Dvacetsedm

first day of new job

"Adriano nemusíš tam chodit. Peníze máme" řekla mi máma.

"chci se taky pomalu osamostatnit mami. Nemůžu u tebe bydlet navždycky" odvětila jsem jí. Je začátek prázdnin a já bych se stejně doma nudila.

Pracuje jako soudkyně, takže je často pryč a já jsem tak doma se ségrou, která ale když není ve škole tak je většinou venku s kamarády. Jenže já jí vlastně vychovala.

Já mám ráda klid, takže mi nevadí být doma sama. Ke štěstí mi stačí si sednout do křesla v rohu mého pokoje a malovat si do skicáku, nebo si číst knížku.

"jsi paličatá jako býval tvůj otec Adriano" zakroutila nade mnou s malým úsměvem hlavou a políbila mě na čelo. Táta už tu sedm let není. Už sedm let žiju jen s mámou a ségrou.

"je to jen Brno a desíti měsíční mimino mami. Nevím kdy se vrátím, tak předem i dobrou noc" usměju se dám jí pusu na tvář.

"opatruj se" pousmála se a já opustila dům. Hned jak jsem otevřela dveře se ke mně přiřítila Sunny a ihned začala jančit po zahradě, zřejmě si myslela, že půjdeme ven.

"někdy jindy zlatko" podrbala jsem ji za uchem a vyšla z branky.

Nastoupila jsem do auta, nastartovala a rozjela se směr Brno. Mám dělat chůvu jedné rodině s deseti měsíční dcerkou. Doufám, že mě vezme dobře, já děti zbožňuju, takže by mě mrzelo, kdyby mě nevzala a k tomu by to strážení bylo těžší, kdyby se ode mě nechtěla nechat chovat ani na sebe sáhnout.

Cesta mi trvala jen asi dvaceti pět minut a já tak během chvíle stála před panelákem, kde jsem měla hlídat a vytočila číslo, které vlastní rodič té holčičky.

Vystoupila jsem z auta, zamkla ho a šla vstříc muži, kterej právě vyšel ze dveří.

"jsem Adam Krubert, táta Neli" usmál se a podal mi ruku. Vypadal jako milej chlap.

"Adriana Linhartová" oplatila jsem mu úsměv a přijala jeho ruku, kterýma jsme si následně potřásly.

Vyšli jsme tři patra a do jednoho z bytů.

"ahooj jsem Klára" usmála se od ucha k uchu menší zelenooká brunetka se světlejšími vlasy a objala mě.

"já jsem Adriana" pousmála jsem se.

"a tohle je Nelinka" řekla a zvedla ze stoličky holčičku, která byla celej tatínek, ovšem měla maminčiny tvářičky a pusinku.

"půjdeš k tetě? Jo jen tak mimochodem. Mně i Adamovi prosím tykej, nejsme o nic starší než ty" usmála se na ní. Ona mě chvilku sledovala a bylo vidět, že se styděla. Pak přikývla a Klárka mi jí dala na ruku.

"ahoj princezno" usmála jsem se a prstem jí pohladila po tváři. Ona se začala roztomile culit.

"Adame ukaž prosím Adri, kde co Nelča má, já se ještě potřebuju převléct" řekla Adamovi.

...

Projížděla jsem instagram, nové příspěvky a stories, protože Nelinka spala, když se ozval zvonek.

Co kdo chce v osm večer?

Rozešla jsem se ke dveřím, protože poslední co jsem teď chtěla bylo, aby někdo vzbudil Neli.

"a- um dobrý den. Co tu děláte ?" zasekl se brýlatý klučina, když za dveřma spatřil mě.

"jsem Adriana chůva Neli. Kdo jste vy ?" zeptala jsem se.

"jsem David, starší bratr Kláry. Nejsou doma ?" zeptal se.

"ne, ale měli by se během půl hodiny vrátit" řekla jsem.

"klidně tu na ně můžeš počkat" doplnila jsem hned na to.

"nene, není to nic důležitýho, navíc bych asi vzbudil Nelču. Rád jsem tě poznal" pousmál se. Vypadal jako moc milej kluk.

"já tebe taky. Tak asi a-" přerušil mou řeč a znovu přistoupil blíž.

"víš no. Vlastně je mi to trochu blbý, ale nedala bys mi prosím číslo, nebo instagram? Rád bych tě poznal třeba o něco víc" usmál se. Byl roztomilej, vypadal trochu jako medvídek.

"kam ho chceš napsat ?" pousmála jsem se s rukama na prsou.

On se jen znovu usmál a dal mi do rukou telefon, kam jsem naklikala svoje číslo.

"děkuju moc" uculil se a několikrát znovu kouknul, že ono číslo v telefonu opravdu má.

"není zač" pousmála jsem se.

"tak já někdy napíšu a mužem třeba- třeba na kafe" usmál se trochu nervózně.

"budu se těšit" oplatila jsem mu úsměv a zamávala mu na rozloučenou.

"i já" usmál se a začal odcházet.

Já zavřela dveře a šla zpět do obýváku. Stále jsem se culila jako blbeček. Byl moc milej a hodnej, což na mě docela zapůsobilo.

...

"Nelinka spinká" usmála jsem se, když jsem se s oběma přivítala.

"děkujeme Adriano, seš zlatá" usmála se na mě Klárka.

"jaké to bylo? Užili jste si to ?" zeptala jsem se s úsměvem, když jsme šli do obýváku.

"bylo to úžasný" řekla zasněně.

"jo a byl tu za tebou nějakej klučina. David myslím.. říkal že je tvůj brácha" řekla jsem jí. Teda doufám, že se jmenuje David.

"neříkal co chce, ale byl moc milej" řekla jsem.

"ale, ale. Slečně se zalíbil můj brácha. Ty ses culíš Adriano !" začala se smát.

"to není pravda! Jenom.. je to prostě hodnej a milej kluk" pousmála jsem se. Není to, ale asi můj typ.

"jo, to on je. Ale dávej si bacha na jeho kamarády" upozornila mě.

"proč? Co udělali zlé ?" zeptala jsem se. Její výraz vypadal vážně.

"jednou to třeba poznáš. Sám David ti to možná řekne" řekla.

_______
Vítám vás všechny u mojí nové famfikce dvacetsedm. Budu ráda už teď za jakékoliv názory a ohlasy.
A doufám, že se vám první kapitola líbila. Vidíme se snad co nejdřív u další<3

Eli♡