𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

11

Odpoledne jsme dorazili zpátky do Outer banks a skončili u nějakého domu, kde stála na zahradě vířivka. Vypadalo to na hodně drahou vířivku, ale neměla jsem to srdce se na něco ptát. Zapálili jsme táborák a užívali si nočního klidu kolem. JJ s Popem tancovali kolem ohně a pak se přidal i John B. Když jsem se otočila zpátky na JJe, měl najednou na hlavě krabici, kterou sebral bůh ví kde a já se ihned rozesmála spolu s ostatními. Myslím, že něco říkal, ale přes karton nebylo rozumět ani jediné písmeno.

Pope začal při tanci rapovat nějakou neznámou píseň, nejspíš si ji vymyslel, ale znělo to dost dobře. Možná by mohl být zpěvák. Když dokončil svoje vystoupení a všichni jsme dotleskali, rozhodl se JJ a Pope, že se budou prát nebo co. Nejdřív to vypadalo spíš jako pošťuchování, ale to bylo asi jen proto, že jsem úplně nechápala, o co jde.

John B se mezitím někam vypařil a pak zmizel Pope a Kiara. To vůbec nebylo podezřelé...

"To vy jste umřeli." Prohlásil najednou JJ a já se probrala z transu. Cože? O čem se baví?
"Měls jeden úkol JJ." Řekla se smíchem Sarah a já se snažila přijít na to, co se dělo.
"Jeden, fakt, kdo sehnal dodávku?" Teď jsem byla už úplně mimo.
"What the heck, může mi někdo říct, co se tu děje?" Přerušila jsem je oba a oni se jako na povel začali smát.
"Asi ne?" Odpověděl mezi smíchem JJ a já se konečně začala smát taky.

JJ se pak zvedl a vydal se nejspíš za Johnem B. Zůstali jsme tam sedět jen já a Sarah.
"Jak ses sem dostala? Seš bohatá ne?" Zahájila hovor Sarah.
"No, ty jsi asi tak nejbohatší v celým městě, máš co říkat." Obě jsme se opět zasmáli. Samozřejmě na tom nebylo nic divného, všichni jsme byli trochu mimo.

Najednou se ozval zvuk. Zvuk dveří od auta.
"To co bylo?" Zašeptala jsem, ale ostatní si toho nejspíš také všimli.
JJ zakvokal jako slepice a já měla co dělat, abych se nerozesmala na celé kolo. Naštěstí mu John zakryl pusu, jinak bych se určitě neudržela.

Kývl hlavou směrem ke stromu a všichni jsme se co nejtišeji vydali k němu. Postupně jsme se vyšplhali do koruny a schovali se mezi husté větve. Dívala jsem se dolů a poslouchala hovor dvou neznámých lidí.
"Našels něco?" Ozval se jeden neznámý.
"Ne, nic, ale byli tu, čum na to vohniště." Odpověděl druhý neznámý.
"Jo skvělej postřeh ty skaute."
"Určitě nejsou daleko."
"Hele vole, co je tohle? P4L..., Takže tvoje ségra je jako chudák navždy?"

Jeden kluk vytáhl něco z kapsy. Byla to pistole a nejspíš byla i nabitá.  Namířil na nás, jakoby nás snad mohl vidět a začal střílet. Jedná rána zasáhla kmen těsně vedle JJovy hlavy a další letěla úplně mimo. Jedna prosvištěla tak blízko mojí ruky, že ji možná i škrtla. Po asi pěti výstřelech ho druhý uklidnil a oba dva utekli. Uklouzla mi noha a málem jsem nás všechny prozradila, kdyby mě JJ nestačil zachytit.
"Díky." Zašeptala jsem a opět se chytila větví.

Několik dalších minut jsme zůstali na místě, dokud jsme neměli jistotu, že nejsou pryč. Pak jsme všichni seskočili na zem. Nikdo z nás tu noc nespal. Neustále jsme byli v pozoru a každý byť minimální zvuk nás okamžitě postavil na nohy.