4

669 31 0
                                    

Klekla jsem si na zem a zavolala dolů.
"Co se děje? A co tam děláte?"
"Prosím, pomoc..." Zakřičela jen dívka a já se opět zvedla a vzala jsem nástroj na sbírání odpadků.
Zaklínila jsem ho do mezery mezi železem a betonem a snažila se vypáčit víko.

Chvíli jsem se snažila to otevřít, bylo to těžké víko, jen co je pravda. Po čele mi stékal pot až do vlasů, které jsem měla rozcuchané z námahy a špinavé z uklízení.
Najednou přiběhli neznámí dva kluci, už jsem je viděla ve škole, ale jména neznám, a okamžitě se sehnuli k víku a páčili ho se mnou. Nástroj, kterým jsem páčila se ulomil, takže jsem se musela znovu skrčit a všichni tři jsme se snažili víko vytáhnout ven.

Bylo to neskutečně těžké i ve třech, navíc jsme do sebe trochu strkali hlavami.
Z kanálu se začala valit voda. Zabrala jsem největší silou, kterou jsem v sobě dokázala ještě najít a najednou víko vypadlo. Dívka se vytáhla na beton a plivala zbylou vodu. Byla celá mokrá a špinavá. Neměla jsem nejmenší ponětí, proč tam vůbec lezla.

"Jsi v pohodě?" Zeptali se jí oba dva kluci a ona sarkasticky prohlásila, že ji nikdy nebylo lépe.
"Tohle jsme nehledali že?" Promluvila, když se vydychala a vytáhla ze zadní kapsy pistoli.
Vyvalila jsem na to oči a pomalu se zvedla do stoje.
"Asi mi neřeknete, co se tu děje že?" Promluvila jsem konečně a všichni tři se na mě otočili.

Dali takzvaně hlavy dohromady a chvíli spolu mluvili. Pak nejspíš usoudili, že je fuk, když mi to řeknou a rozpovídali se o tom, že je John B nevinný a oni mu chtějí pomoct, protože vědí, kdo byl skutečný vrah a nikdo jim nevěří.
"Aha...Okey...takže vy chcete tu pistoli vzít na policii, nechat ji prozkoumat a očistit tak svého kamaráda...nebyl náhodou mrtvej?" Vyptávala jsem se dál.
"Není mrtvej. Ale nemůže se vrátit dokud ho neocistime." Holka uprostřed strčila loktem do kluka, který mluvil, nejspíš nechtěla, aby prozradil ještě víc.

"V klidu, můžete mi věřit, jsem nestranná...zatím, nebyla jsem tam, takže nemůžu posoudit, ale vypadáte, že si nevymýšlíte. Lháře poznám. Jsem Elys." Řekla jsem a natáhla ruku směrem k nim.
"Kiara." Představila se holka uprostřed.
"Neznáme se od někud?" Zeptala se pak.
"Nedávno jsme se potkali před školou, jinak asi ne."
"Jsem Pope." Přestavil se kluk, který mi předtím vysvětloval situaci.
"JJ." Představil se poslední.

"JJ? Jako zkratka pro jo jo? Co to znamená? John John nebo tak?" Zajímalo mě, ale kluk se jen zasmál.
"Prostě JJ."
"Tak fajn. Měli bychom teda asi jít na policii ne? Když už máte ten důkaz."

Vydali jsme se na stanici. Do většiny z debaty jsem se nazapojovala, nebyla jsem svědek, takže jsem znala informace jen z televize.
"Donesli jsme zbraň, byl by nesmysl to neprověřit." Řekl Pope než odešel z kanceláře.
"Hele, nejsem polda, ale to, co říkají má možná něco do sebe." Promluvila jsem konečně.
"Běž za kamarády." Odehnal mě polda.
"Nejsem jejich kamarádka, právě jsme se potkali." Pak jsem odešla ze stanice a doběhla tři nové známé.

"Kde bydlíš?" Zeptala se mě Kiara.
"No, kus od města." Mávala jsem neurčitě rukou.
"Nevěděla jsem, že bohatí bydlí i mimo město." Byla to pravda, nebydleli, ale já se musela tvářit jako bohatá osoba.
"Hm, obvykle ne. Nechceš se převléct? Můžu ti sehnat nějaký hadry?" Změnila jsem téma, když jsme šli kolem veřejných sprch.
"Jo, to by bylo fajn."

Zatímco JJ se vydal domů a Kia s Popem ke sprcham, já šla do obchodu. Už bylo sice zavřeno, ale já měla své taktiky. Z vlasů jsem vytáhla sponku a párkrát s ní otočila v zámku, takže se odemkl. Pak jsem se vplížila dovnitř a vzala pár kusů oděvu, které jsem zrovna našla.

Pak jsem urychleně zmizela a předala oblečení Popovi, který seděl vedle sprch.
"Díky." Ozvalo se jen a já zamávala a zmizela z dohledu.

Doma jsem byla pozdě večer, protože jsem poprvé po dlouhé době šla pěšky. Jakmile jsem otevřela dveře, čekalo na mě překvapení.
Na mém křesle seděla žena, vedle sebe měla berle a naproti dveřím stál muž.

Heh, Sakra?

𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑Kde žijí příběhy. Začni objevovat