After 8 [Shingeki no Kyojin]

První večer

Už dávno jsem to pustil. Přesněji jeho, ale pořád musím sedět a koukat se jako debil před sebe se sklenicí whisky. Musel jsem pochopit, že Erwin je totální bezcitný idiot, který ke mně nikdy nic necítil a jen mě využíval pro svoje jak fyzické, tak psychické potřeby. Pořád ve mně probouzel střídavě zlobu, žárlivost a lhostejnost, ale možná jsem tomu příčinou byl pořád jen já. Možná jsem to tak viděl, ale měl jsem důvody to takhle vidět.

Je překvapivé jak člověk jako já vůbec dokázal někomu věřit, že všechno bude fajn; že když bude se mnou, tak se konečně změní. Netušil jsem, že ve mně něco probudí. Že ve mně probudí tak hluboký pocit, ale teď to všechno bylo zničené, rozlámané na kousky, pošlapané, spálené. Tch, jsem největší pako v celém vesmíru.

Dopil jsem sklenici a požádal barmana o další, abych to všechno mohl vypustit z hlavy. Potřebuju na toho idiota zapomenout a žít dál, jako by se nic nestalo, že nebyly ty krásné večery, kdy jsme se dívali na film, že nebyly ty dny, kdy mě bral do nejluxusnějších restaurací v New Yorku, že nebyly ty dovolené, které jsme si dopřávali v Evropě u břehů Středozemního moře. Musím zapomenout, akorát s tím rozdílem, že si už nedovolím takhle jednoduše si někoho hrát s mým srdcem. Takový člověk jako Erwin si místo v mých vzpomínkách ani nezaslouží. Je to pokrytec a vůbec – už na něj radši nebudu myslet. Nic mi to nepřinese. Prostě si dám poslední sklínku, seberu se, pojedu domů a prospím se. Aspoň, že mám zítra volno a můžu spát, do kolika budu chtít.

Chtěl jsem se zvednout, ale postřehl jsem melodii piána. Tak jemné, prolamující duši. Pak zazněl mužský hlas. Takový... příjemný a něžný.

Podíval jsem se se zájmem na pódium a spatřil jsem na něm mladého muže s hnědými vlasy, které mu trčely do stran. Seděl u piána a opatrně se dotýkal kláves, jakoby se každou chvíli mohlo zlomit. Byl celkem ve formě a celkově se mi líbil, i když se od Erwina značně lišil. Tch, zase na něj myslím. To teď budu všechny s nim porovnávat? Ne. Ani náhodou. Tohle mi nepomůže. Vzal jsem si naštvaně svůj kabát, když se text písně se dostal k mým uším.

„I'm breaking free from these memories, gotta let it go, just let it go. I've said goodbye, set it all on fire, gotta let it go, just let it go." 

Ta píseň dokonalé korespondovala s tím, co cítila má duše. Popisovala, jak jsem se zrovna cítil, nakolik jsem chtěl zapomenout, spálit ty vzpomínky, zničit je, roztrhat na cucky a i když jsem moc písničky neposlouchal, tuhle jsem si hned oblíbil.

Aniž bych se nad tím zamýšlel, přešel jsem blíž k pódiu a posadil se k volnému stolku, co se nacházel prakticky u pódia. Z toho kluka jsem nespouštěl oči. Ani to nešlo. Nevšiml si mě, ale nevadilo mi to, stačilo mi slyšet jeho hlas a pozorovat ho. Znovu jsem si objednal whisky a teď mi bylo totálně jedno jestli se ožeru. Půjdu pěšky nebo radši půjdu do nějakého hotelu, pro mě to problém nebyl. Chtěl jsem ho poslouchat co nejdýl, klidně i do zavírací doby, ale měl na mě prostě strašně uklidňující vliv.

Hudba utichla a pár lidí, včetně mě, zatleskali mladíkovi na pódiu, který se postavil a mírně se uklonil. Bylo vidět, že se chystal odejít, ale pár posluchačů ho zastavilo se slovy, že by chtěli slyšet další písničku. Mladík odhalil své krásné bílé zuby v úsměvu a já pocítil takové příjemné bodnutí u srdce.

Heh, jsem idiot. Největší. A to jsem si před několika minutami říkal, že nenechám tak jednoduše své srdce přeskočit na zamilovanou notu, ale bylo jasné, že u něj nemám šanci. Nebyl jsem zrovna největší optimista a k tomu po něm pokukovali nějaké krásné slečny, co seděly nedaleko ode mě, ale zase on se nezdál nikým nijak zaujat. Možná už i někoho měl. Ani bych se nedivil. Byl talentovaný, co se týkalo hry na piáno, ale i ve zpěvu nebyl vůbec špatný a vsadil bych se, že i v každodenním životě byl zajímavým člověkem. Divil jsem se, že z něj není nějaký známý zpěvák a že nejezdí po světě se svými koncerty, na které by chodilo nekonečně mnoho lidí, aby si poslechli jeho hru. Ta melodie, co se rodila pod jeho prsty, stála za to, aby ji slyšelo více lidí.