30

373 20 0
                                    

"Do háje, příliv..." Řekl Pope po tom, co jsme najeli na cestu, která byla pod bahnitou vodou.
"Tak, to není moc dobré." Souhlasil John B.
"Jak je to vůbec hluboký?" Zeptala se Kiara.
"Nevím, neměl by to někdo třeba jít vyzkoušet?" Navrhla jsem a všichni se na mě otočili, nejspíš čekajíc, že to udělám já.
"No já teda určitě ne, já mám moc hezký oblečení...a moc drahý." Bránila jsem se.

"Johne B, jak vysoko jsou svíčky?" Ptal se JJ.
"Dobrý." Odpověděl John po tom, co se otočil na zadní část auta a něco sledoval.
"Jak vysoko?"
"Těsně nad světlem."
"To je asi metr. Ta voda tolik nemá, tak v čem je problém?" Vyzvídala Kiara, když už jsme stáli na místě příliš dlouho.

"Žádnej problém není. Jedem." Rozkázal JJ a John B nastartoval.
"Něčeho se chyťte." Pak se rozjel nejvyšší rychlostí do bahnité vody.
Jakmile jsme měli kola ve vodě, začalo to cákat všude možně a myslím, že John bude mít hodně práce s čištěním toho auta.

Pak se ale stalo něco divného. Auto sebou cuklo a pak už jsme viděli jen jak John dostal smyk a skončil někde mezi stromy.

"Věděl jsem, že mám řídit." Prohlásil JJ a vystoupil z dodávky.
Všichni jsme ho následovali a naskákali do bahna, které nám bylo kus pod kolena.
"Co jít pěšky?" Navrhl JJ a rozhlédl se.
"A nechat tu Twinkie?"
"Twinkie?" Nechápala jsem.
"To je to auto." Vysvětlila mi šeptem Kiara.

" Můžu vzít tátovo auto, pak bysme to mohli odtáhnout na cestu..." Řekla Kiara.
" To by šlo, ale blíží se příliv...jestli to chcete, tak běžte, ale snažte se být tady co nejdřív." Souhlasil John.
"Hele," vzpomněla jsem si, " mám kus odtud zaparkovanou motorku..."
"Fakt? A můžeš nás svézt?" Zeptal se JJ.

"Hm, to asi není dobrý nápad, ale když mi slíbíte, že tu motorku dostanete v pořádku ke mě domů, půjčím vám jí." Oba dva jen kývli hlavou.
"Fajn, je vedle kostela v tom lesíku, tak čtyři metry od cesty. Helmu chcete?"
"Ne, to není třeba. Díky." Poděkovala Kiara a já hodila JJovi klíče.

Pak oba dva odešli určeným směrem a my si sedli na střechu dodávky a čekali na ně. Houpala jsem nohama ve vzduchu a snažila se plést ze svých vlasů krátké copánky, což bylo téměř nemožné.

"Jak dlouho může trvat dojít ty zatracený dvě míle, vzít motorku a pak se vrátit s autem?" Rozčílil se po téměř hodině John.
"Jo, dávaj si dost na čas." Řekl Pope a seskočil ze střechy jen aby začal kroužit kolem nás mezi stromy. Voda už mu sahala nad kolena.

"Mělas jet s nima, třeba bys tu byla včas." Obrátil se na mě Pope.
"Jo, jenže ta motorka má jen jedno místo, s trochou štěstí se tam vejdou dva, ale tři určitě ne. Navíc to neumím řídit." Vysvětlila jsem.
"Tak jak ses tam s tím dostala?" Vyzvídala Sarah.

"No, nakonec nějak jo, ale neříkám, že jsem tam dojela bez problémů..."
"Nemám je jít hledat?" Zeptal se Pope očividně rozčilený z jejich zpoždění.
"Spíš ne, pak sem přijedou a ty je budeš pořád někde hledat."

"Ach jo, proč jsme museli poslat JJe a Kiaru, dva nejpomalejší lidi na světě." Ztěžoval si Pope a opět začal chodit dokola.
"Hele," zastavil se najednou, " možná bychom mohli Twinkie něčím zvednout ne?"

𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑Kde žijí příběhy. Začni objevovat