𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

27

"Bude příliv." Konstatoval Pope, jakmile jsme dojeli k blátivé stezce, kde byly vyjeté kolejnice od pneumatik a plné hnědé zakalené vody.
"To je teda fakt super. Jak jsem mohla myslet, že to bude jednoduchý?" Položila jsem spíše řečnickou otázku a Sarah se na mě soucitně usmála.

"Tak počkat...oni už tu jeli, Limbreyová už tu musela projet..." Všiml si po chvíli Pope a ukazoval na cestu. Ze zadu jsem si moc nevšimla ničeho divného, ale on vidí i to, co nevidí.
"No, tak to abychom si pospíšili." Řekl JJ.
"No neříkej Sherlocku...vypadá to....nerovně." navázal John B.
"Tak s tím, budu muset nejspíš souhlasit." Řekl opět JJ.

"Je asi blbý se na to ptát zrovna teď, ale nemáte tu náhodou nějaký prkna?" Zeptala jsem se, když jsem si cestu pořádně prohlédla ze zadního sedadla.
"Jo, to je blbý." Otočil se na mě JJ.
"Oni tím ale museli nějak projet ne?" Ptala se Kiara. Něco do sebe to skutečně mělo.

"Proč děláte, jako byste to stejně neudělali?" Řekla Sarah a všichni jsme se na ni otočili.
"Fajn, tak hlavně rychle." Řekl JJ jakmile se znovu otočil dopředu.
"A drž se uprostřed."
"Hlavně nebrzdi jasný? Sice neumím řídit, ale tohle je pravidlo číslo jedna!"

"Tak dělej, nejedeš dost rychle kámo, pořádně na to šlápni, musíme to projet rychle." Naváděl JJ a já si pomyslela, že už nejspíš vím, kdo by mě mohl naučit řídit.
"Kloužeme se tu jak na klouzačce." Poznamenala jsem celkem zbytečně po tom, co jsem hlavou nabourala do opěradla Johnova sedadla.

"Nechci to zhoršovat, ale jestli nezrychlíš, zůstanem tu nafurt!" Řekl Pope a narval hlavu mezi dvě přední sedadla. John B mu hlavu okamžitě zastrčil zpátky a já se zasmála.
"Já bych teda chtěla tvůj optimismus..."

John B šlápl na plyn a dodávka se rozjela pravděpodobně maximální možnou rychlostí. To znamená rychlostí školního autobusu. Překlouzali jsme se konečně až na konec rozmočeného bahna a skončili na hlíně, kde John zaparkoval.
"Hurá, zvládli jsme to." Řekla ihned šťastně Kiara.
"Dobrá práce Johnny" řekla jsem a poplácala Johna po rameni. Ten se na mě jen překvapeně podíval a ostatní se rozesmáli nejspíš kvůli mému oslovení.

Vystoupili jsme z auta.
"To jsi fakt jela do tohohle bahna v tak krásných bílých botách?" Zeptal se mě Pope a poukázal tím na můj zářivě bílý motorkářský oblek s černými a zlatými pruhy.
"Kdybyste mi třeba řekli, že pojedeme skrz ty největší sračky co v Americe vůbec jsou, tak bych to možná zvážila."

"Fajn, nezapomeňte, že tu můžou bejt aligátoři, takže bacha jo?" Promluvil JJ.
"Aligátoři nebo krokodýli?" Zeptala jsem se téměř okamžitě, abych se ujistila.
"Aligátoři."
"Tak sakra a nechtěli jste mi to třeba někdo říct trochu dřív? Mohla jsem třeba vzít aspoň mačetu." Rozčilovala jsem se.

"A jako kdy? Nebralas mobil." Bránil se JJ.
"Tak třeba než jste mě poslali k tomu kostelu, nebo než jsem třeba vstala ráno z postele, nebo třeba před tím, než jsem se narodila, těch možností bylo dost."

"No....každopádně na ně dávejte pozor, určo nechcete na nějakýho fešáka narazit." Pokračoval JJ, ale já, jelikož jsem byla hajz jsem to nemohla nechat jen tak.
"Není fešák označení pro vykastrovanýho psa?"
"To je fuk, důležitý je, že nechceš skončit jako Pat Wamack. Jeden krokouš jí sežvejkal kus lýtka."

"Fuj...krokodýl nebo aligátor?"