𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

8

Ráno, když jsem se probrala bylo už světlo. Chvíli jsem sledovala ostatní, jak spí a pak jsem se pomalu zvedla a spolu s batohem seskočila na zem. Vyhrabala jsem nějaké čisté oblečení a šla jsem se převléct. Když jsem se vrátila, ostatní už byli vzhůru.
"Kdes byla? Hledali jsme tě." Pokárala mě Kiara.
"Jen jsem se šla převléct..." Kiara jen kývla, jakože pochopila a já naskočila i s batohem za JJem do kufru.

"Čau." Pozdravil mě.
"Čau." Mávla jsem a usadila se zády k oknu vedle něho. Pope vyjel na dálnici a brzo jsme už viděli cedule s nápisy místa, kam jsme mířili.
Foukal teplý vítr a svítilo slunce. Milovala jsem tohle počasí a dokonce jsem dříve milovala i Charleston, ale nikomu bych to nepřiznala.

Možná se mi ale znalost toho místa bude hodit.
Kiara otevřela okno do kufru, abychom slyšeli, co říká.
"Jsou to nóbl lidi, řídí to tu tak 300 let." Vykládala nám, když jsme zabočili do města.
"Naše šlechta je proti nim chudá jak kostelní myši."
"Tady to je." Ukázala jsem doleva, kde jsem viděla velký bílý dům, který mohl patřit jedině někomu hodně bohatému.

"Fakt je to tohle?" Pochyboval JJ.
"Jo, adresa sedí. Jaks to věděla?" Zeptal se mě Pope.
"Jen jsem odhadovala, že to bude něco majestátního. Tak jdeme ne?" Zavelela jsem a vydali jsme se k domovním dveřím.

Dům byl oplocený vysokými mřížemi s hroty na konci, nejspíš aby to nikdo nepřelezl.
Pope zazvonil na zvonek, ale nikdo nepřicházel, takže zkusil ještě klepatko, když se dveře najednou otevřely dokořán a vykoukl na nás povědomý muž. Byl to ten samý, který se už dvakrát objevil u mě v obýváku a jehož jméno stále ještě nevím.

"Ty budeš Pope že?" Zeptal se, když se díval na dotyčného.
"Vy jste pan Limbrey?"
"PANÍ Limbrey tě očekávala už včera." Zdůraznil slovo paní, když mluvil.
"Jo, rozbil se nám karburátor uprostřed ničeho..." Vysvětlil JJ.
"Chtěli jsme zavolat, ale nemáme číslo." Řekla Kiara a já si vzadu trochu odkašlala. Já, samozřejmě číslo mám, ale nikdo se mě na to neptal.

"A čekala, že budeš sám, kámoši zůstanou venku...ale Elys jde s tebou." Prohlásil muž a oba dva nás poslal dovnitř. Otočila jsem se na JJ a Kiaru se zděšeným výrazem, ale oni mě pohledem uklidnili. Snad se na ně můžu spolehnout, kdyby se něco stalo...

Muž nás v předsíni opustil a někam odešel.
My s Popem jsme si prohlíželi vystavené obrazy a další nesmysly.
"Hmmm, prachatá..." Zamumlala jsem a Pope se krátce zasmál.

"Pane Heywarde...a Elys...jsem Carla Limbrey, posaďte se." Zatímco se Pope i Céčko posadili, já zůstala stát a prohlížela si obrazy. Paní Limbreyvá si mě víceméně nijak moc nevšímala a bavila se s Popem, takže já se procházela kolem a pozorovala všechny možné drahé věci, které bych mohla ukrást. Zalíbil se mi zlatý hřeben nebo pozlacený prsten s modrým kamenem. Já bych ho sice nosit nemohla, ale prodat by se dal.

"Vím, že Rafe zabil šerifku mám i důkaz." Zaslechla jsem útržek z konverzace a pozorněji se zaposlouchala do hovoru ve vedlejší místnosti.
"Dám ti tu nahrávku, ale chci za to klíč. Klíč Denmarkův."
Zaprvé, jak to jako mluví?
Zadruhé, jakej klíč sakra?
A za třetí, kdo je do hajzlu Denmark??

Pak hovor utichl a já slyšela kroky. Nejspíš někam odešli, takže jsem vešla zpět do pokoje. Nebyli tam. Vrátila jsem se ke zlatému prstenu a už jsem se pro něj natahovala, ale něco mě přerušilo. Ne něco, někdo.
"Tak co, ty k nim patříš?" Zeptal se mě muž.
"Ke komu?" Zeptala jsem se, ale místo odpovědi mě muž vzal za loket a táhl mě ven.

"Jdeme ven, ostatní už tam jsou." Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Jak to ví on?

Vyšli jsme ke dveřím a tam muž chytil druhou rukou Popa a oba nás táhl ven kolem mřížové brány. Všimla jsem si auta, kde seděl JJ s Kiarou a lehce jsem se na ně usmála. Zamávala bych, ale možná by to brali jako provokaci, takže jsem se nijak moc nehýbala.