vjeli dovnitř. Přijeli jsme po příjezdové cestě až k velkému domu, troufla bych si říct že to byla vila. S bolavým pozadím z dlouhé cesty jsem vylezla z auta a pohlédla na krásu toho domu.
Ani jsem si nevšimla že se dveře otevřeli a už se k nám řítila vysoká blondýna štíhlé postavy, přesně jak ji popsal otec, předpokládám tedy že to bude Christine. Vypadala o pár let mladší než táta, a přesto byla krásná. Rychle přišla k mému otci a vtiskla mu malý polibek na rty, na což jsem se usmála, protože už jsem neviděla dlouho aby někdo políbil mého tátu a on byl šťastný.
Christine se na mě podívala se ze široka se usmála. ,,Ty musíš být slavná Leah, že ano"  pořád se usmívala a mě to trochu začínalo děsit. ,,Ano to jsem já, ráda vás poznávám" natáhla jsem k ní ruku, jen se zvláštně podívala a zasmála se. ,,Ale zlato, přece mi nebudeš vykat když teď budeme žít pohromadě pod jednou střechou. Jsem Christine ale to už víš" najednou jsem kolem svého těla ucítila to její.a to znamená že mě objala, samozřejmě jsem ji objetí oplatila.