Nevěděl, co bylo za čas ani den. Všechno se dělo tak pomalu, že ani netušil, kým vlastně byl. A přitom všechno kolem běželo svým vlastním časem. Probouzel se do stavu, kdy netušil, co se stane dál. Nadechoval se s tím, že při každém dalším už může zůstat navždy sám.
Saul od té doby co zmizela, měl problém vstoupit do jejich ložnice. Nesl si s sebou také svá tajemství a bolesti, které čekaly jen na to, až bude slabý. Farah byla jeho pevný článek. Kotva, kterou potřeboval. Stačil jediný pohled a věděl, že všechno špatné bylo k něčemu dobré.
Ale nyní? Visel nad vším otazník. Měl sice svou rodinu, dvě malé děti a skvělého Skye. Ale nestačilo to. Stále tu byl strach, který ho pronásledoval. Nejednalo se o nic hmatatelného, pokud ho to nedrželo zrovna pod krkem. Objevoval se když spadly veškeré hradby.
V noci chtěl usínat s úsměvem na tváři při myšlence, že každým ukončeným dnem byla blíže cestě domů. Jenže jakmile zavřel oči, rozjelo se peklo.
„Saule, Saule," slyšel své jméno. Nevěděl však ze kterého směru se to ozývalo. Trýznivý hlas, za kterým se chtěl dostat. A přesto jakmile udělal krok vpřed, připadalo mu, že hlas se vzdálil o pár metrů dále.
Saul padl na kolena. Položil ruce do písku barvou připomínající její oči a trochu jej nabral.
„Nemůžu za tebou. Slyším tě, ale nevím kde jsi," dořekl a několik slz zmáčelo písek v jeho rukách.
Připomínalo to už epizody. Neopakovalo se to. Čím smutnil více, stávalo se to intenzivnější. Z temných nocí začaly noční můry zasahovat i do Saulova každodenního života. Dokud nepřišel den, kdy cítil povinnost jít ve svých vlastních stopách a vzpomínkách.
Stál na hranicích pozemku psychiatrické léčebny, kde ho Rosalind držela. Nemohl však udělat další krok, nedostávalo se mu dechu. S nohou mírně ve vzduchu nevěděl, zda tomu dokáže čelit. Stiskl prstýnek na řetízku okolo krku. Nechtěl ho za žádnou cenu ztratit, proto to tak udělal. Jenže v zádech cítil podivné mrazení.
Sestoupil až do temného a chladného sklepa. Bez toho aniž by něco řekl, se mu začalo vracet, co se tam kdysi stalo. Třásly se mu ruce. Podobně se cítil naposledy, když ho zranili při válečné misi, kterou absolvoval. Došel až na konec chodby, kde stále cítil podivnou vůni. Dokázal by ji přirovnat jen ke krvi. I když tu žádná nebyla.
Měl bys odejít, není to tu bezpečné, přemlouvalo ho svědomí. Chtěl něco odpovědět, ale krk měl stažený, že toho nebyl schopen.
Najednou však uviděl podivné temné stvoření. Padl na kolena a ono se přiblížilo. Byl bezmocný. Hlavou mu stále jela jedna a ta samá myšlenka. Farah se už nikdy nevrátí. Uši měl plné zvuku, který nikdo jiný neslyšel. I kdyby si zakryl uši, nepomohlo by to. Zvuk výstřelu však stále sílil.
„Omlouvám se, Farah. Nechci tě ztratit, ale nemám sílu odolávat."
„Ale já ti věřím. Nevzala jsem si přece slabocha. A navíc, víla musí věřit svému specialistovi."
Saul zavřel oči a plně se oddal svíravému pocitu. Ještě než to stačil udělat, podivné stvoření zmizelo. Byl to jeho vlastní strach, který ho škrtil. Nezmizel, jen získal kontrolu nad Saulovým vědomím a ponořil ho do podivného spánku.
Kdyby na něj vyskočil podivný kostlivec, případně muž s motorovou pilou, nejspíš by je ještě pozdravil a šel dál.
أنت تقرأ
Short stories FF
القصة القصيرةMyslím, že jak název již napovídá :3 Bude se jednat především o povídky této dvojice. Pokud se zde objeví i něco jiného, tak to samozřejmě zmíním předem.
