𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

5

V ruce jsem držela dopis se zlatou pečetí, na které byl vyražený symbol pšenice. Už jsem to jednou viděla, ale tentokrát jsem měla za úkol to někomu předat. Jakmile jsem ráno vyběhla z domu, čekal na silnici muž, kterému jsem měla dopis předat. Neřekl ani slovo a odešel.

Přelezla jsem plot k někomu na zahradu a ukradla jsem kolo, které jsem zahlédla ze silnice. Dojela jsem až do školy a tam kolo opět opřela o stojan. Do třídy jsem přišla těsně před zvoněním a sedla si na své místo.

Dostali jsme do ruky testy. Samozřejmě jsem se nijak moc neučila, takže nemělo smysl se tím zabývat.

'kdo byl prvním Evropanem na Americkém kontinentu?'
Hah, to byl přeci Kolbus...ne Kolumbus...snad.

"Dobrý den, mohl bych si na chvíli půjčit pana Heywarda?" Ozvalo se ode dveří, kde stál muž, který si ode mě ráno vzal dopis.
"Zrovna píšeme test." Pronesl rozhozený učitel.
"Je to velmi důležité a bude to jen na chvíli." Nenechal se odbýt neznámý.

Z lavice se zvedl Pope a odešel spolu s neznámým ze třídy. Kdybych věděla jeho příjmení, tak bych mu ten dopis klidně mohla předat sama. Jakmile se vrátil asi po pěti minutách do třídy, ukázal dopis Kie. Pak se otočil na druhou stranu a ukázal dopis JJovi, který seděl přede mnou. Na dopise byla mě velmi známá pečeť.
"A doprd," začal JJ, ale učitel se na něho přísně podíval.
"Prkýnka..." Dokončil a já se potichu zasmála.

Hned po hodině se všichni tři zvedli a běželi na chodbu.
"Pojď s náma." Řekla mi ještě Kiara a tak jsem vyběhla za nimi.
Doběhli jsme do učebny, kde byly počítače.
Všichni jsme se shlukli u jednoho z nich a zírali na obálku.

Pope ji hodil JJovi.
"Přečti to." JJ vytáhl dopis a rozložil ho.
"Nahlas." Poznamenala Kiara, která také chtěla vědět, co se tam píše.
"Eh...neumím číst psací písmo." Přiznal se mi potichu JJ a já mu vzala obálku.

Milý pane Heywarde, mám hmotný důkaz který může očistit Johna B Routledge, je životně důležité, abyste se se mnou setkal v Charlestonu King Street 27 dnes v osm hodin.
Přijďte sám.
C. Limbrey

Přečetla jsem a všichni ztichli.
"Charleston?? Jako fakt?" Charleston bylo místo kam jsem nechtěla už nikdy v životě jet. Hádám, že plány se mění.
"Je to asi osm hodin cesty odtud, takže musíme vyrazit hned..." Řekl Pope a pak něco naklikal do počítače.
"Kdokoliv je ten Limbrey, je příbuzný s Royal Merchantem." Řekl po chvíli ticha.
"Příbuzná." Opravila jsem ho a všichni se na mě opět otočili.

Zarazila jsem se. Budu jim o tom muset říct? Můžu se z toho nějak vylhat, ale jak...už na mě zírají moc dlouho...asi bude lepší, když to vyklopim. Ale, má to spoustu ale, ale hlavní je, možná se se mnou přestanou bavit. Jo, znám je chvíli, ale jsou docela fajn a navíc je dobrodružné se s nimi bavit.

"Eh, no párkrát jsem ji potkala." Vyklopila jsem nakonec jen. Stále mě sledovali, nejspíš čekali lepší vysvětlení.
"No, fajn, jednou ode mě odkoupila nějaký kus vosku co jsem vylovila a v tom byl nějakej papír...no a včera se objevila zas a vrazila mi tenhle dopis, že ho mám předat nějakýmu chlapíkovi a ten ho pak předal Popovi...jestli víte co říkám..." Vysvětlila jsem nakonec a oni zdá se pochopili.

Vypadalo to, že jim to dokonce nevadí. Hned jsem se cítila lépe.
"Navíc, když se na ten dopis podíváš, můžeš si všimnout toho písma, chlap by použil něco jednoduchého co jde snadno přečíst a ne ozdobné psací písmo." Dodala jsem ještě a ostatní kývli.
"To má něco do sebe..." Řekl Pope a zamyslel se.

"Okey, musíme sehnat auto." Řekl JJ.
"To můžu zařídit." Přihlásila jsem se a rovnou vykročila ke dveřím.
"Sejdeme se za deset minut na křižovatce u toho kanálu, kde jsme se potkali. Já mizim pro auto." A s těmi slovy jsem opustila školu a zamířila na parkoviště.