Jseš drzá jak Louis u maturity!-1. Díl

2K 90 10
                                    

Ráno při snídani jsem se zase pohádala s tátou kvůli blbý párty u Alexe. Abyste pochopili, můj táta v 16ti spal s holkama a na večírky chodil obden. Teď si na starý kolena hraje na starostlivého rodiče. Myslím že se snaží nahradit ty roky, kdy na mě a mámu kašlal.

Narodila jsem se mojí mamince v roce 2019. Maminka se jmenovala Nela Boston a pocházela z Miami. Taky jsme tam spolu 9 let bydlely. Ale když mi bylo 9, mamka upadla do kómatu. Neměla jsem nikoho jiného. Moje mamka byla mojí nejlepší kamarádkou. Potom se jí nějaký zloděj pokusil v metru okrást. Ona se ale nedala, pochopte, jako samoživitelka nemáte peněz nazbyt a pokusila se utéct. Zloděj ji ale chytnul za vlasy a stáhnul k sobě, zakopl při tom o nohu nějakého hipíka a spadl i s mámou na koleje. Mamka se jen tak tak stihla dostat ven, ale zloděj neměl takové štěstí a přejelo ho metro. Máma zmatená utekla na ulici, kde zjistila, že nemá peněženku. Vrátila se tedy domů pro peníze, aby zaplatila nějaký účet v bance. Při přecházení ulice nějaký ožrala vjel na červenou a srazil mojí maminku. Tu převezli do nemocnice, kde po neúspěšné operaci upadla do kómatu. V roce 2030 se na 2 hodiny probrala a jediné, co říkala bylo "Emily, Emily, Emily"...
Složité, já vím.

A od té doby bydlím s tátou v Londýně. Tátu jsem poznala až v 9ti, kdy mě převzal do péče. A upřímně řečeno ho nemám ráda. Devět let nechá moji mámu a mě na holičkách, a pak ho mám obímat a líbat, jakoby se nic nestalo? Jako bychom byli šťastná rodina? Šťastný otec a dcera? Ne, to nejsme.

Nechápu, co na něm máma viděla. Ano, je docela hezký, ale totálně nezodpovědný. Až do teď.

,,Emílie!" zakřičel. Nechápu, jak si může dovolit mi říct Emílie! Jmenuji se Emily po prababičce.

,,Prostě na žádnou vožíračku nepůjdeš!" zakřičel znova.

,,Ale proč?" řekla jsem s nepřítomným výrazem na tváři a trochu se pousmála. To ho dostalo ještě víc.

,,Já! Já? Co jsi to dovoluješ? Jseš drzá jak Louis u maturity! V 16ti na žádnej večírek nepůjdeš! Ješte aby tě někdo zbouchnul! Chceš skončit jako tvoje matka? Mladá s dítětem na krku! Chceš..."

,,Mojí mámu si do huby brát nebudeš! Byla skvělá! Milující! Ty jí nesaháš ani po kotníky! Pche! Ty jí nesaháš ani po palce u nohou! Oproti ní si jen nula! Máš prachy! No a? Prachy nejsou všechno! Mě si nekoupíš! Chceš být můj otec? Tak se tak chovej!" vyhrkla jsem vše, co ve mně několik let jen bublalo.

,,Ty,ty,ty..." zamumlal.

,,Do školy!" řekl nakonec. V jeho tváři to překypovalo emocemi. Hněv, lítost, ale hlavně bolest. Tentokrát to přehnal a začínal si to taky uvědomovat.

Už u něj bydlím 7 let a on se ještě ani nezačal snažit získat si mě. Klukům z kapely o mně ani neřekl. Vlastně se to dozvěděli až když přišli k Harrymu domů a tam mě viděli válet se na gauči.

,,Kdo to je?" řekl tenkrát Louis a zasmál se.

,,Další tvoje dítě?" přidal se Niall. Můj táta má totiž další dvě nemanželské děti.

,,Jo, kluci, tohle je Emily," řekl. ,,Moje dcera."

Louis, Liam, Niall i Zayn vyvalili oči.

,,D-Dddddcera?" koktal tenkrát Louis.

S klukama i jejich rodinama se vidíme celkem často. Mám je i v jistém smyslu ráda. Nejraději mám ale Cedrica a Maxim. Cedric je syn Louise a Eleanor. Zdědil vtip po Louisovi a inteligenci po El. Narozdíl od Louise ví, kdy přestat. Maxim je Niallova dcera a naprosto překypuje spontánností. Je strašně milá a hodná. Je sice o půl roku mladší, ale naprosto si sní rozumím. Zayn má taky děti, Theresu, Máriu a Diamond, které se chovají jako snobové. Bohatství jim stouplo do hlavy. Cedric má ještě jednu sestru, Darcy-Anne, které je šest let. Málem bych zapomněla na Jakea a Bobbieho, dvojčata od Liama a Dan.

