𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

7

"Zkoušeli jste volat na to číslo Johnovi B?" Promluvil najednou Pope.
"Jo asi tak milionkrát. Furt to bere nějaká náhodná paní v hotelu." Odpověděla Kia.
"Zkusíme mu zavolat až ho očistíme...tenhle dopis nám pomůže."
Jen jsem se na ně usmála a poslouchala jejich rozhovory. Jistě mě nebrali jako součást party, ale aspoň mě vzali s sebou.

Když jsme byli opět na silnici, Kiara se rozhodla něco zjistit o těch Limbreyových.
"Vlastní asi polovinu Charlestonu. Je to podezřelý."
"Jo a proč hlavně vybrali tebe? To je ještě podezřelejší." Doplnil JJ.
Najednou se z kapoty auta začalo kouřit.
"Zastav!" Nařídila Kiara.
"Mám citlivý plíce." Ztěžoval si JJ.
"Jo a proto kouříš, hochu, rozhodni se, plíce nebo kouření." Řekla jsem mezi kašlem.
Pope mezitím zastavil a všichni jsme vylezli z auta.

"Bude to chladič." Prohlásil Pope jakmile otevřel víko kapoty.
"Jo kámo, povedlo se ti zahodit poklici." Ozval se odněkud zezadu JJ.
"Hm, tak můžeme zkusit veřejnou dopravu, stop nebo si půjčit kola?" Navrhla Kiara.
"Hele, znám chlápka, co nám může sehnat nějak levně auto, bydlí kousek odtud...můžeme za ním zajít." Ostatní souhlasili a tak jsme se rozeběhli mnou určeným směrem.

Zastavili jsme až u velkého parkoviště.
"Hej, Jime!" Zařvala jsem na celý prostor a z garáže vyšel starší muž v černém tilku a rudém šátku na hlavě.
"Liso? Co ty tady prosimtě?"
"Liso?" Zeptala se Kiara.
"Jo, to vysvětlím pak..."

"Jime, potřebujeme sehnat auto, měli jsme sice jedno, ale rozbilo se kus na cestě.."
"Jasně, mám tu spoustu aut, jen si vyberte." Řekl a ukázal rukou přes parkoviště.

Procházeli jsme kolem stovek aut. Většina z nich byla moc malá, buď dvoumístná nebo třímístná.
"Hele, tak vemte tohle a jeďte, já se nějak vrátím." Navrhla jsem, když jsme stáli znovu u dlouhého auta pro tři osoby s dlouhým otevřeným kufrem.
"Nemůžeme tě tu přeci nechat ne?" Prohlásil Pope a ohlédl se za sebe, na ostatní, kteří jen přikývli.

"Tak můžu jet v kufru, navíc tohle bude levnější než čtyřmístný." Navrhla jsem znova a vypadalo to, že nad tím přemýšlejí.
"Já klidně pojedu v kufru?" Nabídl se JJ.
"Ne, to ne, vy se znáte dlouho a určitě si máte víc co říct, já jsem jen taková...řekněme náhodná osoba co jede s vámi, takže můžu jet v kufru, navíc dřív mě táta taky vozil v takovymhle autě v kufru."
"Tak můžu jet s tebou v kufru, abychom se vevnitř tolik nemačkali a nebudeš tam aspoň sama." Trval na svém JJ a tak jsme se nakonec rozhodli to auto vzít.

"Dobrá, Jime, bereme tohle, kolik stojí?" Promluvila jsem na staršího chlapíka.
"370" odpověděl a všichni jsme se na sebe otočili.
"Já to vemu..." Řekla jsem nakonec.
"Vážně?" Ptal se Pope.
"Tak já vezmu půlku." Nabídla se Kiara.
"Ne, v pohodě, já to vemu, tamto auto jsem vzala já a rozbilo se, takže je na mě případná oprava...beru to já." Rozhodla jsem a šla s Jimem do garáže, kde byla pokladna.

"Tak povídej Liso, jak se vede?" Ptal se hned co jsme se vzdálili od ostatních.
"Jo, supr."
"Můžu zavolat vašim at to zaplatěj ne?" Vyptával se dal Jim.
"Eh, to ne, naši tu nejsou, bydlím tu sama...teda v Outer banks."
"Jak to?" Ptal se dál.
"Hm, naši už umřeli, zastřelil je nějakej borec v Charlestonu, kam teď jedem...možná ho potkám." Vysvětlila jsem.
"Tak to mě mrzí...aspoň ti dám slevu." Navrhl Jim.
"Díky moc." Dala jsem Jimovi peníze, objala ho a vydala se za ostatními.

Mezitím se setmělo.

Klíče jsem předala Popovi, který nastartoval a odjel na nějakou louku asi pět kilometrů daleko, kde zastavil.
"Přestávka na spaní." Prohlásil a vylezl s Kiarou za námi do kufru. Byli jsme tam sice dost nasáčkovaní, ale dalo se to. JJ ležel úplně u zadního skla auta, vedle jsem byla já, pak Kiara a na kraji byl Pope.
"Tak dobrou lidi." Řekla jsem a uvelebila se na svém místě.