𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

10

Jeli jsme do přístavu jak nejrychleji to šlo. To znamená, že jsme jeli rychlostí asi dvacet pět kilometrů za hodinu, každé auto by nás dohnalo za pár vteřin, ale žádné nikde kolem nebylo.

Jakmile jsme zastavili na pláži, kde byla přivázaná loď, vyskočila jsem z kárky a běžela za ostatními, kteří už odvazovali loď. Jakmile jsme vypluli, všichni jsme si oddechli. Zase chvíli klid, pomyslela jsem si a zadívala se do modrých vln. Ráda bych si zase zasurfovala, ale nejspíš nebudu mít moc času, pokud se budu chtít dál bavit s touhle skupinkou.

"Čau, jsem John B." Ozvalo se vedle mě, kde stál rozcuchaný kluk.
"Čau, Elys, těší mě." Podala jsem mu ruku, což ho nejspíš zaskočilo a pak se mi představila jeho holka.
"Sarah." Opět jsem ji podala ruku.
"Ty seš bohatá?" Zeptal se John a já se zarazila. Co sakra řeknu? Naštěstí mě opět zachránila Kiara.

"Hele, sorry že ruším vaší konverzaci, ale možná bychom se mohli třeba najíst?" Okamžitě jsem souhlasila a všichni jsme se vydali na přední palubu, odkud jsme vyskočili na mokré dřevo mola.

Vystoupili jsme někde u lesa, kde jsem to neznala. Zatímco kluci hlídali loď, my jsme se vydali hledat něco, co se dalo jíst. Rozdělili jsme se hned na břehu. Šla jsem po nějaké vyšlapané cestičce směrem dál do lesa a rozhlížela se všude kolem. Najednou se odněkud zleva ozval hlas Sarah, která asi něco našla.

Stočila jsem své kroky víc vpravo, abych prohledala větší prostor a dívala se po zemi. K mému překvapení jsem po chvíli našla osamocenou houbu, jenže byla asi nejedlá. Hledala jsem tedy dál. Obešla jsem tlustý strom a přeskočila několik větví, ale pak jsem po něčem sjela na zem a skončila v trávě s něčím kulatým vedle sebe po obou stranách.

Zvedla jsem se do sedu a zjistila jsem, že ty kulaté věci byly melouny. Dva velikánské zelené a kulaté. Zní to zajímavě že? Vytáhla jsem z kapsy své vesty kapesní nožík, který jsem jednou našla v lese, byla na něm vyřezaná písmena W.C., což mi přišlo vtipné a tak jsem si ho nechala.

Odřezala jsem oba dva melouny a každý vzala do jedné ruky. Doufala jsem, že někde nezakopnu, protože bych si asi zlomila žebra, kdybych takhle spadla na zem. Šla jsem stejnou cestou zpět k lodi. Čím víc jsem se blížila, tím zřetelněji jsem slyšela jejich hovor.

Nakonec jsem se konečně dohrabala na palubu.
"Nemůžete mi někdo prosím pomoct?" Zeptala jsem se, protože všichni už vesele snídali a mě si nevšímali. Naštěstí se zvedl JJ, který seděl nejblíž a vzal ode mě oba melouny.
"Díky." Usmála jsem se a sedla si na volné místo vedle něho.

Několik hodin jsme tam jedli melouny, dokud jsme se nerozhodli raději vyrazit domů. Když jsme vyplouvali, bylo už po poledni. Pluli jsme sice rychle, ale cesta byla dlouhá, takže nás odhad času byl, že připlujeme až k večeru.

"Čau, máš chvíli na pokec?" Zeptala se mě Kiara a přisedla si ke mě na zem.
"Jo, jasný, co se děje?"
"No, jen jsem chtěla vědět, jestli je všechno v pohodě, protože mi přijde, že nám něco tajíš, ale samozřejmě o tom nic nevím, jen mám takový pocit...navíc mě zajímalo, proč ti ten prodejce aut říkal Liso a odkud se znáte a tak..." Vyklopila na mě Kiara na jeden nádech.

"Jim? S tím se znám dlouho, byl to známej mýho táty, něco jako strejda, říkal mi vždycky Liso, protože jsem se tak dřív jmenovala, než jsem si ho nechala změnit samozřejmě. Proč by něco nebylo v pohodě?" Zeptala jsem se na oplátku já.

"Nevím, jen se ptám, moc se neznáme, ale mohla jsem si všimnout, že Charleston asi nebude úplně tvoje oblíbený město."
"No, to není." Řekla jsem a zasmála se.