,,Jak se máte, Emily?" vyrušil mě z přemýšlení náš šofér Chuan.

,,Hmmm, špatně."

,,Otec?"

,,Ano, ale nechci se o tom bavit."

Zbytek cesty Chuan nepromluvil a tak mi to taky vyhovovalo. Po příjezdu do nejdražší ze všech škol v Londýně se ke mně připojila Maxim následována Cedricem a Alexem (naprosto sexy klukem, který mě pozval na párty).

,,Ta esej o České republice má být na zítra?" zeptala se Maxim.

,,Jo, ale já si nebyl jistej jestli tam hrajou víc baseball nebo hokej," odpověděl Alex.

,,Hokej. Táta mě tam vzal, když tam měli koncert," řekl nepřítomně Cedric.

Alex se jen chabě pousmál. Hodně žárlí na naše rodiče. Že je všichni znají a jsou bohatí. Na mého tátu teda žárlit nemusí.

Odešla jsem se Cedricem, Maxem a Alexem na zemák. Abyste to pochopili, tak Maxim chodí o třídu níže, ale máme společně pokročilý zemák. Samozřejmě jsem po dnešní hádce s otcem nemohla přestat přemýšlet o mámě a o tom, jak to vlastně bylo. Harry byl můj biologický otec. Ale jak se to stalo? Jak to myslel, že se nechala zbouchnout? Je možný, že za to mohla ona? Ne, určitě ne. To ten perverzák Harry zatáhl mámu do postele. Z té představy mi leze mráz po zádech. Proč nemám jiného otce? Nějakého vysokého, milého a starostlivého Američana. Strašlivě mi chybí Miami. Chybí mi procházky po pláži s mou nejdražší maminkou, nákupy, horká čokoláda, kterou umí jen v kavárně ,Cofein for life' a dokonce i smradlavé popelnice za domem, kde jsme bydlely. Každá vzpomínka na dobu, kdy jsem doopravdy žila strašně bolí. Nikdy to nepřestane bolet. Chci zpátky svůj život. Chci zpátky svoji mámu. Ne že by tu nebyla, ale je tak strašně daleko. A v kómatu. Kdybych ji jen tak mohla vidět. Její tmavé vlasy. Její krásné modré oči. Chci se dotknout její jemné pokožky.

Z přemýšlení mě vytrhnulo zvonění mobilu. Mého mobilu. Právě začínal refrém mojí a máminy oblíbené písničky ,Lazy Song'.

,,Emily! Tak to zvedni! Volá Harry!" řekl Cedric sedící vedle mě.

,,Tak dělej a běž vedle!" řekl učitel a pokývl směrem ke dveřím.

,,Haló?" řekla jsem nervózně.

,,Em, poslouchej! Na tu párty jít můžeš a promiň, co jsem řekl o Nele! A hlavně neudělej nějakou blbost! Pouč se z mých chyb," řekl a působil velmi nervózně.

,,Hmmm, tak čau!" odpověděla jsem se zmatkem v hlase. Jak sem mohla být tak blbá a myslet si, že se třeba máma probrala?

Nějak už se mi na tu párty nechce.

,,Cede? V kolik je ta Alexova párty?" řekla jsem a sedla si na lavičku na dvoře naší školy.

,,V devět! Takže půjdeš?"

,,Jo. Fotr to dovolil."

,,Co? Jakej fotr! Díky němu se máš skvěle! Nosíš Vansky a máš Gucci náramek! Si kráva!" zakřičela mi přímo do ucha Mária Malik. Co si o sobě myslí? S ní sem se nebavila! Taková čůza!

,,Můj otec je blb a s tím nic nezmůžeš, holka!" řekla jsem rozhorčeně.

,,Vypadni prosím!" řekl klidně Ceric. Obdivuji, jak se může tak ovládat. Já zuřila.

,,Čau!" řekla jsem otci, valejícímu se na gauči, a práskla taškou ke kuchyňské lince.

,,Ahojky!"

Ahojky? Hulil snad trávu? Normálně se zmůže tak na ,Hmmm'.

,,Na co koukáš?!" řekla jsem zcela bez zájmu a otevřala lednici. Vzala jsem si jahody a umyla je.

,,Je tu cukr?" zeptala jsem se, protože si od narození dávám na jahody cukr.

,,Ne! A ty ho stejně jíst nesmíš! Budeš tlustá jak prase!" řekl.

To už bylo moc! Práskla jsem s talířem o zem. Jahody se rozsypaly a já utekla s brekem nahoru.

Všechno, co jsem v sobě dusila, žal kvůli mámě kvůli tátovi, vyplavalo na povrch.

Jak on tak já. Já mu to oplatím.

Doufám že se vám tento rozjezdový díl líbil a budete číst tuto FFku dál.

Budu ráda, když dáte komentář s vaším názorem. :)

Vaše Stella ;)

Bad dad, bad daughter (h.s)Onde histórias criam vida. Descubra agora