𝙸'𝚖 𝙽𝚘𝚝 𝚁𝚒𝚌𝚑

45

Ráno mě probudila příšerná bolest. Vstala jsem a snažila se to ignorovat. Rozvázala jsem šátek a podívala se na ránu. Měla bych vyndat tu kulku, jinak se to jenom zhorší. Vstala jsem a doklopýtala k vodě, kde jsem si umyla ruce. Sedla jsem si na nějaký vyčnívající kámen a jednou rukou se pokusila ránu otevřít. Šátek Johna B jsem si musela narvat do pusy, jinak bych zařvala a nechtěla jsem nikoho budit.

Po několika zmařených pokusech se mi povedlo nahmatat náboj a zahodila jsem ho daleko do moře. Rána mi znovu začala krvácet. Rychle jsem ji vyčistila slanou vodou a šátek tlumil můj nářek. Ještě nikdy jsem se za sebe tolik nestyděla. Šátek jsem taky vyprala ve vodě a pak ránu znovu zavázala.

Ihned mi bylo trochu lépe. Vrátila jsem se zpátky za ostatními, kteří stále ještě spali a sledovala jsem slunce, jak se ospale škrábalo na oblohu. Neviděla jsem jediný mráček a pomyslela si, že dnes bude krásný den. Teda snad.

Jakmile se ostatní probudili, najedli jsme se že zásob, které jsme včera nanosili. Bylo tam několik melounů a spousta kolosu. Bylo to sice fajn, ale záleží, jak dlouho tu budeme, protože po pár dnech už by to nemuselo chutnat taky jako dnes.

"Co budeme dělat?" Zeptala se Cleo a všichni jsme se zamysleli.
"Co se tu třeba porozhlédnout nějak pořádně, třeba postavit nějakej přístřešek nebo najít aspoň pitnou vodu? Nechci pít kokosový mlíko navěky..." Navrhla jsem a ostatní souhlasili.
Po snídani jsme se tedy vydali na procházku. Cestou jsme sbírali dřevo, to nesl John a Sarah, JJ a Pope brali jídlo a my ostatní jsme prostě jen tak pozorovali, co by se mohlo hodit.

Našli jsme nějaký pramen, který byl s největší pravděpodobností pitný, ale jisti jsme si nebyli. Pro jistotu jsme nabrali do pár kokosů a vzali to s sebou. Když jsme se vrátili, bylo už kolem poledne. Slunce nás pálilo do zad, takže jsme se rozhodli jít do vody.

"Hej, priznejte se, kdo tu má plavky?"
"Já mám plavky pod tím, beru si je, kdybych šla surfovat." Řekla jsem.
"Fakt? Ty surfuješ?" Zeptal se JJ překvapeně.
"Jasně."
"Jakože jsme tě nikdy nepotkali?"
"Mám svoje vlastní místa, není tam moc lidí a jsou tam vlny."

Všichni jsme si sundali špinavé oblečení a v plavkách nebo kraťasech vběhli do vln. Voda příjemně chladila. Nešla jsem moc daleko, jen po lokty, plavat jsem stejně nemohla a do větší hloubky jsem nechtěla, kvůli zranění, které by určitě zase pálilo jako čert.

Jenže pak jsme zahájili vodní bitvu, takže to bylo zbytečné.

K večeru jsme pak naskládali dřevo na hromadu a dali se do stavení nějakého přístřešku pro jídlo, kdyby náhodou pršelo. My jsme se mohli schovat do lesa, ale na ovoce by pršelo a navíc by nemělo být na slunci.

Nijak moc jsem se nezapojila, ale nakonec to netrvalo dlouho a měli jsme provizorní špajzku.

Třetí den na ostrově jsme v podstatě strávili většinou ve vodě, protože bylo takové vedro, že nic jiného se stejně dělat nedalo.
Večer jsme si pak sedli k táboráku, povídali si, vyprávěli vtipy a u toho se snažili nějak splést klobouky, abychom se příliš nevystavovali přímému slunci.

Klukům to vůbec nešlo, takže jsme jich museli dělat víc. Na druhou stranu to bylo docela zábavné.

Čtvrtý den jsme kreslili do písku a hádali, co je co. Pak jsme se snažili postavit hráz z kamení, ale vlny nám to vždycky spláchly. Udělali jsme si nástroje na lovení ryb a JJ nás to učil. Nikdo z nás nic nechytil. Dokonce ani on.

Večer jsme zase strávili u ohně a zpívali nějaké známé písničky, někdo si dokonce i zatancoval. Než slunce zapadlo, povedlo se mi s JJem postavit hrad z písku. Nebylo to tu tak špatné, ale ty melouny a kokos mě začínaly štvát. Už abychom se naučili lovit ryby, jinak se zblázním.