Army Bullshit [CZ]

36. část - Odhodlání

Možná by někdo mohl říct, že tohle celý bylo naprosto špatně. Možná, že mělo všechno zůstat při starém. Já bych měla být s Niallem a společně bojovat proti všem a všichni zase bojovat proti nám. Mohla jsem si ušetřit tolik námahy, smutku i slz. Ale víte co? Vůbec nic bych nevyměnila za tuhle chvíli. Kdyby za mnou někdo přišel a řekl, že by dokázal vrátit čas, aby to bylo zase tak, jak to bývalo, nikdy bych to nepřijala. Všechny slzy světa by za tohle stály.

Je pravda, že jsem neměla ani tušení, jak se vypořádat s tím Lukovým vyhrožováním, ale tak dlouho, jak byl Harry poblíž, jsem měla pocit, že všechno bude zase v pohodě. Byla jsem odhodlaná za tohle, co jsme měli bojovat, protože to byla jedna z mála věcí, co se mi v mém životě doopravdy líbila.

Podložila jsem si rukou hlavu a nepohodlně se zavrtěla. Byla jsem vzhůru už hrozně dlouho, ale neměla jsem to srdce vzbudit Harryho, který ještě stále spal vedle mě. Jednu paži měl přehozenou přes má záda, druhou nějak prazvláštně zkroucenou pode mnou a nohy zamotané v jednom uzlu s těmi mými. Myslím, že jsem se vzbudila díky tomu jeho pevnému objetí, které mě pomalu ale jistě dusilo. To myslím vážně. Bylo mi strašné horko, neměla jsem dostatek kyslíku ve svých plicích, všechno mě bolelo od té příšerné polohy, ve které jsme společně usnuli, a i přes to jsem se při pohledu na jeho obličej musela usmát.

Opatrně jsem natáhla jednu dlaň k jeho tváři a jemně se ukazováčkem dotkla jeho zamračeného čela. Jenom jsem chtěla vyhladit tu vrásku, jako jsem to udělala už jednou předtím, a překvapilo mě, že hned jakmile jsem se ho dotkla, se mu napjatý výraz z obličeje vytratil. Líbilo se mi, jak okamžitě zareagoval, a proto jsem lehce táhla ukazováček dolů přes jeho spánek až na tvář. Na kůži měl rozeseté světlé strniště a okraje obličeje mu lemovaly kudrnaté vlasy. Řasy se mu při každém výdechu jemně zachvěly, což mě vždy donutilo usmát se ještě víc. Nechápala jsem, jak někdo může vypadat takhle hezky i při spánku.

Vyměnila jsem ukazováček za palec a jemně ho pohladila po místě, kde se mu tvoří při úsměvu ďolíček. V tu chvíli ale jeho dlaň doslova vystřelila k jeho vlastnímu obličeji a pevně uchopila mé zápěstí do svého stisku.

Oči se mu rázem otevřely a zmateně se na mě podívaly. Nedalo se rozeznat, jestli jsou tmavé nebo světlé, protože na to byla moc velká tma, takže jsem nevěděla, co si o tomhle mám myslet. Nevěděla jsem, jestli mi chce něco udělat za to, že jsem na něj sáhla, nebo se jenom leknul.

Nenápadně jsem se od něj odtáhla, ale pohled nechala upřený na jeho oči.

„Co to děláš?“ zachraptěl najednou.

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.“ Jemně pustil mou ruku a já ji hned stáhla zpátky ke svému tělu. Jen tak pro jistotu, kdyby si náhodou usmyslel, že by mi za to chtěl ublížit.

„Kolik je hodin?“ zeptal se a protřel si prsty unavené oči. Jenom jsem cukla rameny a tiše poznamenala, že nemám ani ponětí. To, co se ale stalo po tom, jsem si rozhodně měla natočit na mobil, protože pochybuju o tom, že ještě někdy budu mít možnost něco takového vidět.

Styles bleskovým tempem vyskočil z postele, až jsem se trochu podivila, že něco takového jeho nohy po ránu ustály, a začal se rozhlížet všude kolem. Nejdřív se podíval na dveře, pak na mě, na svoje bosé nohy a nakonec jeho pohled přistál na nočním stolku vedle postele. Celý tenhle proces s rozhlížením všude kolem ještě dvakrát zopakoval, než se konečně zastavil pohledem na mně.

„Já zaspal,“ zalapal nevěřícně po dechu a jeho dlaně zoufale zamířily do kudrnatých vlasů.

„Harry, vždyť je ještě tma, určitě jsi nezaspal,“ snažila jsem se ho uklidnit, ale nezdálo se, že by to na něj nějak zabíralo. Bylo vidět, že vůbec netuší, co dělat, a to mě donutilo se mu začít smát. Nejdřív to byl jen takový tichý chichot, ale ten postupně přerostl ve slušný záchvat smíchu. Harry po mě hodil pár naštvaných pohledů a vzápětí se natáhl pro stříbrné hodinky, co ležely na stolku. Rychle si je nasadil na zápěstí a pak se na mě znovu podíval.