𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

17

Dojeli jsme k Popovi domů.
"Jsem příbuznej Denmarka Tannyho." Řekl Pope.
"To byl kdo?" Opět mi nikdo neodpověděl a místo toho John B prohlásil, že je Pope král.
"Musíme tě korunovat!" Navrhl okamžitě a předvedl korunovaci jako z komiksu.
"Nejsme tě hodni..." Vykřikovali všichni a začali se klanět. Možná jsem měla na hodinách dějepisu dávat trochu víc pozor, teď bych možná věděla, co se děje.

"Tak fajn, nechte toho už vy blázni." Promluvil konečně Pope a všichni se narovnali. Začala jsem se smát a pak se přidali i ostatní.
"Měli jste se vidět." Řekla jsem jen a smála se dál.

"Víte, teď jsem si vzpomněl na ten dopis od Limbrey. Byla tam taková ta zlata pečeť s vyraženou pšenicí..." Promluvil už vážněji Pope.
"Jo, to je pravda, Ha, věděla jsem že to bylo divný!" Řekla jsem já a vyskočila u své výpovědi jako malé dítě, když něco uhodne. JJ se začal smát.
"Co?" Zeptala jsem se jen, ale on zavrtěl hlavou a dál se usmíval.
"Takže to musí nějak souviset s Royal Merchantem." Dokončil Pope.

"Tak a už jsem zase úplně mimo..." Zašeptala jsem a sedla si na dřevo mola, abych tam nemusela celou dobu stát jak měkké i.
"To je podezřelý." Řekl JJ.
"Ale, když najdeme ten kříž dřív než ona, můžeme se o něj rozdělit jako o zlato." Pokračoval dál Pope. Samozřejmě jsem okamžitě zvedla hlavu, když se mluvilo o zlatě, ale na druhou stranu se mi příčilo se o něj dělit. A hlavně se dělit s přáteli, jejichž to zlato vlastně je, kamarádům se nekrade.

"A žít šťastně až do smrti?" Ozvala e povědomý hlas a na molo vstoupila Limbrey se svými berlemi a tím chlápkem.
"Napadli jste mi otce!" Vystartoval okamžitě Pope a téměř po ní skočil, kdyby ho John B nezachytil.

"No já teda určitě ne." Řekla s klidem Limbrey.
"Psychouše poznáme už z dálky." Řekla Kiara a s odporem ženu sledovala. Ta si její poznámky nevšímala.
"Proč by můj zaměstnanec napadal tvého otce?" Promluvila až příliš preslazeně. Něco tady nehrálo...kromě toho že nehrála žádná hudba.

JJ s Johnem na sebe spiklenecky mrkli a já se zvedla ze sedu, abych věděla, co se bude dít.
"Chci ten klíč. Nemám na výběr a ty taky ne." Řekla Limbrey. Občas bych si přála mluvit s takovým klidem jako ona o tak důležitých věcech. Sakra, je to jen klíč, když budu chtít, odleju si jinej ne?

"Hledáte snad tohle?" Zeptal se John B s klíčem v ruce, který držel nad hlavou. Přemýšlela jsem, jak se mohl Popův klíč dostat k Johnovi, ale vysvětlilo se to, jakmile jsem si všimla, jak si Pope vytáhl z kapsy ten samý klíč. Takže ten, co ho držel John byl nejspíš podvrh.

"Ano, přesně tak."
"Příliv je asi šest metrů hluboký..." Začal John a já si myslela, že mu snad úplně přeskočilo. Proč mluví o přílivu? Nejspíš to bude něco chytrého a já to jen nechápu.
"Takže, když ten klíč budu chtít hodit třeba...do kanálu, už ho nejspíš nikdy nenajdete....mám to udělat?"

"Ne!" Zakřičela Limbrey a já měla co dělat, abych se nad její směšnou reakci nezasmála. JJ si očividně všiml, že se snažím nerozesmát a stoupl si tak, abych v nejhorším nebyla vidět.
"Díky." Zašeptala jsem a dál bojovala s nutkáním začít se řehtat na celé kolo.

"Dám vám klíč, ale chci kazetu...a jméno těch vrahů, co chtěla vědět ona." Řekl Pope a mě zaskočil. Zaprvé, nejspíš na mě ukazoval a já byla schovaná za JJem, takže mě nikdo nemohl vidět a muselo to vypadat směšně a zadruhé, proč by pro mě Pope něco takového dělal, když na mě byl ještě před chvílí naštvaný za to, že jsem lhala o tom, že jsem bohatá?