JUST A LITTLE LOVE [SS&NM]

1. KAPITOLA - Velikonoce, 1996

Seděla v obývacím pokoji a četla si dopis od jejího syna. Byla velice znepokojená zprávou, kterou ji její jediný syn sdělil. Její malý chlapeček. Student pátého ročníku v Bradavicích. Perfekt a člen inkviziční jednotky Dolores Umbridgové. Odmítá přijet domů na velikonoční prázdniny.

Bylo to rozhodnutí, díky kterému se cítila více opuštěná. Jeho otec a její manžel Lucius Malfoy je opět zapleten do nevěry. Je si stoprocentně jistá, že se jedná o novou následovníci Temného pána. Jak je známo do řádu smrtijedů se dá dostat jen jedinou cestou. A tou je ukázat svou snahu a cennost. Nebylo to poprvé, co byl její muž do takovéto situace zapleten. Ale to jí tolik netrápilo. Trápil jí spíš fakt, že její chlapec odmítl přijet na prázdniny domů.

Proto se den před Velikonocemi, cítila tak, jak se cítila. Kdyby jen mohla navštívit svou rodinu. Její matka i otec jsou dávno po smrti. Bellatrix se někde schovaná s Temným pánem a Andromeda? Tu roky neviděla.

Byla opuštěná vlastní rodinou a nuda jí dohnala dělat věci, které jí byli od jejího manžela zakázané. Například se začala pohybovat, v blízkosti kuchyně a pozorovala domácí skřítky při vaření. Bylo opravdu pozoruhodné, jak to všechno zvládli.

Dnes, to však neskončilo jen pozorováním. Rozhodla se, že se pokusí upéct koláč. Popravdě neměla žádné zkušenosti s pečením. Co se týče vaření, tak zkušenosti měla jen z hodiny lektvarů. Navíc si nemyslela, že by to mělo být něco, co by čarodějnice v jejím věku nezvládla.

Opak byl však pravdou. Z kuchyně se vyvalil černý dým a ona tak poznala, že něco pokazila. Rychle odložila knihu a běžela do kuchyně. Snažila se dostat k troubě, ale marně. Nadýchala se totiž dýmu a zamotala se jí hlava. Rychle se chytila kuchyňské linky a snažila se opět dostat k troubě. Tentokrát však úspěšně. Otevřela dveře od trouby a chňapky rychle vyndala pekáč s koláčem.

Odložila ho rychle na kuchyňskou linku. Odhodila chňapky a kouzlem se zbavila dýmu. Ten ihned zmizel a jí se tak naskytl pohled na úplně černý třešňový koláč. Otáčela formu na různé strany a pozorovala každičký centimetr.,, Když to oškrábu, tak to nebude až tak zlé. " pomyslela si a začala seškrabávat spáleninu z jejího koláče. K její smůle to bylo celé černé a koláč mohl jít rovnou do koše. Odhodila koláč na kuchyňskou linku a posadila se na židli. Byla opravdu na sebe naštvaná. Je opravdu, tak neschopná?

Do kuchyně přiběhne malý ušatý tvor.,, Promerlina! Paní, co jste tu vyváděla?" řekne a vykulí oči na spoušť, kterou za sebou zanechala jeho paní. Skřítek k ní okamžitě přiběhl.,, Jste v pořádku, Paní? Nestalo se Vám něco?" kouká na ní se strachem v očích.,, Ne jsem v pořádku. Jen jsem se snažila upéct koláč, proto tu to vypadá, tak jak to tu vypadá." skřítek si přiloží ruku k ústům.,, Paní, ale Vy se tu nesmíte pohybovat. Jestli se to Pán doví, tak bude zle." Narcissa ho pohladí po hlavě.,, Já vím Su. Když mu to ale neřekneš, tak žádné zlo nebude." ,,Paní ale Su nesmí Pánovi lhát.-",, To není lhaní Su, jen se o tom prostě nezmíníš. A tím myslím, že nikde se o tom nezmíníš. Rozuměl si mi?" skřítek zakýve hlavou.,, Ano Paní, Su bude mlčet jako hrob." pousměje se.,, Ukliď to tu." zvedne se ze židle. Skřítek se hluboce pokloní.,, A nech té formálnosti. Mě se klanět nemusíš. Tedy jen když tu nikdo není." skřítek se na ní podívá. Jde k ní a políbí jí ruku.,, Jste tak hodná. A Su je moc za Vás tak šťastný." pláče. Narcissa ho pohladí po holé hlavě. Vytrhne svou ruku z jejího sevření a opustí kuchyň. Skřítek si otře slzy do oblečeného hadru a pustil se do úklidu kuchyně. 

Prochází se po ložnici a kouše si klouby na ruce. Její manžel ještě nedorazil domů. Což nebylo nic nového. Dělal to vždy. Zmizl na několik hodiny, někdy na několik dní, dokonce i týdnů. V tomto obrovském sídle byla sama. Kdysi jí dělal společnost alespoň její syn, ale tohle je už dávno pryč. Vyrostl a nemá o svou matku zájem, stejně jako jeho otec. Jak jen ona svůj život nenáviděla. Celý život byla využívaná mocnými muži. Nejprve jejím nevlastním otcem a teď jejím vlastním manželem. Zavřela oči a nechala stéct pár slz. Pláč je pro slabé a poražené. Jakoby slyšela svou matku. Rychle si setřela oči a popotáhla. Podívala se na sebe do zrcadla. Před ní nestála ta malá vystrašená dívka, která se bála svého nevlastního otce, nýbrž vysoce postavená žena, manželka, především ale matka. Matka skoro plnoletého chlapce. V zrcadle se odrážel odraz její tváře. Pomalu po své tváři přejela prsty. Zastavila se u rtů. Natočila hlavu trochu doprava. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Znovu otevřela oči. Odtáhla ruku ze své tváře a otočila se zpět. Bedlivě sledovala svůj odraz. Byla bledší víc než kdy dřív. O jejich kruzích pod očima nemluvě. Byla prostě vyřízená. Jak z jejího manžela, tak i z její šílené sestry Bellatrix. Nedávno utekla z azkabnského vězení a neměla vůbec tušení, kde se její drahá sestra nachází. Opět začínají ty strašlivé časy, plné strachu, boje a smrti. Vzala si hřeben do ruky a začala si česat vlasy. Po chvíli česání hřeben odložila a šla si lehnout do postele. Z nočního stolečku si vzala rozečtenou knihu a ponořila se do románu.

Ze čtení ji vyrušilo bouchnutí dveří. Odložila knihu na noční stolek. Vylezla z postele a přehodila přes sebe župan. Pomalým krokem sešla schody. Opatrně se podívala za roh a spatřila svého muže.,, Luciusi." řekla a vylezla zpoza rohu. Muž s blond vlasy se na ní otočil.,, Cissy." zašeptal.,, Ty nespíš?" zeptal se zaraženě.,, Ne." odmlčí se na chvíli.,, Čekala jsem na tebe." ,,Ach." řekne znuděně a odchází do ložnice. Zadrží ho však její dlaně.,, Luciusi, kde jsi byl?" optala se.,, Zmizel si aniž by si mi o tom řekl. Bála jsem se o tebe." pevně ho obejme.,, Měl jsem nějakou práci pro temného pána. Teď už jsem doma, tak se nemáš čeho bát." zvedne obličej a podívá se do jeho tváře.,, Ach tak práci pro temného pána?" odtáhne se od něj.,, A neměl si náhodou na práci něčí rozkrok? Přesněji rozkrok nějaké ženy?" pozvedne obočí.,, Do toho ti nic není Narcisso! To co si dělám ve svém volném čase je moje věc!" ušklíbne se.,, Oh, tak tvoje věc? Jsem tvoje žena! Matka tvého syna! Svůj volný čas máš trávit především se mnou a naším synem! Ne s kde jakou flundrou!" Lucius se zamračil.,, To stačí Narcisso!" z jeho očí se odrážela zlost. Narcissa zakroutí hlavou a pokračuje ve svém monologu.,, Ty mě podvádíš a já mám toho nechat? Trochu paradox nemyslíš?! V čem jsou ty ženy lepší než já?! Řekni mi jedinou věc." udělá pauzu a zhluboka se nadechne.,, V čem jsou ty ženy lepší než já, Luciusi?" zeptá se sotva slyšitelným hlasem a steče jí slza po tváři.,, Vždyť já po tobě toho tolik nechci. Jen aby si přestal vídat ty ženy a byl mi věrný, stejně jako jsem věrná já tobě. " mrkne a steče jí další slza. Lucius si povzdechne a jde k ní. Setře jí slaný pramen z tváře. Sleduje ho uplakanými oči.,, Víš v čem jsou lepší?" zakroutí hlavou.,, Ukazují se mi." začne se jí klepat ret.,, Dělají vše co jim řeknu. Podřizují se mi." bedlivě ho pozoruje.,, Narcisso pochop, že tohle tobě dělat prostě nemůžu.-",, Nemůžeš? A nebo nechceš?" ,, Nemohu. Jak jsi již řekla. Jsi moje žena a matka mého syna. Bylo by to velice ponižující. Hlavně pro ženu, jako jsi ty." pohladí jí po tváři.,, Už se s tím netrap, ano." chytne jí za tváře.,, Jsi jediná žena, kterou jsem kdy miloval a taky budu milovat." políbí jí na čelo.,, Dobrou noc." pousměje se na ní a odchází do ložnice. Sleduje jeho odcházející postavu a nespouští ho z očí. Jakoby to bylo včera, když se dozvěděla o jeho první nevěře. Cítila se stejně, jako se cítila právě teď. Zrazeně a poníženě. 

Pokračování příště.......